Článek
Je to poměrně častý jev, zvláště pak v okolí metra a tam, kde se vyskytuje víc lidí. Už z dálky vidíte muže, který se k vám neomylně blíží, a vy víte co bude následovat. Prosby jsou vcelku stejné. Žádost o cigaretu a pokud odpovíte, že nekouříte, tak alespoň s nataženou rukou žádají o peníze. Výmluvy, že ztratil peněženku, nemá na vlak a podobně. V poslední době už zase prochází žena metrem s vytisknutým dopisem v češtině, že má tři děti a nemají peníze na jídlo. Co mě ale docela dojalo? Klečící žena v prostorách metra, ve vysokém stádiu těhotenství a s nataženou rukou. Myslel jsem na ní ještě další minuty, jak se k takové situaci dostala, a nemyslím si, že měla uměle vycpané břicho.
Jsem asi krutý, ale na takové prosby nereaguji a nepřispívám.
Pokud jsem občas vhodil nějaké mince, tak pro takzvané pouliční umělce, kteří alespoň předvádí nějakou činnost. Ať už to byl zpěv, hra na hudební nástroj nebo na ty zamrzlé, namaskované a nehybné postavy. V takových případech se i zastavím a obdivuji nabízenou produkci. Jak to máte vy?
