Článek
Český unikát, kterým jsou babyboxy, hrozí zrušení. Důvodem je volání Výboru OSN pro práva dítěte po jejich nahrazení instituty jinými, a to zejména utajenými porody. Každé dítě má právo znát své biologické rodiče a anonymní odkládání vyhřívaných boxů v nemocnicích je proto podle zmíněného výboru OSN nežádoucí.
Často se vrací zpět
Za osmnáct let své existence přijmuly babyboxy 253 dětí. Většinou čerstvých novorozenců, ale někdy i dětí ve věku několika měsíců. Rekordmanem pak bych dvouletý chlapeček, kterého v roce 2019 matka odložila v babyboxu patřícímu k pelhřimovské nemocnici. Ten se však nakonec zřejmě vrátil do původní rodiny. Vzhledem k tomu, že jsem sama osvojitelkou, občas se během svého vzdělávání či školení setkávám. O dětech z babyboxů se tam někdy mluví, proto vím, že právě tyto děti se nejčastěji vracejí k biologickým příbuzným. Velká část těchto miminek jsou pak děti cizinek, které v Česku pracují. Ostatní mnohem častěji využívají například institut anonymního porodu, nebo se rozhodnou dát dítě do osvojení či pěstounské péče již v porodnici. I tak hrají babyboxy důležitou roli a nepochybuji o tom, že některým dětem zachránily život.
Krize identity
Oč jde tedy jednomu z výborů OSN, který volá po jejich zrušení? O nic menšího než o identitu těchto dětí. Každý člověk potřebuje něco vědět o svém původu, o tom, kdo jsou a odkud pocházejí jeho rodiče a také potřebuje znát důvod, proč se svými biologickými rodiči nemůže vyrůstat. Pokud vám tyto důvody připadají nedůležité a zdá se vám důležité pouze to, že má nové, milující rodiče či pěstouny, mýlíte se. Každé osvojené dítě musí ze zákona vědět o tom, že je osvojené dříve, než nastoupí povinnou školní docházku. Informovaní rodiče a samozřejmě i pěstouni (u kterých navíc může pokračovat kontakt dítěte s původní rodinou) takové informace dětem předávají „už od kočárku“. Mluví o tom jako o normální a běžné věci třeba formou pohádek. V předškolním nebo mladším školním věku pak děti často projevují potřebu setkat se se svými biologickými rodiči nebo alespoň jedním z nich. Uspořádat takové setkání je dnes doporučovaným a žádoucím postupem. Dítě toto téma dokáže v sobě mnohem lépe zpracovat a možná i svým způsobem uzavřít.
Všechny tyto možnosti v případě dětí z babyboxů mizí. Děti nemohou zpracovat svou rodinnou historii a pochopit důvody, ze kterých se jejich rodiče rozhodli o ně nepečovat. Cosi jim bude v životě chybět a komplikovat schopnost utvořit si vlastní identitu, což je zvláště v dospívání jeden z nejdůležitějších úkolů, který musíme zvládnout. Jakkoliv chápu přínos babyboxů, vidím tady jedno velké ALE, které zohledňuje právě dopad na ony zachráněné děti. Z toho důvodu i já věřím, že by bylo mnohem vhodnější posílit a zjednodušit jiné možnosti, které by rodičům umožnily „odložit“ dítě, ale zároveň by mu daly možnost poznat své biologické rodiče, což je nejen jeho potřebou, ale koneckonců i právem. Při posilování oněch institutů je potřeba zvážit i to, že děti do babyboxů často odkládají cizinky, které mnohdy neměly jinou možnost, protože utajené porody jim stát neumožňuje. Zároveň je třeba, aby to bylo řešení, o kterém se dotyčné mají možnost včas dozvědět.
Děti z darovaných buněk
Nicméně, babyboxy nejsou jediným institutem, se kterým je takový problém. V Česku je poměrně rozšířené také dárcovství vajíček a spermií. Jakkoliv české právo říká, že jedinou matkou je ta, která dítě porodila, tušíme, že problém je složitější. I tyto děti by měly znát své biologické rodiče, kteří se rozhodli darovat své buňky. I ony mají právo znát svůj původ. Pokud se tak nestane, i některým z nich hrozí krize identity. Jakkoliv je to pro rodiče, kteří podstoupily IVF bolestné, jejich děti mohou mít potřebu vědět o své minulosti více, než je fakt, že rodičem je jakýsi anonymní dárce. Ostatně v mnoha zemích už byla anonymita darujících prolomena. Na prahu dospělosti tak tyto děti mohou o dárcích získat potřebné identifikující informace. Týká se to například Švédska, Spojeného království, Nizozemska nebo Německa. Důvodem je v některých případech samozřejmě i fakt, že narůstá možnost dohledat svůj původ prostřednictvím analýzy DNA. Tyto možnosti do budoucna ještě porostou, a zachovat tak anonymitu dárcovství zřejmě bude do budoucna nemožné.
Faktem ale nepochybně je, že by v takovém případě zájemců o dárcovství ubylo jak ze strany darujících, tak ze strany příjemců. Nicméně, ten o koho by mělo jít v první řadě, je dítě, nikoliv rodič.
