Článek
Přinášíme několik svědectví jeho kolegů z Československé lidové armády, kteří přinášejí důkaz o tom, že byl Petr Pavel za minulého režimu rebel, který s komunistickým režimem nikdy nesouzněl a v rámci svých možností proti němu též bojoval.
ppor. Pavel Guma
Sloužil jsem s Petrem Pavlem v době, kdy nám velel jeden major, který byl velmi zarytým komunistou. Nebylo divu, že si na nás hned zasedl a neustále nám dával nějaké příkazy. Jednou nás přinutil celé odpoledne leštit boty. Je pravda, že se nám pak opravdu blýskaly. Ale jenom nahoře. Zespoda na podrážkách jsme si nechali trochu bláta, abychom se cítili aspoň trochu svobodní. Tento nápad měl Petr Pavel a jen díky němu jsem při službě v komunistické armádě cítil aspoň tento malý závan svobody.
prap. Luboš Bolševník
Prvního ledna 1988 jsme se v klubovně dívali na novoroční projev prezidenta Husáka. Ten už byl tehdy dost nemocný a bylo vidět, že není úplně ve formě. A do toho Petr Pavel pronesl: „Mně se ten prezident nějak nelíbí.“ Bylo to odvážné a nechci ani pomýšlet, co by ho čekalo, kdyby to na něho někdo řekl. Ale on se nebál a klidně to řekl takhle na rovinu.
kpt. Karel Lampas
Petr Pavel to měl za minulého režimu dost těžké. Sám mi několikrát říkal, že se to u nich doma neustále hemží estébáky a agenty vojenské kontrarozvědky. Žít v takovém prostředí pro něho bylo těžké, neustále prý na něho dohlížel nějaký agent, tuším že měl krycí jméno Hrušovský.
voj. Josef Vločka
V roce 1988 jsem sloužil u výsadkového praporu v Prostějově a Petr Pavel byl mým velitelem v hodnosti kapitána. Dělal jsem zrovna rajóny u něho v kanceláři, když přišel jeden z vojáků a začal mu vykládat, co kdo na jednotce řekl proti komunistům. Petr Pavel mu na to vůbec nic neřekl, nijak ho nepochválil. Jenom všechno, co říkal, napsal mlčky do nějakých složek a pak toho vojáka rázně bez nějakého vyptávání na podrobnosti poslal pryč.
maršál Sergej Mitrofanov
Velel jsem před desítkami let společnému cvičení sovětské a československé armády. Petr Pavel za mnou neustále chodil a děkoval mi za přátelskou pomoc naší armády v roce 1968. Že prý mu jeho otec vysvětlil, jak to bylo důležité. Tehdy mě to těšilo, ale dnes už vím, že to myslel ironicky a ve skutečnosti se mi vysmíval.
mjr. Jan Roznědčík
Připravovali jsme se společně na kariéru rozvědčíků Vojenské kontrarozvědky. Petr Pavel mi tehdy řekl: „Až budu vyslán do zahraničí, rád bych si našel některé emigranty a disidenty.“ Je jasné, že už tehdy chtěl mít k těmto kruhům blízko.
Řekl bych, že svědectví lidí, kteří byli před listopadem 1989 s Petrem Pavlem v přímém kontaktu, jsou mnohem cennější než nejrůznější konspirační teorie naší dezinformační scény.
