Dnešní mámy jsou prý pořád na internetu a nic nestíhají. A jak to máte vy?

Často slyším nářky na to, jak je současná generace matek neschopná a tráví příliš času na internetu. Měly by přece pečovat o své děti a být vděčné za to, co mají. Jakápak sociální izolace, jakápak únava či dokonce poporodní deprese? Tak si ty děti neměly pořizovat!

Tyhle předsudečné evergreeny, které se nejčastěji objevují právě na internetu (sic!), u nás zakořenily a prozrazují, že jako společnost disponujeme deficitem empatie. Část populace ještě přidává důležitou doušku o praní a žehlení plen a každodenním chystáním teplé večeře pro manžela. Takhle to mělo fungovat na mateřské, ale i po ní. To prosím s tím, že domácnost byla dokonale naklizená tak, že by se dalo jíst z podlahy nebo záchodového prkénka. Inu, jak se říká: proti gustu žádný dišputát.

Přesto, že mi do padesátin zbývá pouhý rok, vidím to docela jinak než generace, které si notují nad kritikou „dnešních matek“. Je to zřejmě tím, že první dítě jsem měla až ve 43 letech a k mladým maminkám mám blízko, protože jsem jsem s nimi v častém kontaktu. Zároveň si ale poměrně dost pamatuji z doby, kdy rodily mé vrstevnice nebo generace před nimi. Dříve to bylo opravdu jinak. Místo ženy bylo ve společnosti pevně dané a o jiné roli, než je role hospodyňky, se nediskutovalo. Primárním úkolem bylo postarat se o domácnost a především o manžela. V souvislosti s dětmi se často mluvilo spíše o fyziologických potřebách dětí, na které existovala jasná odpověď: sunar, dudlík nebo čistá plínka. A hlavně děvče pamatuj: nechovat! Když je vše v pořádku, zkrátka miminko odložit do postýlky a nechat jej vlastnímu osudu. Taková byla doba a stupeň tehdejšího poznání, jehož závěry byly v jednoznačném souladu s tím, jak se postarat o plný žaludek a celkovou spokojenost pána tvorstva. Lidé netušili nic o tom, že blízký kontakt s primárním pečovatelem je pro dítě to nejdůležitější. Že když jej necháte vyplakat, nejspíše jej naučíte nehlásit se tak často o své potřeby, zejména o jednu z těch nejdůležitějších - potřebu cítit lásku rodiče a zažívat tak pocit bezpečí. Dnes víme více a jako společnost jsme se posunuli i v jiném směru. Muž není ten, kdo by měl být opečovávaný, ale i on by měl přiložit ruce k dílu. Nestavení, kdy o dítě a domácnost pečuje stoprocentně jen matka, a to 24 hodin a sedm dní v týdnu, naštěstí už není tak běžné.

Zpět ale k matkám na internetu. Ti největší kritici, se kterými se setkávám, jen málokdy využívají internet naplno. Neplatí to samozřejmě absolutně. Většiou však znají obvykle sociální sítě a několik zpravodajských portálů, kde často a rádi diskutují. Mívají také vlastní email, který sporadicky využívají. Kromě toho pak hledají různá zábavná videa a rozkošné obrázky. Zpravidla využívají také některé chatovací aplikace. Rozumím jejich domněnce, že takto to mají všichni, nemají nejspíše tušení, že internet je obrovská knihovna, zdroj poznání, ale třeba i online podnikání. Matky, tedy alespoň ty, které znám, dokáží z této skvělé informační dálnice vytěžit mnohem více. Využívají ji nejen ke komunikaci s přáteli, na které v době několikaleté izolace doma nemají příliš čas, ale i k mnohem „chvályhodnějším“ aktivitám. Využívají je k hledání informací o dětech a jejich vývoji. Není tajemstvím, že na českém trhu se dosud neobjevila kniha, která by tuto oblast shrnula tak, aby se rodiče dokázali v tématu dostatečně zorientovat a vědět si rady v téměř každé situaci, která je s nejmenšími dětmi může potkat. Na internetu se během pár vteřin dostanete k tématu, které vás zajímá a pokud disponujete čtenářskou gramotností a znalostí jazyků, můžete nahlédnout třeba i do nejnovějších zahraničních studií. Samozřejmě, internet lze využít i k mnoha dalším činnostem - k nakupování, neboť návštěvám kamenných obchodů mateřství většinu příliš nepřeje, nebo třeba vzdělávání a dokonce i k práci, což je pro nejstarší generaci jen obtížně představitelné.

