Článek
Nutrie říční je invazivní druh hlodavce, jehož počty v Česku strmě rostou. V posledním půlstoletí se u českých vodních toků vyskytovala spíše sporadicky. Ve dvou minulých dekádách se ale stala téměř všudypřítomnou.
Jak se do volné přírody nutrie dostala? Druh pochází z Jižní Ameriky, odtamtud se dostal do Asie i Evropy, kde ho lidé chovali na kožešinu i maso. Jenže později unikl do volné přírody, přičemž jej tam někteří chovatelé vysazovali záměrně. V posledním půlstoletí se u vodních toků se nutrie vyskytovala sporadicky, v posledních dvou dekádách se ale stala takřka všudypřítomnou. Mimo jiné i kvůli jejímu dokrmování ze strany „milovníků zvířat“.
Škodná u českých toků
Nutrie se přitom množí exponenciálně. Pokud má dostatek potravy, rozmnožuje se neustále, a to až třikrát do roka. V jednom vrhu bývá nejčastěji pět až šest mláďat. Naše klimatické podmínky pro ně sice nejsou optimální, ale pokud jsou dokrmovány, jejich rozmnožování nic nebrání. V české přírodě chybí také predátoři, kteří by počet hlodavců přirozeně redukovali.
Zároveň je to škodná. Má na svědomí eroze břehů, jejichž příčinou je budování nor. Také ničí pobřežní vegetaci, jelikož jde o býložravce. Jejich hluboké nory mohou způsobit sesuv půdy nebo dokonce pády stromů. Škodí i zemědělcům. Na polích si pochutnávají na obilninách, zelenině nebo řepce.
To neznamená, že by striktně pohrdala živočišnou potravou. dopřeje si ji, pokud k ní má přístup nebo trpí nedostatkem jiné potravy. Problémem je ale i to, že šíří nemoci - leptospirózu, salmonelu, tularemie, krysí žloutenku, brucelózu nebo parazity.
Nutrie může na člověka nebo psa i zaútočit, a to v případě, že se bude cítit ohrožena, nebo bude bránit svá mláďata. Jde nejen o nepříjemnou a bolestivou záležitost, ale nese s sebou i riziko zanesení bakterií do rány.
Tisíce ulovených nutrií každý rok
To vše je důvodem, proč je povolen jejich odlov a naopak se nedoporučuje krmení. Myslivce jej začali lovit v roce 2003, přičemž první tři roky šlo v průměru o 300 odlovených hlodavců ročně. Už v roce 2016 to ale bylo 6000 kusů za rok. Lovena může být i na nehonebních pozemcích, kde má status podobný jako ostatní volně žijící živočichové. To znamená, že může být lovena bez omezení, ale v mezích zákona na ochranu přírody a zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Jejich mrtvoly se často nelikvidují, ceněna je jejich kožešina i dietní maso, které připomíná králíka nebo drůbež. V minulosti byly nutrie běžnou pochoutkou. V 80. letech se podávaly například v nemocnicích. Dostávali jej pacienti, kteří museli dodržovat přísnou dietu.
Na internetu, v řeznictví i u sousedů
Někteří lidé je nakupují i dnes. Sehnat se dá i na inzertních portálech na internetu. „Prohlédněte nabídku Bazoše nebo podobné, kde se prodávají zemědělské produkty, tam se nabídky na prodej živých zvířat nebo masa objevují,“ uvedl Jan Kaplan z Českého svazu chovatelů pro portál PrahaIn.cz. Redakce nabídku ověřila a narazila například na nabídku živých nutrií na chov či maso za ceny od 600 do 800 korun (cena je za kus). Prodává se tam také jejich „bio maso“ za 250 korun za kilogram.
Zakoupit se dá i v řeznictví. Před čase o tom referovaly Lidové noviny. Navštívili pražského řezníka, který maso z nutrií nabízí. Nakupoval jej od chovatele a zmiňoval, že k jeho prodeji je třeba speciální povolení. V době, kdy redaktor jeho provozovnu navštívil, maso bylo vykoupeno zákazníky. Tak velký zájem o něj byl.
Jenže není úplnou výjimkou, že lidé konzumují i maso z divoce žijících nutrií. Pochází z těch, které lidé uloví sami nebo jej nakoupí od svých známých. Jde zejména o zemědělce, kterým tento druh ničí úrodu nebo o lidi, kteří čelí jejich invazi na svých zahradách.
Na rozdíl od chovatelů nebo myslivců přitom riskují nákazu. Vzhledem k tomu, že nevědí, zda zvíře nežije ve znečištěném toku, nemají také přehled o škodlivinách, které se mohly do těla zvířete dostat.
Kdybych se s tím v naší vesnici a blízkém okolí nesetkala, nevěřila bych. Konzumenti ale mají jasno: stačí prý maso dostatečně tepelně upravit a mohou si dopřát neobvyklou a velmi dietní pochoutku. Nevím jak vy, ale sama za sebe přiznám, že na mne je takový „trochu moc“ a dobrotu z volné přírody si s radostí odepřu. Odvahu ochutnat nutrií maso z chovů prozatím také nemám. Ale kdoví, třeba jsem ho už ochutnala, aniž bych o tom věděla. V 80. letech jsem jako dítě byla hospitalizována v nemocnici hned několikrát.
