Skrytá válka českých zbrojařů ovlivňuje politiku i miliardové tendry

Zbrojaři zažívají nejlepší časy. Evropští politici firmy z obranného průmyslu dlouhodobě ostrakizovali skrze ztížené financování a evropské banky firmám odmítaly otevřít i běžné účty a možnost úvěrového financování se zbrojním firmám vzdalovala každým rokem i díky nastavení politiky ESG. Ruská agrese na Ukrajině změnila vše lusknutím prstu. Od 24. února roku 2022 jsou právě evropští zbrojaři novou smetánkou s téměř neomezeným přítokem zakázek od států aliance NATO a Ukrajiny samotné, která zoufale vyžaduje neustálou zbrojní podporu kvůli obraně před útočníky. Změnila se bezpečnostní situace, evropská politika i podmínky pro podnikání.

V České republice jsou pouze tři hlavní dodavatelé zbraní a obranných technologií s ročními tržbami nad 10 miliard korun. Dominanci drží Michal Strnad, dědic impéria Czechoslovak Group zahrnující firmy typu Tatra, Excalibur Army nebo původně italskou muničku Fiocchi a amerického výrobce sportovních zbraní Vista Outdoor. Druhým na pásce co do obratu je Martin Drda se svou firmou STV Group. Ta vyrábí především munici, pyrotechniku, výbušniny a je jediným výrobcem vysoce žádané munice do dělostřeleckých systémů v ráží 155 mm ve standardech NATO - tento fakt je pro text níže kriticky důležitý. STV Group vyrábí ale i jiné ráže munice a ve všech případech jde o klíčové výrobky pro ukrajinské obránce i evropské státy posilující svou obranyschopnost.

Třetím největším zbrojařem je v České republice René Holeček a jeho firma CZ Group, dříve známá jako Česká zbrojovka. Aktivity Holečka nejsou předmětem dnešního textu, protože v nadpise popsaná válka zbrojařů nezasahuje do dodávek malorážních zbraní, kde Holeček dominuje, ale do oblastí dělostřelecké munice, servisních zakázek u bojové techniky zahraniční výroby a také se spor dvou největších zbrojařů promítá i do České muniční iniciativy. Právě projekt české vlády, který zašťituje Michal Strnad pod holdingem CSG, rozhořel spor o miliardy, který následně přerostl do přímé konfrontace politiků a odhalil staré rány z dob Miroslava Kalouska a Miloše Zemana.

Pokud tento text najde čtenáře v řadách investigativně novinářské obce, rád poskytnu neveřejné podklady propojující některé politicky špičky s konkrétními zbrojaři. Pro text níže si ale musím kvůli ověřitelnosti informací vystačit s informacemi z veřejných zdrojů, které jsou ale pro popis probíhajícího konfliktu dostačující.

Prvně je třeba začít u prezidenta Miloše Zemana, jehož zahraniční diplomacie vybočovala a plně se neřídila politikou vlády. Lze zkratkovitě popsat, že si Zeman dělal, co chtěl. Prezidentova vlivu využil i Jaroslav Strnad, bývalý majitel a zakladatel skupiny Czechoslovak Group. Z rukou prezidenta získal vyznamenání, zároveň byl Strnad starší přímým i nepřímým sponzorem Zemanovy kampaně. Firma DAKO i Strnadova rodina poskytly Zemanově kampani milionové dary a kontroverzní je také kauza 25 milionů pro kancléře Vratislava Mynáře, které vyplatil podnik SPV Knovíz, také z holdingu CSG.

O vlivu předních zbrojařů na českou politiku tak lze hovořit již před nástupem vlády Petra Fialy. S válkou na Ukrajině proti předpokladům ale nedošlo k penalizaci Strnada za alianci se Zemanem, paradoxně se stal pravý opak. Michal Strnad, syn zakladatele Jaroslava a dědic impéria vsadil na správného koně v podobě Fialova poradce pro národní bezpečnost, Tomáše Pojara, který před nástupem k Fialovi pracoval jako poradce Strnadovy skupiny CSG - zdroj uveden pod článkem. Právě skrze Pojarovo a Strnadovo spojenectví započala pod vedením mladého dědice vlna akvizic a holding CSG v uplynulých letech roste takovým tempem, že katapultoval mladého Michala Strnada do čela žebříčku nejbohatších Čechů. Strnad je všude - nakupuje firmy v Itálii i Americe, rozšiřuje podniky a především, dodává munici na Ukrajinu.