Zkrátka, současná generace matek si s internetem rozumí daleko lépe a považuje ho za zcela přirozený nástroj, který jí jednoznačně zjednodušuje život. I na mateřské, kdy je mnoho věcí obtíženějších a zároveň hrozí, že dotyčná ztratí své pracovní kompetence, znalosti a bude ji ubíjet sociální izolace i nedostatečné sebevědomí. Ostatně, jsem přesvědčena, že to hrozilo i v minulosti. Ženy se s tím ale vypořádaly pozoruhodnou otočkou: nechápaly (a dodnes nechápou) samy sebe jako někoho, koho tehdejší systém zneužíval, ale jako ty silné, které zvládly nároky a nutnost zastoupit několik rolí, z čehož čerpají vlastní sebevědomí i identitu. To je důležitější než skutečnost, že obvykle musely rezignovat na své další vzdělání, rozvoj, pracovní kariéru nebo koníčky či sport. Na jejich pocity nikdo nebral ohled - jejich úděl byl jasný a musely obstát za každou cenu. Dnešní ženy tento přístup přehodnotily. Vědí, že se nechtějí dostat do rolí těch, kdo se musejí obětovat pro děti a manžela. Jejich hodnota nespočívá jen v tom, jak se dokáží postarat, ale mohou ji odvozovat i od svého vzdělání, pracovního úspěchu či dokonce koníčků. Konečně plně přijaly, že žena je stejně hodnotným člověkem jako muž..

Představa, že ženy na rodičovské tráví na internetu většinu svých dnů, je samozřejmě úsměvná. To, co musí matky malých dětí zvládnout během jediného dne, vydá na nekonečně dlouhý seznam. Ví to každý, kdo to prožívá nebo na to ještě nestačil zapomenout. Stejně úsměvná je představa, že všechno vyřeší nové typy elektrospotřebičů či jednorázové pleny. Mimochodem, současná generace maminek přemýšlí mnohem více ekologicky, proto čím dál častěji používají pleny látkové, byť ty se od těch někdejších liší. Změnil se ale především přístup dětem. Ty už se nenechávají vyplakat v postýlkách a nezavírají se do nich na celé dny. Naopak, často se nosí a mají plnou pozornost rodičů. Mnohem častěji a déle jsou děti kojeny. Poučení rodiče také své kojence a batolata netrestají za přirozené dětské projevy jako je potřeba objevovat svět, hledat hranice nebo se učit pracovat se svými emocemi. Z vlastní zkušenosti musím říct, že zhruba ještě před patnácti lety, kdy rodila celá řada mých vrstevnic, nebyl tento přístup běžný. Tato proměna ale stojí samozřejmě mnohem více sil, času i vyžaduje značnou trpělivost a psychickou odolnost.

Jak vlastně vznikla představa o matce, která většinu svého času stráví na internetu? Souvisí to pravděpodobně s tím, že matky právě užívající internet, často potkáváme. Tlačí kočárek, sedí v dětském koutku či v parku a čtou si cosi na telefonu. Ano, dítě konečně venku usnulo nebo se zabavilo novými hračkami a máma si může na chvilku vydechnout. Možná je to jediných 20 minut za celý den, kdy může přijít na jiné myšlenky než jsou dětské pleny, přesnídávky nebo „prdíky“, což jsou témata, která musí řešit, ať ji to naplňuje, či nikoliv. Třeba v noci spala jen tři hodiny, protože jejímu děťátku rostou zuby nebo má zkrátka nespací období. Skutečně je taková maminka hodnou opovržení? Kolik jste toho dnes naspali vy? Jak vám dnes šla práce od ruky, jak jste zvládli konflikt s kolegou a  čeká vás doma další směna? Nebo už vás čeká jen relax na internetu či s přáteli u piva? Každopádně, máte tu výhodu, za surfování po internetu, kterému právě nyní holdujete, vás žádná máma neodsoudí.