Článek
Před několika lety si pronajali padesátimetrový byt na Vinohradech, finančně nestrádají, ale i přesto jim stát nyní začal přispívat na bydlení. Informace, kterou zveřejnil pražský realitní makléř Daniel Kotula, některým lidem pořádně zvedla tlak. Obchodník, který se tím na sítích zviditelnil, přilil do ohně tvrzením, že si tu zbytečně vytváříme nárokovou skupinu obyvatel. Tvrdil, že kdo si dražší bydlení nemůže dovolit, má odejít na periferii a do menšího. Nesmyslnou finanční podporou podle něj mimo jiné bráníme lidem pracovat na sobě a zlepšovat se.
Bydlení „za hubičku“
Makléř má v mnohém pravdu. Je nespravedlivé, když někdo téměř nemusí hnout prstem a jiný se musí snažit, aby mohl bydlet podle svých představ. Překvapivé je spíše to, že dosud nám četné nerovnosti v oblasti bydlení vůbec nevadily, a dokonce jsme je dlouhá léta brali jako normu.
Tohle mě fakt štve. Jako rodina pronajímáme nějaké byty na Vinohradech, nájemci jsou tam stabilní už mnoho let a všichni jsou to běžně vydělávající lidi. Nájemné za tu dobu se jim zvýšilo jen o par tisícovek. A minulý rok si několik z nich požádalo o příspěvek na bydlení,…
— Daniel Kotula (@kotula_daniel) June 3, 2024
Když se po revoluci začal privatizovat bytový fond patřící státu či municipalitám, lidé to brali jako přirozené. Celá desetiletí platili nájemné, byť takřka symbolické, a tak předpokládali, že mají nárok odkoupit „své“ byty „za hubičku,“ tedy za desítky tisíc, jak se to běžně dělo. A tak celé rodiny privatizovaly byty po babičkách a následně je pronajímaly za astronomické částky, ke kterým se tržní nájemné vyšplhalo už v 90. letech. Jenže restituenti, kterým se bytové domy vrátily po čtyřech desetiletích spravování státem, které ve skutečnosti mnohdy mělo spíše projevy zanedbávání, byli v docela jiné situaci. Jenže - přece nemůžeme chtít po vinohradských „babičkách“, obývajících rozlehlé byty v jedné z nejluxusnějších pražských lokalit, aby za bydlení platily tržní cenu. To není názor tehdejší levice, ale největšího českého zastánce „neviditelné ruky trhu“ a ekonomického liberála tělem i duší Václava Klause. Maminka tehdejšího premiéra v té době bydlela na Tylově náměstí na pomezí Vinohrad a Nového Města a Klausovi se právě kvůli této osobní zkušenosti zželelo i dalších seniorů v podobné situaci. A tak se majitelé domů museli dvě dekády držet regulovaného nájemného, což znamenalo částky výrazně nižší, než byly tržní činže v dané lokalitě. Sociální politiku státu tak nedobrovolně suplovali soukromníci, kteří pochopitelně nezvládali z vybraných částek domy udržovat v dobrém stavu. Spor o to, zda na to má stát právo, nakonec skončil až u soudu ve Štrasburku a v roce 2017 musel stát žalobcům vyplatit odškodné. To se ovšem týkalo pouhých tří majitelů nemovitostí, kteří se do dlouholetého sporu pustili.
Rovní a rovnější
Dalším „skvělým“ opatřením byl nápad daňově zvýhodňovat ty, kdo si na hypotéku pořídili vlastní bydlení, ale nijak nepomáhat lidem, kteří si byt pronajali za tržní cenu. Mladí lidé po škole, kteří chtěli žít samostatně a pokusit se vydělat na koupi vlastní nemovitosti, tak častěji zůstávali dlouhá léta u rodičů nebo odcestovali za prací do zahraničí. To platilo alespoň ve velkých městech, zejména v Praze.
Na fakt, že jsme si sice rovni, ale někteří si jsou v oblasti bydlení rovnější, je vepsán do genetických základů novodobého českého kapitalismu a málokoho bizarní příběh jako je ten ze současných Vinohrad, může překvapit. Mnoho lidí si nestěžovalo, neboť levně privatizovali byty nebo dlouhodobě bydleli za tržní nájemné. Skutečnost, že někdo nyní na bydlení v centru Prahy pobírá příspěvek, byť nejde o žádného chudáka, je najednou pohoršující. Ti, kdo si na stejné bydlení tvrdě vydělávali - nebo svůj byt kdysi výhodně privatizovali - se nyní cítí podvedeni a znevýhodněni. Ve skutečnosti jsme ale všichni součástí systému, který dlouhodobě zvýhodňuje a znevýhodňuje různé skupiny obyvatel, které řeší své bydlení nebo chtějí investovat do nemovitostí. Chyba nastala už na začátku, kdy se naprosto bez rozmyslu za pakatel privatizovaly statisíce bytů, jež by mohly nyní sloužit jako dostupné bydlení pro ty, kdo nedosáhnou na hypotéku či tržní nájemné. Jenže to bychom nesměli žít v Česku.
Zdroje:
DVTV: Když na něco nemáte, tak máte změnit svůj život. Není zdravé, aby stát přispíval na bydlení na Vinohradech, říká Kotula
https://www.newstream.cz/reality/pocatek-soucasne-bytove-krize-v-praze-odstartovala-privatizace-v-devadesatkach
