Článek
Dosud jsem nikdy nenapsal jediný kritický text o Pirátské straně. Mám k tomu dobré důvody, hnusí se mi korupce a Piráti, ačkoliv s jejich programem nesouhlasím, se dosud pyšní historií bez jediné zásadní korupční kauzy a jejich akcent tohoto faktu je skutečný a pravdivý. Zdeněk Hřib tuto reputaci lehce naboural svými odměnami z pražské firmy PRE, od které neoprávněně inkasoval 50 tisíc korun za post ve správní radě, peníze vrátil až po upozornění médií a posléze tvrdil, že si příjmů nevšiml. Tato malicherná kauza je ale zanedbatelná v porovnání s brněnskou ODS, kauzou Dozimetr, Faltýnkovým diářem s miliardovými tendry a Babišovými daňovými odpisy reklamy na rozestavěném Čapím hnízdě, čímž zoptimalizoval desítky milionů korun skrze uplatněné náklady. Sečteno, podtrženo - Piráti za 8 let v komunálních i krajských funkcích neobsadili jediného významného korupčníka a ministerské působení kandidátů Pirátů lze v některých případech zpochybňovat v otázce kompetence, nikoliv ale v otázce integrity a korupčního jednání.
Dnes se ale objevil jiný problém. Piráti byli často nazývání moderními komunisty zejména pro jejich přístup k soukromému vlastnictví a otázce zdanění investičních bytů. Byl to totiž typický jev komunismu - berme těm, kteří mají více a dejme těm, kteří si na majetek nevydělali. Následovala kolektivizace, potírání buržoazních statkářů a konfiskace majetků. Vše ve jménu strany, proletariátu, lidu a prosperity.
Poslanci Pirátů mají odvádět statisíce straně, prý „dobrovolně povinně“
Jak si pak vysvětlit dnešní přístup Pirátské strany, která svým nově zvoleným poslancům „dobrovolně přikázala“ odvádět straně procenta ze svého platu a využívat stranou najaté a placené odborníky v pozicích poslaneckých asistentů a konzultantů? Poslanec skládá slib, kde se zavazuje hájit zájmy České republiky podle nejlepšího vědomí a svědomí, tedy podle svého nejlepšího uvážení, nikoliv však podle rozhodnutí stranického aparátu a zásah do výkonu mandátů poslance pod pohrůžkou sankcí není ničím jiným než lobbingem zájmové skupiny, v tomto případě Pirátské strany a stejně jako Piráti odsuzují vliv podnikatelských skupin a nátlak na rozhodování zákonodárců, je třeba odsoudit i tento postup.
Na příspěvky má jít nejen 5 % poslaneckého platu včetně náhrad, tedy zhruba 10 tisíc měsíčně za jednoho z 18 Pirátských poslanců, ale zákonodárci mají také odvádět desítky tisíc měsíčně z „asistentovného“ ve výši 55 500 Kč měsíčně a také mají přispívat z rozpočtu na odborníky a administrativní pomoc ve výši 25 341 Kč měsíčně. U jednoho poslance jde o stovky tisíc korun ročně a kumulativně o vyšší miliony. Piráti ale na letošních volbách vydělali. Za 504 tisíc hlasů získali podle schválené metodiky financování 50,4 milionů korun a také budou čerpat stálý roční příspěvek na činnost ve výši 17,04 milionu korun a za každého poslance z 18 od státu získají navíc pro stranu 900 tisíc korun ročně. To vše bude v konečném součtu navýšeno o 10 % a alokováno na činnost politického institutu. Jde o více než 40 milionů korun ročně a 50 milionů jednorázově.
Nad rámec těchto již existujících státních příspěvků si tak Piráti vymínili další miliony od zvolených poslanců, ale co je horší, zasahují těmto osobnostem do jejich svobody a nařizují výběr předem stanovených odborníků. Ve volbách za Piráty uspělo mnoho mladých a často neznámých kandidátů, čímž do Poslanecké sněmovny přijde diverzita, hlas mladé generace a rozdílné pohledy na zákony a opatření přijímané dolní komorou. Je otázkou, zda si mladí poslanci vybojují své místo na slunci nebo budou odpovědně a profesionálně zastupovat voliče, kteří je do Sněmovny dostali. To si ale musí rozhodnout oni sami a také si musí zvolit, jaké experty či asistenty potřebují, aby odvedli co nejkvalitnější práci. Pokud by takový postup zvolilo hnutí ANO, zcela jistě by mediální titulky zaplavily republiku a Andrej Babiš by byl okamžitě obviněn z pratikování politiky jednoho muže, respektive vlastníka hnutí ANO. Bylo by tedy vhodné na postup Pirátů uplatnit stejný metr a veřejně proti praktikám strany protestovat. Není to totiž strana, komu jsou poslanci podřízení a čí zájmy prosazují, ale jsou to především voliči, kteří je do Sněmovny poslali.
Již jsme tu měli doby, kdy strana byla suverénnem, určovala politiku a straníci byli pouhými vyměnitelnými figurkami bez vlastní svobody a integrity. Piráti dostali, pravděpodobně nedobrovolně, do Sněmovny množství mladých a nezkušených lidí. Tito lidé mají ale stejná práva se prosadit nebo zostudit jako všichni ostatní a zásahy do práce i svobod zákonodárců do 21. století nepatří. Mimo jiné také proto, že přímo odporují slibu, kterou nově zvolení poslanci 3. listopadu složí. Speciálně pro Zdeňka Hřiba tento slib cituji níže.
„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
O věrnosti straně, naštěstí, v tomto slibu není ani slovo.