První komplikace přicházejí s oznámením České muniční iniciativy. Projekt vlády si dává za cíl podpořit ukrajinské obránce a skrze prostředníky nakupovat dělostřeleckou munici v zahraničí, čímž se státy vyhnou přímým dodávkám na Ukrajinu a spojeným diplomatickým komplikacím ve vztahu s Ruskem nebo Čínou. Iniciativu nad projektem přebírá pět českých firem, mezi nimi i skupina CSG Michala Strnada a STV Group Martina Drdy.

Jde o obrovské peníze, muniční iniciativou dosud proteklo přes 80 miliard korun a u dělení tohoto obrovského koláče dochází k prvním rozporům holdingů CSG a STV Group. Server Investigace.cz upozorňuje na některé cenové a kvalitativní nesrovnalosti u Strnadovy munice, kterou holding CSG prodává za kusovou cenu 3 200 euro, což odpovídá zhruba 80 tisícům korun. Novináři upozorňují na tureckou výrobu, jejíž cena je o více než 20 % nižší, ale zapomínají doplnit, že v případě munice z českého vládního projektu nejde o munici novou, zbrojaři kupují skladové zásoby z třetích zemí. Rozpor v ceně skladové munice o 20 % dražší než nově vyráběné z Turecka tak vyvolává otázky a kontroverzí je násobně více. Ukrajinci například obvinili zprostředkovatele napojeného na CSG z korupce v hodnotě přes čtvrt miliardy korun a existují i doklady o vyšších cenách munice od Strnada v porovnání s jeho konkurentem STV Group Martina Drdy. Podle novinářů se Strnad těší lepšímu přístupu vlády než jeho konkurenti.

Michal Strnad má v zajišťování munice z třetích zemí navrch zejména díky angažmá četných bývalých příslušníků civilní rozvědky ÚZSI, kteří hromadně přecházejí v posledních letech právě do služeb Strnadova holdingu. Příslušníci civilní rozvědky disponují kontakty i potřebnými konexemi a angažmá bývalých agentů nesoucích na bedrech četná státní tajemství ve společnosti největšího českého zbrojaře jen dodává další kontroverze, zda Strnadova moc nenarostla příliš. Strnadovo sebevědomí dokládají i kroky vůči menšinovým akcionářům v české firmě Tatra Trucks, kterou Strnad většinově vlastní. Menšinový podíl 35 % ovládala Denisa Materová, dcera přítele Jaroslava Strnada, zesnulého Reného Matery, jehož nahradila po jeho smrti v čele holdingu roku 2023.

Dva dědicové miliardových impérií rozpoutali otevřenou válku skrze boj o zisky v Tatře. Strnad založil dceřinou společnost, skrze kterou realizoval veškeré transakce a Materové tak ponížil zisky plynoucí z jejího podílu. Dědička holdingu Promet tak hrozila i žalobou a do války o miliardové zisky z Tatry se překvapivě zapojil i Strnadův sok Martin Drda, který od Materové minulý rok polovinu jejího podílu v Tatře koupil.

V reakci Strnad na nevyžádaného společníka ve své firmě využil Strnad své politické konexe a česká vláda předvedla nefalšovaný názorový veletoč. Rozpory Čechů a Slováků v otázkách zahraniční politiky ustoupily ve chvíli, kdy šlo o zájmy Michala Strnada. Ministryně Jana Černochová podepsala rámcovou dohodu s ministrem obrany Slovenska Robertem Kaliňákem, samozřejmě bez výběrového řízení a samozřejmě s firmou Michala Strnada ZVS Holding. Strnad si také zajistil výjimečné podmínky na úkor státu v otázce servisu bojových vozidel pěchoty C90, kde marže CSG dalece převyšují marže státního Vojenského opravárenského podniku.

