Pavel si jde tvrdě za svým. Na Hradě vše v pořádku

Letošní sestavování vlády připomíná ze strany Petra Pavla chůzi provazochodce nad propastí. Prezident se snaží Babiše maximálně usměrňovat, ale zároveň nepřekročit ústavou vágně definované pravomoci a neporušit historické zvyklosti. Andrej Babiš tak nebyl navzdory dlouholeté praxi pověřen sestavením vlády hned po volbách, ale teprve včera. Pražský hrad navíc dříve vyjmenoval podmínky, za které je vládu prezident schopen jmenovat a vymínil si znalost jmen ministrů, které má Petr Pavel s Andrejem Babišem konzultovat. Příznivci Petra Pavla tento postup chválí, odpůrci jej považují za kontroverzní a upozorňují na výhrůžky Miloši Zemanovi ústavní žalobou v roce 2021, kdy vyhrál volby Petr Fiala a jeho SPOLU.

Je postup prezidenta ústavní a korektní? Zatím ano, ale korektnost nelze definovat ničím jiným, než dosud chybějícím mediálně propíraným sporem mezi oběma aktéry v podobě Petra Pavla a Andreje Babiše. Lustrace ministrů prezidentem nemá v ústavě oporu a podmínky Pražského hradu ve formě zakotvení zahraničně-politického směřování České republiky taktéž překračují rámec prezidentových pravomocí, který podle litery Základní listiny práv a svobod, tedy ústavy, explicitně jmenuje předsedu vlády a další členy vlády na jeho návrh. O nejmenování ústava nehovoří, natož o zamítnutí takového kandidáta, jehož renomé či odbornou kompetenci by se hlava státu snažila zpochybnit či rozporovat. Podrobně o této praxi hovoří pro iDNES.cz ústavní právník Jan Kudrna a zcela vylučuje možnost nejmenování ministra prezidentem, pokud by na takové nominaci předseda vlády trval. I tak ale existují v historii případy, kdy Miloš Zeman nejmenoval nejen ministra - zde vzpomeňme na Michala Šmardu - ale také celou vládu, jen aby si namísto kabinetu vzešlého z voleb nanominoval vlastní kabinet vedený Jiřím Rusnokem.

Realitou je, že Petr Pavel sice klade požadavky nad rámec svých pravomocí a zákonem ukotvených pravidel, ale stále ještě zdaleka nedosáhl úrovně Miloše Zemana, který si dělal, co se mu jen zachtělo.

Ve vnímání vztahů Pražského hradu a budoucího předsedy vlády existují roviny politické a legislativní. Petr Pavel i Andrej Babiš získali v přímé volbě rekordní počty hlasů občanů jako politické subjekty i jednotlivci. Miloš Zeman ani zdaleka nedisponoval podobně silným mandátem, jaký od občanů získal Petr Pavel a Andrej Babiš je zas po volbách 3. a 4. října 2025 politickým suverénem, jemuž nemůže žádná individuální partaj v České republice konkurovat počty hlasů voličů ani zvolenými zástupci. Oba muži reprezentují vůli lidu let 2023 a 2025 a proto by jakýkoli konflikt vyvolal nebývale silnou polarizaci a nevoli občanů. Zde ale končí politická rovina, v níž má Andrej Babiš navrch coby nejsilnější lídr sněmovních voleb před Petrem Pavlem, jehož mandát je sice silnější, ale volbami prošel před dvěma lety, zatímco Babiš vyhrál teprve nedávno.

V legislativní, respektive provozní rovině ale trumfy drží Petr Pavel. Může totiž vznik nové vlády blokovat, ministry zpochybňovat a vznik Babišova kabinetu zpomalovat. Jakmile Petr Pavel kabinet lídra hnutí ANO odsouhlasí, ztrácí totiž veškeré možnosti jej ovlivnit a Babiš po jmenování svých ministrů může v rámci sněmovní většiny prosazovat vůli lidu. V jeho případě skrze 108 poslanců a opoziční Senát prosadí pouze ty zákony, které nevyžadují ústavní většinu v obou komorách, tudíž k žádné velké tragédii dojít nemůže, ale Babišův kabinet může i tak velmi rychle a zásadně ovlivnit život v České republice včetně zahraničně-politického směřování, jak ukázala Ficova vláda na Slovensku. Jediným nástrojem, jak by se Andrej Babiš mohl podmínkám Pražského hradu bránit, je kompetenční žaloba. Tento institut žaloby by znamenal nejen zcela otevřený konflikt mezi dvěma nejpopulárnějšími politiky, ale také dlouhé měsíce času, než by soud rozhodl ve prospěch jedné či druhé strany. Takové zpomalení si Andrej Babiš nemůže a ani nechce dovolit, vládu potřebuje složit co nejdříve a tak své menší koaliční partnery na návrh Petra Pavla raději umravní, čímž dojde k nedobrovolné, leč konsenzuální shodě a Petr Pavel i Andrej Babiš dosáhnou svého.

Osobně pouze doufám, že v těchto výše zmíněných latentních intencích rozepře mezi prezidentem a budoucím premiérem také zůstanou. Nikde není psáno, že je demokracie jednoduchá a vítěz voleb bere vše, natož aby se těšil naprosté imunitě vůči konstruktivní kritice jiných ústavních činitelů, mezi které patří soudy, prezident, ale i Senát. Licitace o konkrétních ministrech, ale i programu, může být ze strany Pražského hradu vůči Babišovi konstruktivní, nedosáhne-li roviny otevřeného sporu.

V případě, kdy by Petr Pavel pojal svou povolební rovinu pouze pasivně, mohl ustavující schůzi Poslanecké sněmovny svolat na 15. října a pověřit Andreje Babiše sestavením vlády bez podmínek a konzultací. Následně mohl prezident jmenovat Babišovu vládu včetně konkrétních jmen bez výhrad a konzultací s předsedou vlády. Mít takového prezidenta by bylo nejen nedůstojné, ale především by hlava státu promarnila mandát vzniklý přímou volbou, kdy Petra Pavla volilo přes 3,3 milionu českých občanů.

Dnešní vývoj při sestavování vlády mandát Petra Pavla respektuje a prezident jej při jednání s Andrejem Babišem využívá. Jmenování vlády pozdržel a tím dodal čas nejen opozici, ale také médiím k lustraci a zpochybnění některých kandidátů v rámci veřejné debaty. Můžeme tento přístup napadat, jde ale o esenci demokratického procesu. Kontroverzní kandidáti typu Filipa Turka mohou být jmenováni i tak, ale předseda vlády a relevantní partaj ponesou plnou odpovědnost za jejich nominaci a veřejnost i média budou zkoumat dílo takového ministra extrémně pečlivě, což je taktéž esencí demokracie. Mohu tedy zatím zcela spokojeně konstatovat, že probíhající jednání o vlády je sice latentním konfliktem, ale tato pře nijak nezasahuje do ústavnosti kroků obou hlavních protagonistů a Petr Pavel se stále - alespoň zatím - drží v mantineletech jeho pravomocí.

Na Hradě je tak vše v nejlepším pořádku, alespoň zatím.