Článek
V pátek 19. září 2025 jsme mohli napnutě sledovat otevírání dopisu se vzkazem Tomáše Garrigue Masaryka, který zapsal jeho syn Jan. Archiváři a historici následně během chvíle ověřili jeho autenticitu a historička Dagmar Hájková jeho obsah v živém vysílání Radiožurnálu přečetla.
Málokdy se historickým pramenům a těm, kdo o ně pečují, dostane takové pozornosti. Stalo se tak díky „tajemnému“ obsahu i faktu, že někdejší tajemník Antonín Sum rozhodl o tom, že text se má přečíst až 20 let po předání. Přesně tedy 88 let a 5 dní od smrti prvního československého prezidenta.
Recept na švestkové knedlíky? Kdepak!
Mnozí lidé skrývali svá očekávání za maskováním ironií - bude tam recept na švestkové knedlíky nebo na Masarykovo cukroví? Ironický odstup byl nejspíše obrannou reakcí před zklamáním a u některých odborníků i snahou „být nad věcí“ a uchovat si kritický nadhled. Možná byli textem nakonec překvapeni, protože nebyl tak banální jak původně předpokládali.
Pasáže týkající se Andreje Hlinky a jeho vztahu k Maďarům nebo tomu, jak se pravděpodobně bude chovat německá menšina, jsou jistě zajímavým příspěvkem k mapování závěru Masarykova života. Zajímavá byla i prezidentova sebereflexe: „Jsem stejně hloupý jako ostatní, ale ten funus udělejte!“, ale také věty týkající se dobového kontextu: „Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat“ a „Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché. Hádejte se a hádejte se s nimi.“
Masarykova slova lze jistě vztáhnout i na současnost, kdy ve veřejném prostoru daleko více než dříve čelíme dezinformacím, nepodloženým tvrzením i tomu, že lidé jsou ochotni těmto manipulacím ve veřejném prostoru věřit. To je patrně důvod, proč někteří lidé hledali konspiraci i za načasováním jeho zveřejnění. Byť muž, který o tom rozhodl již v roce 2005 a v následujícím roce zemřel - tajemník Masaryka Antonín Sum, nemohl tušit, na které datum parlamentní volby připadnou. Nemohl tušit ani to, že to možná budou volby zlomové, jež rozhodnou o budoucnosti naší demokracie. Tedy situace ne nepodobná té, která tu byla už v době Masarykova konce.
Práce se starými texty
V kontextu toho, jak lidé na sítích a v diskusích pod články o této události hodnotí samotné „otevírání obálky“ mne zaujalo, že se pozornost snáší k historičce Dagmar Hájkové. Tedy k expertce na moderní dějiny, Masarykův život, ale také odbornici v oblasti novověké paleografie. To je nenápadná věda, která se studuje na katedrách archivnictví a pomocných věd historických a katedrách historie. Historikům a archivářům její znalost slouží k tomu, aby dokázali přečíst staré texty, což je pro nás vzhledem k neustálému vývoji písma a také četnosti různých zkratek užívaných v podobných textech, velmi obtížné. Hájková text navíc četla v přímém přenosu a před zraky kamer i mikrofonů, což je i pro špičkového odborníka velmi náročné. Přečíst během krátké doby pět stránek textu v angličtině, který je navíc psán tužkou a značně nečitelně, je pozoruhodný výkon.
Přesto se objevilo mnoho výtek právě vůči ní. Někteří nedostatek kompetencí spojovali s tím, že si na takovou výjimečnou událost zapomněla vzít brýle na čtení, jiným vadila její mimika, dalším, že k textu přidávala historický kontext nebo nečetla zcela souvisle.
Skutečně to svědčí o tom, že historička svůj úkol nezvládla? Nemyslím si to. Jednak proto, že jsem pomocné vědy historické studovala a následně jsem pracovala v jednom z archivů, jednak proto, že vím, jaký stres vyvolává jakékoliv veřejné vystupování před kamerami. Vůbec se nedivím, že si tak důležitou pomůcku jakou brýle jsou, zapomněla vzít s sebou, protože je to lidské. Především je ale jasné, že to nic neříká o jejích odborných kompetencích.
Bez jejích znalostí bychom text nepřečetli
Dokonale přečíst starý text zabere poměrně dlouhý čas a vyžaduje velké soustředění, často i konzultaci s někým dalším. Pokud je text navíc zhruba 90 let starý a je psán tužkou, je jisté, že nebude vypadat stejně jako v době svého vzniku.
Stejně tak je nejen naprosto v pořádku, ale i žádoucí, aby k jednotlivým částem přidala historický kontext nebo zmínila, že vzkaz není datován, ale že jeho obsah odpovídá spíše roku 1934 než 1937. Jako znalkyně Masaryka a jeho politického působení vysvětlila laikům některé věci v kontextu a musela se vypořádat i s tím, že v přímém přenosu přečte některé části mohou působit kontroverzně, zejména těch týkajících se Slováků a Němců.
Byl to obdivuhodný výkon a opravdu není důvod, proč za něj historičku kritizovat. Naopak - bylo radostí sledovat její práci v přímém přenosu. Tato událost ukázala nám nejen zprostředkovala neznámé Masarykovy reflexe, ale i to, jak důležitá je práce těch, kdo nám je dovedou zpřístupnit. Historici a archiváři obvykle stojí v pozadí, ale tentokrát byli v centru dění. A zaslouženě – bez jejich odbornosti by se zapečetěný hlas minulosti k nám vůbec nedostal.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-u-pasaze-o-nemcich-jsem-se-lekla-rika-historicka-co-precetla-masarykuv-dopis-286491#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://www.irozhlas.cz/tajemnaobalka
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-otevira-se-tajna-masarykova-obalka-neni-jiste-zda-jde-o-jeho-posledni-slova-286278
https://www.mua.cas.cz/cs/lide/detail-hajkova
