Článek
„Podle zprávy Evropské unie je pravicový humor velmi nebezpečným přesvědčovacím prostředkem, neboť je hravý a ironický. Jeho největší nebezpečí, uvádí zpráva, však spočívá v tom, že je v souladu se zákonem.“
Pokud jde o humor reagující na politická a společenská témata, je třeba zbystřit a vztyčit varovný prst. Jistě by nikdo nic nenamítal proti satiře, která obsahuje dávku konstruktivní kritiky, drží se v určitých mantinelech liberální demokracie, neútočí na naše hodnoty, na národnostní či sexuální menšiny a nevede k vytváření závadových názorů narušujících důvěru v evropské instituce. Takovou satiru, která nenarušuje náš klid v dobách, kdy pracujeme na důležitých výzvách, které před naší společností stojí, bychom jistě všichni uvítali a dokázali ji i podpořit.
Máme i mnoho umělců, kteří takový angažovaný humor provozují, např. Iva Pazderková, Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Milan Šteindler, celé Dejvické divadlo a mnoho dalších. Nemůžeme ale dávat prostor humoru, který například používá slovník podobný tomu z totalitních 50. let 20. století. Ano, známe takové profily na facebooku, ale i nejrůznější samozvance a ztroskotance z řad jednotlivců, co se snaží prostřednictvím zákeřně vybraných jazykových prostředků vyvolat dojem podobnosti se současným obdobím, kdy si můžeme užívat netušené svobody, kterou nám zaručuje naše těžce vybudovaná liberální demokracie a při jejíž ochraně se můžeme spolehnout na naše spojence z Evropské unie a celého vyspělého Západu.
Velkým a velmi překvapivým problémem je, že za takovým závadovým humorem často stojí i mladí lidé, kteří období totality nepamatují. Já osobně se domnívám, že za to může reprízování filmů typu Černí baroni nebo Tankový prapor, kde se v hojném počtu objevují právě ty fráze, které pak mnozí záměrně používají k satirickým útokům na naše současné zřízení, na naše prozápadní směřování a na naše nezpochybnitelné členství v Evropské unii.
Proto bychom měli věnovat zvýšenou pozornost práci s naší mládeží a důkladně prověřit, jakým závadným vlivům je vystavována. Těch závadných (a zároveň návodných) filmů či dalších děl z pokleslé kultury může být mnohem více, než jsou ty dva jmenované filmy.
