Článek
Od úmrtí mladé hudebnice Aničky Slováčkové se internetem šíří bezpočet článků, v nichž na ni autoři vzpomínají. V horším případě se ale zaměřují především na truchlení pozůstalých nebo na to, jaké byly její poslední okamžiky. Čtenáři si to zkrátka žádají – smrt mladého, navíc známého člověka přitahuje mimořádnou pozornost.
Rozzlobený spolupracovník
Nekrolog zpěvačky se objevil také na webu časopisu Headliner, který se obvykle věnuje nové umělecké tvorbě a publikuje hlavně recenze. V posledním týdnu zde vyšel také nekrolog Aničky Slováčkové, což vzbudilo značnou pozornost. Na svém instagramovém účtu se k němu totiž vyjádřil hudebník Igor Ochepovský, který s Aničkou spolupracoval, například na různých projektulech (třeba TADY). Pobouřilo ho, že časopis, který o hudebnici předtím vydal pouhé dva články, najednou zničehonic zveřejnil text o jejím úmrtí. Označil ho za laciný clickbait (pozn.: titulek, který má nalákat co nejvíce lidí ke kliknutí).
Kolik lidí si článek nakonec přečetlo, nevíme. Vzhledem k velkému zájmu o veškerý obsah týkající se její smrti však šlo nepochybně o čtený text. Znamená to, že se časopis začal o Aničku zajímat až ve chvíli, kdy zemřela, a chtěl se na tom přiživit? Rozhodně to tak může působit. Nicméně bližší pohled na další texty, které vyšly na tomto portálu, i na jiné články, které o ní vyšly jinde, takový závěr úplně nepotvrzuje.
Headliner o ní psal například koncem roku 2023 v článku Peklo vánočních písní #7: Důstojný zářez Anně Julii Slováčkové kazí novácká estráda, což rozhodně nebyl kritický text vůči její tvorbě – i když by k takovémi závětu titulek mohl svádět. Naopak. Také samotný nekrolog rekapituloval její hudební kariéru a doprovodil text ukázkami klipů. Šlo o důstojný nekrolog, který se bulvárním textům ani vzdáleně neblížil.
Máslo na hlavě mají jiní
Ve srovnání s tím se v přiznaně bulvárním tisku, ale i v médiích, která se za bulvár nepovažují, dočteme například o tom, kam se Aničce rozšířily metastázy, jak silné opiáty jí lékaři na konci života naordinovali, jak její skon snášejí její zoufalí rodiče nebo co všechno dělají fanoušci, kteří se přišli rozloučit před dům, kde žijí její příbuzní.
Je přece obrovský rozdíl v tom, jak o její smrti referuje bulvár a jak časopis, který se zaměřil na její tvorbu. Ano, některá média v případě úmrtí umělců skutečně selhávají, když nerespektují truchlení blízkých ani památku zesnulého. To ale nebyl případ nekrologu v Headlineru. Jakkoliv chápu smutek a rozhořčení, které musí blízký spolupracovník cítit, když vidí, co vše nyní vychází, tento konkrétní text nepřekročil hranici etiky ani vkusu. Headliner zkrátka jen neopomenul událost, kterou šlo jen stěží v hudebním světě přehlédnout.
Téma si ale bezpochyby žádá zvýšenou citlivost. A skutečnost, že se i důstojně napsaný článek objevuje mezi desítkami dalších textů s bulvárními titulky, mohou blízcí lidé vnímat negativně. Pozůstalí by jej jistě vnímali jinak, kdyby si podobně jako Headliner nastavila takto vysokou laťku všechna média.
