Článek
Pokaždé mě fascinuje, kolik lidí dokáže televizní show StarDance …když hvězdy tančí přikovat každý vysílací večer k obrazovkám. Přitahuje diváky různých generací, ale nejpopulárnější je prý u žen vyššího středního věku. Ostatně víme, že diváci České televize stárnou. Nejčastěji ji sleduje žena v průměrném věku 58 let, která žije mimo velká města a má střední vzdělání. Toto zjištění samozřejmě musí nějakým způsobem ovlivnit i pořady, které veřejnoprávní televize zařazuje do programu.
Asi rozumím tomu, proč stejná skupina zřejmě nejčastěji sleduje i sobotní taneční show. Mnoho žen tohoto věku má k tradičnímu tanci blízko – je to něco, s čím vyrůstaly. Když vidí známé tváře tančit tradiční společenské tance jako waltz, tango nebo jive, je to pro ně nostalgický návrat do mládí. Zároveň velmi rády sledují celebrity. Když se populární osobnosti potýkají s něčím novým a náročným, vyvolává to další sympatie. A nepochybně jde i o to, že vysoká sledovanost vede k tomu, že lidé spolu mohou sdílet zážitky. Jednotlivé série sledují kolegové na pracovišti i rodinní příslušníci, což dává možnost bavit se o stejných tématech.
Něco jako Televarieté
StarDance je také show, která divákům připomíná podobné pořady z éry socialismu. Starší diváci mnohdy nostalgicky vzpomínají na „zlatou éru“ televizní zábavy. Sledování pořadu, který kombinuje formální taneční vystoupení s humorem a nadsázkou, jim může připomínat staré pořady. Ti, kdo dokázali pobavit nejvíce, měli vždy více sympatií než ti, kteří měli profesionální, ale trochu rezervovaný přístup – myslím tím třeba velmi populární silvestrovské pořady nebo Televarieté.
S tím možná souvisí i překvapující skutečnost, že ze soutěže občas vypadávají celebrity, u kterých byste to nečekali. Pořad se sice tváří jako soutěž, ale ve skutečnosti jde o zábavnou televizní show se vším, co k ní patří. A to je důvod, proč hlavní roli hrají docela jiné aspekty než talent a píle. Objektivní hodnocení ve StarDance očekávat nelze – divácké hlasování totiž nezřídka přebije názor odborné poroty.
Hlavně pobavit
Populárnější soutěžící, bez ohledu na své taneční schopnosti, zkrátka získávají více hlasů. To se ukázalo nyní po odchodu Chili Ta a Jakuba Mazůcha, kteří byli technicky lepší než někteří jejich soupeři, ale z nějakého důvodu zřejmě ztratili popularitu.
Poslední vyřazení soutěžící StarDance, Chili Ta a Jakub Mazůch, překvapilo mnoho diváků. Ačkoli jejich taneční výkon nebyl považován za nejslabší, publikum je vnímalo jako méně sympatické než jiné páry. To, že nezískali dostatek hlasů, svědčí o tom, že se jim jednoduše nepovedlo získat si sympatie a navázat vztah s publikem.
Na sociálních sítích jsem zaznamenala názory, že vyřazen měl být spíše Patrik Hartl s jeho spontánním a poněkud „bláznivým“ přístupem k tanci. Někteří fanoušci kritizovali Hartlovy výstupy a způsob, jakým si pohrává s rolemi v rámci tanečních choreografií, jiní mají pocit, že Hartl jenom záměrně provokuje. Zatímco tento přístup některé diváky baví a dodává soutěži humorný prvek, jiné může iritovat. Chili Ta s Jakubem Mazůchem si ale udrželi profesionálnější přístup a vystupovali poměrně skromně. Jenže to v podobné soutěži není žádoucí – ve StarDance je třeba hlavně zaujmout.
Hartl naopak přináší autenticitu a někdy i jistou „neotesanost“, což je zajímavý protipól k jiným soutěžním pořadům. Jeho neskrývaná radost a uvolněnost na parketu vytvářejí spojení s diváky, kteří se často cítí motivováni, aby podpořili „své“ soutěžící s lidským a trochu nekomplikovaným přístupem. Po předchozích zkušenostech, kdy si podobné sympatie získal například Josef Maršálek, můžeme předpokládat, že ani Hartl nakonec nevyhraje. Nepochybuji ale, že obsadí některou z nejvyšších příček.
Zkrátka, StarDance je třeba brát s lehkostí a nadsázkou. O tanec tolik nejde – jde spíše o nostalgii, estetiku, zábavu a o to, že někteří soutěžící dokáží svou upřímností chytit diváky za srdce.
