Článek
Přecházím na volnou nohu a začnu pracovat výhradně na home office. Jako máma pětiletého dítěte jsem byla zaměstnána na zhruba tři čtvrtiny úvazku. Znamenalo to téměř denní dojíždění do 30 kilometrů vzdáleného velkoměsta, což mi sebralo dost času, kterého se mi v mé situaci nedostává. Po roce jsem tak zjistila, že je to režim, který nevyhovuje mně, dceři a dokonce ani učitelkám ve školce. Rozhodla jsem se obnovit živnostenský list. Na práci z domova se teď velmi těším, byť jsem už měla tu čest poznat její úskalí.
Deprese a úzkosti?
Na home office jsem naposledy pracovala přibližně před pěti lety. Bylo to těsně před mateřskou a vcelku mi to vyhovovalo. Samozřejmě, nese to s sebou různá rizika jako je sociální izolace, které je občas příliš i na introverta jakým jsem já. Je třeba počítat s tím, že vás o samotě může přepadnout smutek nebo frustrace a nebudete mít s kým tyto pocity sdílet. „Dlouhodobě to nešlo. Musel jsem se nakonec vrátit do ateliéru mezi kolegy. Padala na mne z těch čtyř stěn deprese a úzkost,“ svěřil se mi před časem kamarád, který pracuje jako architekt a jistý čas působil na volné noze a projektoval z domova. „Myslím, že nejsem pro tohle odloučení od lidí vhodný typ. Vlastně obdivuji každého, kdo to zvládá,“ dodal. Ve středně velké kanceláři je prý nyní šťastnější. Někteří lidé volí coworkingová centra, kde si pronajmou židli na některé dny v týdnu. Ta jsou ale pochopitelně dostupnější jen ve větších městech. V našem sedmitisícovém městečku před rokem jedno vzniklo, nicméně přežilo jen několik měsíců. Nenašlo dost klientů, a tak tato příležitost pro mne definitivně padla.
Občas musíte řešit technické problémy a nemůže zavolat na žádné IT oddělení, protože jednoduše žádným nedisponujete. Pokud na home office pracujete proto, že jste se stali svými pány, nebude dostávat tolik zpětné vazby. To může být někdy příjemné, ale jindy vám názor druhého bude zoufale chybět.
Po čase také můžete mít problém s oddělováním pracovního a osobního života. Práce vám může jednoduše „přetékat“ do večerních i nočních hodin a může se vám stát, že se jí věnujete v době, kdy třeba společně s rodinou večeříte, nebo byste měli svůj čas investovat spíše do sportu nebo hraní si s dětmi. Volna vám tak může paradoxně ubývat. Jelikož nemusíte do práce docházet, či dojíždět, začnete trávit většinu dne v sedě, což stále méně budete kompenzovat cvičením. To vám samozřejmě neprospěje. Zvažuji, že si pořídím stůl, který lze polohovat a budu moct alespoň část dne u práce stát.
Na někoho ale může mít velké množství volnosti opačný efekt. Jeho pracovní morálka může ochabovat. Pocit, že jste ušetřili spoustu času, vás může svádět k prokrastinaci. Stejně tak se doma nachází spousta lákavých věcí, které na vás budou „volat“ a narušovat tak vaši snahu o koncentraci. Pustit si nějaký podcast? Jít na procházku nebo na kolo? To všechno najednou můžete, ale ten čas vám pak bude někde chybět. V takovém případě prý dobře fungují „drábové“ v podobě různých aplikací, které na vás dohlédnou.
Celý den doma a není uvařeno?
„Jak je možné, že jsi nevyprala/neuvařila/neuklízela? Vždyť jsi celý den doma!“ ptal se mě manžel, když jsem před lety byla na home office a on se večer vrátil z práce. Předpokládal, že zvládnu obojí - domácnost i prácovní úkoly. Fakt, že je to nemožné, pochopil až v době covidové pandemie. Od prvních lockdownů byl na home office a zůstalo to tak dodnes. Samozřejmě, že se v té době nevěnuje domácnosti, ale naopak dobu, kdy se věnuje nějaké činnosti, poněkud natahuje. Ano, má podobně jako spousta jiných lidí trochu problém stanovit si hranici mezi pracovním a volným časem.
Okolí vás ale může vnímat jako někoho, kdo se tak trochu „poflakuje“. Když jsem před pěti lety říkala své tchyni, že pracuji z domova, zeptala se mne, jestli alespoň beru podporu v nezaměstnanosti. Celý život pracovala jako kuchařka ve školce a práce z domova je pro ni něčím nepředstavitelným. Pozdviženým obočím a poznámkou „To my musíme makat pořád,“ zase v době covidové pandemie reagovala cizí maminka s babičkou na dětském hřišti, když se mne během běžného zdvořilostního rozhovoru zeptaly, v kolik chodí domů můj manžel. Práce z domova je zkrátka pro některé lidi podezřelá a zřejmě to tak ještě dlouho zůstane. S tím zřejmě mnoho dělat nelze.
Jako do práce
Všechny zmíněné situace už jsem poznala a počítám s nimi. S některými si zřejmě poradím lépe, s jinými hůře. Vím, že k oddělení pracovního a osobního života a lepší koncentraci pomáhají rituály. Jedním z nich je to, že každé ráno vstanu, nalíčím se a obléknu se tak, jako bych mířila do práce. Potom obejdu jeden až dva bloky v našem městečku a s ranní kávou zasednu k počítači. Po předem naplánovaném počtu hodin zaklapnu počítač a převléknu se do běžného, domácího oblečení. Pracovní doba skončila, je čas jít dělat něco jiného. Navíc mne to udrží ve stavu, kdy nepřestanu dbát o svůj vzhled, což je další z možných rizik práce z domova.
Jiné rituály se mohou týkat pravidelných přestávek mezi jednotlivými úkoly. Ty mohou dát práci určitý rytmus a zabránit tomu, aby se člověk dostal do stavu jakési časové slepoty a pracovní den se mu rozpadl před očima, aniž by na jeho konci viděl přiměřený výsledek.
Kromě rituálů doporučuji vyhradit si dostatek času i na přátele a společenská setkání. Nevyhýbejte se ani větším událostem jako jsou třídní srazy nebo setkání s bývalými kolegy. Předejdete tak chmurným náladám způsobeným nedostatkem sociálního kontaktu a neztratíte sociální kompetence, které dlouho nepoužíváte. Pokud se setkáváním budete vyhýbat, můžete si po čase na společnost úplně odvyknout. To se ostatně stalo některým lidem během dlouhé pandemie.
Sama doufám, že práci na home office zvládnu. Aplikace mám nainstalovány, rituály naplánovány a pracovní program téměř rozmyšlen. Nejtěžším úkolem se tedy zdá přesvědčit okolí, že nejsem zelená vdova, která se nechává živit manželem, ale že mám práci, které si někdo cení a dokonce mne za ni odměňuje.
