Článek
Před deseti lety jsem byla pracovně v Rusku. Kromě Moskvy jsem se tehdy podívala také do Astrachaně, města, které leží v deltě řeky Volhy a poblíž Kaspického moře. Místo, kde vedle sebe stojí staré dřevěné stavby nejchudších, chátrající domy i výstavní hotely a nová nákupní centra. Jedno z nich tam v té době otevřela finanční skupina tehdy nejbohatšího Čecha. Český miliardář zjevně očekával, že Rusové budou bohatnout a s tím poroste i jeho byznys. Loni jej ale skupina prodala se ztrátou. Ukázalo se, že tyto plány byly přehnaně optimistické. Současné Rusko není tou vysněnou ekonomicky vzkvétající zemí, ve které si Rusové po pádu Sovětského svazu přáli žít. Je státem, který dnes po všech stránkách upadá.
Pro astrachaňské obchodní centrum kdysi pracoval muž, který se spolu s několika dalšími lidmi zúčastnil naší pracovní večeře. Místní speciality, vodka a rozhovory o tom, jak se v současnosti žije lidem v Rusku a v Česku. Dialogy to byly poměrně povrchní. šlo o čistě zdvořilostní večeři a nikdo neměl zájem vířit diskusi, která by mohla vyvolat jakkoliv negativní emoce. Už tehdy se Rusko jevilo jako autoritářský stát, který svobodným názorům příliš nepřál. Rusové se ale navzdory tomu zdáli spokojení. Zvláště ti, kterým se dařilo v byznyse nebo nastartovali kariéru v úspěšných firmách.
O to více mne však překvapilo, když tento muž přede všemi náhle zmínil téma okupace Československa v roce 1968. „Omlouvám se vám za to. Je mi líto, co jsme tehdy udělali,“ obrátil se v jednu chvíli přede všemi na mne. Nic podobného se mi nikdy nestalo a v první chvíli jsem nevěděla, jak zareagovat. Jeho slova se zdála upřímná, což zesiloval fakt, že neměl důvod hrát jakoukoliv hru, která by mu měla přinést výhody. Zanechalo to ve mne dojem, že v této zemi se cosi mění k lepšímu a mladší generace Rusů je schopna reflektovat své nedávné dějiny jinak, než jim předkládají oficiální vykladači.
Na tento zážitek si často vzpomenu. Jak se dnes tento muž asi dívá na útok na Ukrajinu? Vidí v něm paralelu s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa, nebo spíše věří oficiálnímu ruskému výkladu, který tvrdí, že Ukrajinu a její obyvatele zachraňuje před fašistickým nebezpečím? Omluvil by se mi za vpád vojsk do Československa i dnes, nebo na tuto historickou událost změnil názor? Nevím a pravděpodobně se to nikdy nedozvím. Lidí, kteří dnes žijí v tomto mravně i ekonomicky upadajícím státě, je mi líto. Nedožijí se pravděpodobně prosperujícího Ruska. jak si mnozí přáli. Snad se alespoň dočkají morální kocoviny, v jejímž závěru budou schopni říct svým ukrajinským přátelům: „Omlouvám se vám za to. Je mi líto, co jsme tehdy udělali.“ Pokud to bude upřímné, půjde o bod, ze kterého je možné se odrazit.
