Článek
Mezi tisícovkou pozvaných hostů na pohřeb Karla Schwarzenberga se v sobotu 9. prosince 2023 neobjevil exprezident Václav Klaus. Byl pozván, jak se sluší a patří, ale raději ten den odstartoval lyžařskou sezónu v jeho milovaném Špindlerově mlýně. V kostele by mu prý byla zima, a navíc prý v poslední době prodělal koronavirovou virózu.
Nenávist až za hrob?
Nepřítomnost bývalého prezidenta není nijak překvapivá. Schwarzenberg vždycky spolupracoval s lidmi, kteří nebyli Klausovi zrovna po chuti. Jako poradce sloužil prezidentovi Václavu Havlovi, později zasedal ve vládě „falešného a prázdného“ Mirka Topolánka, v prezidentských volbách kandidoval proti Klausovu favoritovi Miloši Zemanovi a hlavně: měl vždycky blízko k „pravdoláskařům“. Navíc duchovně patřil přilnul ke kostelu Nejsvětějšího Salvátora, kde slouží kněz Tomáš Halík. Ten na sobotním pohřbu pronesl kázání, při které by Klaus musel přinejmenším vyskočit z kostelní lavice, což by se nehodilo. Předcházející nákaza covidem-19 a nutnost rekonvalescence se tak exprezidentu náramně hodila a nepřekvapí proto, že se členové jeho institutu jali o této situaci s předstihem informovat média. Halíkovo plamenné kázání v katedrále ale Klause zřejmě nakonec rozzlobilo natolik, že odhodil výmluvy i stud a nechal se médii zastihnout ve Špindlu a následně se neváhal vyjádřit i ke vztahu se zemřelým. „Já jsem poslal kondolenci rodině a myslím, že s Karlem Schwarzenbergem jsem měl naprosto korektní, přiměřené vztahy. Říct něco víc, než přiměřené, by bylo falešné a myslím, že nemá smysl to rozebírat,“ uvedl v rozhovoru pro Rádio Impuls. Klausem zmiňované „přiměřené vztahy“ mimo jiné zahrnují situaci, kdy si v prezidentské z roku 2013 vůči Schwarzenbergovi on i jeho rodina přímo podpořili jeho protikandidáta tím, že veřejnosti zahráli na národní strunu. „Mně jde prostě o to, aby prezidentem se stal člověk, který patří do této země, který je součástí této země, který tady strávil svůj život, období těžká, lepší, nejlepší, horší,“ uvedl Klaus v lednu 2013 pro Hospodářské noviny, a ve stejnou dobu dokonce uvedl, že by v případě Schwarzenbergova zvolení prezidentem raději emigroval. Livie Klausová ve stejnou dobu uvedla, že by si nepřála, aby první dáma, která přijde po ní, mluvila německy.
Buď já, nebo Halík
Účast na pohřbu, na kterém se sešli tzv. „pravdoláskaři“, což je termín, který zřejmě také vzešel z Klausova okruhu, by pro něj nepochybně nebyl ničím příjemným. Zvláště moment, kdy se kazatel Tomáš Halík nepřímo „opřel“ do obou bývalých prezidentů, by Klausovi nejspíš nebyl po chuti. „Zárukou udržení a rozvoje svobody a demokracie není žádná neviditelná ruka trhu, nýbrž odpovědní, morálně a duchovně zakotvení lidé, schopní kritickým a prozíravým myšlením vzdorovat nebezpečí anomie, rozpadu společnosti,“ pronesl Halík v katedrále s patřičným důrazem na některá slova. Na koho tím mířil je vcelku nepochybné. Osobně by si ale Klaus mohl vzít i další Halíkova slova, která kazatel pronesl o Schwarzenbergovi: „Ukázal nám všem, jak je nesmírně důležité spojení češství a evropanství, vlastenectví a světovosti. Ukázal nám ryzí vlastenectví bez jakékoliv páchnoucí příměsi nacionalismu, jedovatého národního sobectví, bez jakéhokoliv zápecnictví a omezenosti. Ukázal, jaký je rozdíl mezi hrdým češstvím a zatuchlým čecháčkovstvím.“ Tušil Klaus předem, že na takovou kritiku může dojít? Možná ano.
Nebylo to poprvé, kdy stará rivalita mezi Halíkem a Klausem vyplula na povrch. Oba dva se střetávali v televizních politických diskusích už v 90. letech a jejich odlišný pohled na věc byl zřejmý. Václav Havel ve stejnou dobu hovořil o tom, že by se mu právě Halík líbil coby jeho nástupce ve funkci prezidenta. Na to nikdy nedošlo, nicméně občas se o tom z různých důvodů mluvilo. Třeba v roce 2014 Klaus uvedl, že kdyby Halík kandidoval, musel by on také. Halík zase při jiné příležitosti prohlásil, že až bude na světě „méně Klausů a více Havlů, bude na světě lépe.“
Nádech bizarnosti jejich vzájemný vztah získal v době, kdy Petr Hájek, jeden z Klausových prezidentských poradců začal zpochybňovat Halíkovo kněžství. Bylo to v době, kdy byl Klaus ještě prezidentem. Za normalizace tajně vysvěcený Halík to tehdy bral spíše s humorem, nicméně různé náznaky pochybností se od té doby zejména na dezinformační scéně objevují. Platí zřejmě skutečně, že „nic se mezi lidmi nešíří rychleji než pomluva“ a tehdy se dokonce ukázalo, že na tato nařčení slyší i někteří lidé v církvi, zejména v její konzervativní části.
Osobně mám samozřejmě mnohem blíže k zemřelému Karlu Schwarzenbergovi a Tomáši Halíkovi než k Václavu Klausovi. Jejich mentální světy jsou od sebe skutečně „na hony“ vzdálené a je to v pořádku. Nicméně, chápu Klausovy důvody, proč na pohřeb nepřišel a mám zato, že na to má dokonce právo. Ostatně, nebylo by ani vhodné, aby svou neposlušnou mimikou a dalšími nonverbálními projevy, které obvykle prozradí jeho citové rozpoložení, narušoval loučení se zemřelým. Trochu mne ale zaráží dvě věci. První z nich je neochota být upřímný a výmluvy na nemoc, na jejímž popírání si donedávna budoval svou popularitu. Druhou věcí je pak způsob, se kterým se nechal vyfotit ve známém horském středisku. Jistým způsobem zákeřnost, kterou svým odpůrcům vzkazuje, že jimi naprosto pohrdá. Překvapivé to ale není, ego je zkrátka někdy silnější než my a u Klause to platí dvojnásob.
