Článek
Ten pořad nepřestává lidi fascinovat. Vysílá se sice už 20 let, ale na popularitě mu to vůbec neubírá. Mnozí při jeho sledování prožívají tzv. guilty pleasure, tedy vědomí, že nejde o nic kvalitního, čím by se chtěli chlubit, ale zároveň tomu nedokáží odolat. A také zřejmě pocit jisté nadřazenosti vůči jiným, protože na tom přece nejsem tak špatně jako ostatní. A mnozí se na to podívají i z jiného důvodu, utvrzuje je to totiž v jejich stereotypech, alespoň co se představ o dělení rolí v domácnosti týče.
Astronomická odměna?
Režisérka pořadu nedávno mluvila na toto téma v jednom podcastu. Jelikož jej točí od úplného začátku, tedy celá dvě desetiletí, měla o čem vyprávět. Zmínila kupříkladu, že účinkující do pořadu láká honorář, který se za ona léta třikrát zvedal. A tak zatímco v začátcích stačilo 50 tisíc korun, dnes už je tato částka třikrát vyšší, činí tedy 150 tisíc korun. To je v souvislostí s inflací pochopitelné. Na rozdíl od moderátorky podcastu Miluše Bittnerové si nemyslím, že je to hezká částka. A už vůbec se nedomnívám, že jde o astronomickou odměnu, jak se objevilo v titulku zmíněného podcastu. Spokojena s ní může být tak nejvýše televize, která účastníkům reality show zaplatí pouhých 300 tisíc korun a na reklamě navázané na jednotlivé díly vydělá mnohonásobně více. Možná jde v tomto případě skutečně o astronomické částky. Rodiny, které vydají všanc svůj život ale přijdou o své soukromí a pravděpodobně získají i určitých „cejch“ před veřejností. O tom, že v pořadu vystupují také děti, které následně mohou čelit třeba šikaně od svých spolužáků, nemluvě. Nicméně, je to volba oněch rodin a důvod, proč do takového pořadu jdou, je zjevný. 150 tisíc korun nicméně není částka, která by jejich život mohla jakkoliv změnit. Stigma spojené s tím, že nyní všichni víme, jak to u vás doma chodí, ale zůstane.
To, co mne na onom rozhovoru pohoršilo, je urputná snaha prezentovat jej jako bohulibý pořad. Režisérka má pocit, že mnoha rodinám natáčení vlastně pomohlo. Když už nemotivoval manželské páry k terapii, aby zlepšily svůj vztah, pomohl jim alespoň ke „šťastnému rozvodu“. Děti zase zjistily, že „je fajn si občas vyčistit zuby nebo se někdy učit“, jak uvedla paní režisérka. Jindy prý získaly šanci zažít něco jiného, než to, co co běžně prožívají, a pro některé to bylo dokonce nejlepších deset dní v životě. A když ne, tak tu situace alespoň viděl OSPOD a může s tím něco dělat. Za bohulibými motivy je ale většinou jen snaha vydělat na úspěšném pořadu a natočit šokující situace bez ohledu na to, jaký dopad to bude mít na děti i celou rodinu. Situaci, kdy se jeden z účastníků pořadu během natáčení v roce 2020 oběsil a člen štábu byl následně obviněn z vydírání, paní ředitelka samozřejmě nezmínila.
Kostky jsou vrženy!
Stejně jsou na tom ale diváci, kteří pořadu nedokáží odolat. Proč takový pořad lidi zajímá? Proč si udržel sledovanost po celá dvě desetiletí? Nepochybně jde o to, že lidé mají rádi stereotypy a v tomto pořadu je nic nenutí zamyslet se nad tím, zda by o některých věcech neměli konečně začít přemýšlet jinak. Už samotný název pořadu odkazuje k tomu, že se tam budou testovat manželky. Proč nejde o výměnu manželů? Protože jde o to, jak nová manželka obstojí v požadované roli: tedy v té, do které je postavena přirozeně. To znamená mít na starosti veškerou péči o domácnost, péči o dítě a starost o manželovu pohodu. Proto je v jednotlivých dílech kladen takový důraz na dokonalý úklid a dobře vychované děti, o jejichž volný čas, přípravu do školy i koníčky a kroužky se stará opět matka.
Běda jak je tomu jinak! Má manžel po příchodu domů teplou večeři? Nemá?! Jak je to možné, vždyť je jeho žena na mateřské! Takhle to bylo, je a bude! Žádné novoty nechceme, protože jen v tomto světě se cítíme dobře a bezpečně. Ocení to nejen mužští diváci, ale také ženy divačky, které toto rozdělení skutečně přijaly jako přirozené a svou hodnotu odvozují právě od toho, nakolik oné roli dokáží dostát a nakolik jsou v ní lepší, než ty druhé. A takhle to ostatně měla i paní režisérka Rezková. Sama se v rozhovoru s Bittnerovou podivuje, že ženy na mateřské jsou dnes tak často unavené, přitom mají jednorázové pleny a nakoupené výživy! A ještě chtějí, aby jejich muži zastali po příchodu z práce nějaké činnosti! To ona to měla docela jinak… Na druhou stranu, těžko by onen pořad mohl točit někdo, kdo si alespoň připouští, že žijeme ve společnosti, jejíž podobu z větší části stále utvářejí muži.
Dalším důvodem nepochybně je, že lidé díky tomuto pořadu získávají dobrý pocit, že jsou na tom lépe než ti druzí. Tuší sice, že aby bylo reality show zábavné a udrželo si pozornost diváka, je třeba tu a tam přidat na dramatičnosti a občas trochu přilít do ohně, ale v tomto případě tento zjevný fakt dokáží ignorovat. Tento druh pohádky s prvky hororu jim totiž dává pocit, že sledují skutečný život. A to takový, který vypadá o dost hůře, než ten, který žijí oni sami. A tak i když ve svém životě možná nejsou tak docela spokojeni, mohou se uklidňovat, že jsou na tom pořád lépe. A také, že jsou ve srovnání s těmi losery, kteří v pořadu vystupují, slušní lidé. A protože jim to za to stojí, zapnou onen program znovu, a znovu si užijí své „provinilé potěšení“.
