Buďme rádi za Babiše, závidí nám ho i Němci

Největší démon a antikrist Babiš, jak jej vykreslují četní odpůrci expremiéra, je slabým odvarem skutečného nebezpečí v podobě politických uskupení v Německu, na Slovensku i v Rumunsku, vedle kterých náš démonický devadesátkový miliardář produkující klobásy a inovativní toustový chléb vypadá jako liberální Markéta Pekarová Adamová.

Tento článek sepisuji hlavně v důvodu časté kritiky Babiše na úkor skutečného nebezpečí, které může zamávat se státním zřízením v České republice daleko více - takovým ohrožením demokracie by byl zejména výrazný úspěch hnutí Stačilo! složeného z agrobaronů a osobností, které kritizují samotné demokratické zřízení republiky a žádají změnu režimu.

Vyostřená politická debata vykresluje Babiše jako proruského politika, který otočí kormidlem republiky na východ a nažene nás do náruče autoritativních politiků, jakými jsou političtí oligarchové Fico nebo Orbán, dokonce někteří Babiše spojují i s Putinem. Pro další kontext článku je třeba si připomenout, kdo vládl České republice před sedmnácti lety.

Jiří Paroubek byl skutečně proruský politik a svou orientací na v té době již totalitní a otevřeně Evropě nepřátelský Putinův režim se nijak netajil. Pronášel projevy na sjezdu strany Spravedlivé Rusko v době, kdy ještě nezaschla krev po invazi Rusů do Gruzie v roce 2008. Aktivně horoval za dostavbu Temelína i Dukovan ruským Rosatomem a bojoval proti americkému radaru v České republice, mimochodem konzultoval své postoje i s Vladimirem Putinem osobně v roce 2009.

Paroubek osobně slíbil Putinovi, že z tématu radaru udělá zásadní otázku předvolební kampaně. Tedy veřejně prohlásil a uznal, že hodlá hájit z pozice premiéra České republiky ruské zájmy v zemi.

Takto vypadá skutečně proruský politik a nebezpečí pro Českou republiku. Vyhrál s přehledem volby a ovládl senát, krajská zastupitelstva i poslanecké mandáty - Jiří Paroubek v jednu chvíli naprosto kontroloval Českou republiku.

Pro nás je Babiš ohrožením demokracie, ale v Rumunsku řeší ohrožení opravdové. Tamní strana AUR - Aliance za sjednocení Rumunů - pronáší na naše poměry nepředstavitelné výroky o anexi části ukrajinských teritorií a ,,sjednocení“ s Moldavskem, které ale částí Rumunska být nechce, tudíž by se nejednalo o nenásilný proces. Někteří členové strany dokonce otevřeně podporují uzmutí teritorií násilím i za cenu oběti v podobě zrušení členství v NATO.

AUR má podle posledních průzkumů podporu 31 % voličů.

Podobná situace je také v Německu. Tamní AfD a BSW chtějí na úkor západu posílit vztahy s Ruskem, dokonce přední představitelé AfD hovoří o nutnosti mít s Rusy lepší vztahy než s Američany. Přeji si vystoupení Německa z NATO a také vystoupení z eurozóny, čímž by způsobili okamžitý kolaps eura i množství na měnu navázaných ekonomik včetně té české. Sara Wagenknechtová dokonce zcela otevřeně navrhla, že o evropskou bezpečnost se má starat Ruskem vedená aliance zemí, do níž by si přála integrovat i Německo.

AfD a BSW mají v současném Německu kombinované preference na úrovni 31 %, respektive AfD podporuje 26 % Němců a BSW 5 %.

Slovensko je příběh sám pro sebe, ostatně Robert Fico jako jediný navštívil Putinovo propagandistické divadlo v Moskvě a postavil se po bok diktátorů z Myanmaru, Burkiny Faso a podobných zemí, ke kterým se nikdo otevřeně kromě Fica nehlásí. Slováci si otevřeně proruského Fica zvolili premiérem a tamního dvorního šaška, Štefana Harabina, v prezidentských volbách podpořilo 12 % Slováků. Harabin zpochybňuje ruskou agresi a otevřeně zve Putina na Slovensko a podporuje ukotvení slovenských bezpečnostních záruk na základě ruské garance.

Výše uvedení politici jsou skutečným ohrožením demokracie a zcela reálně mohou způsobit kolaps evropské bezpečnosti i ekonomiky ve chvíli, kdy jejich preference porostou a voliči je podpoří.

V Česku zatím bojujeme jen s hrozbou Andreje Babiše - proevropského devadesátkového miliardáře a agrobarona, který žije z evropské integrace, volného trhu i četných dotací pro jeho podniky. Jeho největší hrozbou je, že změní legislativu v oblasti veřejnoprávních médií, která ale v České republice mají takovou tradici, že by se případní odchozí novináři okamžitě uchytili v soukromém sektoru a dále vykonávali svou práci, akorát pod jinou značkou. Senátní pojistka demokracie poté může Babišovi výrazně zkomplikovat život, pokud by si přál kormidlem otočit příliš.

Démonizovaný Babiš si nepřeje vystoupení z EU ani NATO a byl to on, kdo pod nátlakem veřejného mínění diskvalifikoval Rosatom i přes nátlak Miloše Zemana z tendru na Dukovany. Také vyhodil ruské diplomaty po vypuknutí Vrbětické aféry a zcela odmítl šílený plán Jana Hamáčka směnit vakcíny za benevolentní přístup k vraždě českých občanů ruskými agenty.

Poslanci Babišova ANO hlasovali pro zrovnoprávnění homosexuálních sňatků a boj proti potratům typický pro Rumunsko nebo Polsko je Babišovi cizí, i zde je možné mluvit o liberálním postoji.

Nebezpečí Andreje Babiše tak nespočívá v proruské orientaci či potenciálním ohrožení demokracie, ale v ,,pouhé“ oligarchizaci malé části zemědělství a mediální scény. Jde o reálnou hrozbu, díky které by se Česká republika stala o něco méně transparentní, svobodnou a demokratickou zemí, nelze ale Babiše srovnávat a stavět vedle těch nejradikálnějších politiků ze zahraničí, vedle kterých náš démonizovaný velkouzenář působí jako neškodný beránek.

Také je dobré čas od času zapátrat v minulosti a podívat se například na Jiřího Paroubka, ale v některých případech i na Václava Klause a jejich postoje k Rusku v době, kdy již bylo naprosto zřejmé, o jaké nebezpečí ze strany Putinova režimu jde a v Gruzii již tou dobou tekla krev.

Věřím, že by si demokraticky smýšlející Němci, Slováci i Rumuni našeho Andreje Babiše okamžitě adoptovali, kdybychom jim nabídli výměnu za jejich party skutečných a nebezpečných extremistů. Je dobré upozorňovat na reálné hrozby Babišovy vlády, nemá ale smysl z expremiéra dělat něco, čím není.