Článek
„Tak nám zrušili pralinky,“ řekla by dnes možná paní Müllerová Švejkovi. Jak by odpověděl a nakolik by dobrý voják této ztráty litoval, nevíme. Za něj tato lahůdka ještě neexistovala, alespoň ne ty, které „nám zrušili.“ Nicméně, pokud jej mohu parafrázovat sama za sebe, řekla bych „Znám dvoje rumové pralinky, jedny se prodávají v Česku a druhé na Slovensku a jakoby si z oka vypadly. Škoda nebude ani jedněch.“ Tato pochutina zkrátka nikdy nepatřila mezi mé oblíbené cukrovinky a možná nejsem jediná, protože výroba končí právě kvůli nedostatečnému odbytu. Na internetu to ale v tuto chvíli vypadá docela jinak. Sladkost s příchutí alkoholu má řada lidí spojenou se svým dětstvím, a tak ji lidé vnímají jako kultovní cukrovinkou. Nostalgie po chutích a vůních reálného socialismu je u nás podobně velká jako po ostatních domnělých jistotách, které režim skýtal.
Konec po 58 letech
Už v těchto dnech - až na výjimky - rumové pralinky neseženete. Výrobce i některé obchody tvrdí, že po krabičce čokoládových bonbónů s rumem ovoněnou náplní sáhl jen málokdo. Někdo je přesvědčen, že je to důsledkem faktu, že už dávno se nevyráběly z rumu, jiní tvrdí, že byly příliš drahé. Přesvědčivý není ani jeden z argumentů.
Chuť rumu byla prý v minulosti mnohem intenzivnější. Důkaz pro tvrzení, že by známou českou lihovinu skutečně obsahovaly, jsem však nikde nenašla, ale vyloučeno to samozřejmě není. Nicméně pralinky se od roku 1965, kdy prvně spatřily světlo světa v podniku Zora Olomouc, vyrábějí na stejných strojích. Změna, kterou prošly se měla týkat jen zdravotního hlediska - staly se bezlepkovými a tím přístupnými i pro celiaky či lidi s intolerancí na tuto složku a zmizely z nich nebezpečné transmastné kyseliny.
A cena? Z internetových e-shopů a srovnávačů zmizely, ale na jednom jsem je ještě našla s cenovkou 50 korun. Za socialismu stály pět korun. Když vezmeme v úvahu, že průměrný plat se v roce 1989 pohyboval kolem 3000 korun a nyní činí přes 43 tisíc korun, není obtížné spočítat si, že v roce 2023 byly pralinky rozhodně levnější.
Jako pravděpodobnější se mi jeví, že mnoho lidí zkrátka dala přednost lákavější konkurenci. Třeba pralinkám s jinou tradiční recepturou, tedy třeba pralinkám belgickým, francouzským a americkým. Ty jsou dnes k dostání mnohem snadněji a vyrábět je již umí i naši domácí cukráři. Co si budeme povídat, tyto ořechové sladkosti jsou zkrátka chuťově zajímavější než náš kdysi slavný domácí vynález, který se skládá z cukru, ztužených tuků, kakaa, aromat, emulgátorů, kakaového másla a pšeničného škrobu. Rum tvoří méně než 1 % v celkovém složení, proto nemusí být na etiketě ani uveden. Jeho vůni zajišťuje rumová tresť.
Ach, ta nostalgie
Smutek, který nyní cítí část starších spotřebitelů, se neobjevil prvně. Třeba v roce 2016 lidé truchlily po sušenkách zvaných Vlnky, které Opavia přestala vyrábět pro malý zájem. Jejich milovníci dokonce sepsali petici, ale nepomohlo to. Vadil i přesun jiných tradičních cukrovin do jiných podniků a někdy i změna receptury, která se měla více sjednotit s tou, kterou velké cukrárenské korporace prodávají v jiných zemích. Různé bojkoty a protesty se týkaly třeba Kofily, bonbónů Lipo, piškotů či Lentilek. Byť šlo v některých případech o malou změnu chuti způsobenou třeba snížením obsahu cukru, což má zdravotní benefity, lidé to vnímali jako útok na českou tradici nebo její krádež.
Něco podobného se nyní děje kolem pralinek. „Zakázali nám je!“, „Za tím stojí EU za veškerý paskvil aby jsme neměli nic“, „Všechno je dnes mistrně schované pod velkými korporacemi a duch českého kvalitního řemesla, ať už se to týká jakéhokoli odvětví, je v trapu. To je hodně smutné,“ „Už vůbec nejsou dobré, chceš ušetřit a zničíš takový výrobek. Třeba se někdy vrátí kvalitní jako dřív,“ čtu s údivem na sociální sítích. Rozumím tomu, že cukrovinka, která mne neokouzlila, může jinému chutnat. Do jisté míry chápu i tu nostalgii po bezstarostném dětství, ale skutečně si někdo myslí, že nám je někdo zakázal z vyšších míst? Že by Evropská unie zasedla a rozhodla se Čechům zrušit jejich oblíbenou pochutinu, aby náhodou neměly něco svého? A vážně si myslí, že by soukromá firma šla sama proti sobě a přestala by bezdůvodně vyrábět něco, co jí přináší zisk?
Někdy mám pocit, že lidé zcela ztrácí soudnost. To, co jsme kdysi mohli vnímat jako lahůdku, dnes neobstojí. Konkurence to převálcovala a zvláště mladší generace už vyhledává jiné chutě a složení. Ano, svět se mění a s ním mizí i věci, které patří minulosti. A je to tak v pořádku.