Jediný český výrobce STV Group přitom investuje do rozšíření kapacity a dle vyjádření mluvčí firmy disponuje podnik dostatečnou kapacitou pro výrobu požadované munice. Jana Černochová ale jednostranně rozhodla a kontrakt má získat Michal Strnad.

Válku zbrojařů tak lze shrnout následovně. Michal Strnad posilněný o spojenectví s nejvlivnějším mužem české bezpečnostní politiky, poradcem premiéra Fialy Tomášem Pojarem, rozjel akviziční maraton a stal se během tří let nejbohatším Čechem. Strnadovo sebevědomí ale vystoupalo příliš a o miliardové zisky z České muniční iniciativy a armádních tendrů se odmítá dělit se svými konkurenty. Útlakem menšinových akcionářů došlo ke spojenectví Materové a Drdy v otázce společnosti Tatra a Michal Strnad nyní usiluje o odříznutí domácího výrobce munice od lukrativního kontraktu skrze politické konexe a neprůhlednou zakázku.

Nyní je třeba si vysvětlit, kdo z politiků stojí na straně Michala Strnada a jaké politiky využívá k prosazování svého vlivu Martin Drda.

Málokdo si dokáže představit v jedné firmě Miroslava Kalouska, šéfa bezpečnosti Miloše Zemana a bývalého ministra obrany za ODS Martina Bartáka. V holdingu STV Group ale působí Kalousek jako strategický poradce, šéf bezpečnostního odboru Jan Fulík vykonával 14 dnů ředitele, dokud funkci za záhadných okolností neopustil a exministr obrany Barták působí v STV Group na blíže neupřesněné pozici. K zajištění zmíněných politiků a na politiky napojených osob došlo teprve minulý rok, dříve Martin Drda politiky neměl ve zvyku zaměstnávat - zřejmě se inspiroval od Michala Strnada.

Ve Strnadově týmu ale působí velká jména jakbysmet. Jan Hamáček, který se proslavil svým ne-letem do Moskvy, vykonává v holdingu CSG Michala Strnada funkci ředitele vnějších vztahů - jedná s politiky, asociacemi firem a dělá společnosti dobré jméno. Dnešní poradce pro národní bezpečnost a mocný muž Tomáš Pojar v holdingu CSG působil až do svého nástupu do kabinetu Petra Fialy a Michal Strnad, jak již bylo zmíněno výše, zaměstnává také množství agentů tajných služeb, zejména z ÚZSI spadající pod resort Ministerstva vnitra vedený Vítem Rakušanem.

Politici mohou být klíčovými spojenci, ale dva dnes již bývalí ředitelé civilní rozvědky ÚZSI jsou pro Strnada pravděpodobně ještě cennější. Jiří Vondrášek přešel do holdingu CSG po své dlouholeté kariéře v pozici ředitele analytického a informačního odboru civilní tajné služby společně s nejmenovaným kolegou, který byl odpovědný za řízení operací tajné služby. Lze si jen domýšlet, jaké informace oba zmínění mají a jakými kontakty disponují.

Konflikt dvou předních zbrojařů o miliardy z muničních dodávek, státních tendrů a zisků z prodeje vozidel Tatra tak dnes již ovlivňuje i zahraniční politiku, zejména v případě nevysvětlitelných nákupů od Strnadovy firmy ze Slovenska bez výběrového řízení. Oba zbrojaři v posledních letech také nabírají politiky a ve Strnadově případě i expříslušníky tajných služeb, čímž posilují své vazby ve státní správě.

Dnešní článek byl o meritu a okolnostech sporu Drdovy STV a Strnadovy CSG. V některém z příštích článků upřesním Strnadovy aktivity v otázce sněmovních voleb v říjnu tohoto roku a jak se na celou věc dívá Andrej Babiš.

Dodatečné placené zdroje: