Článek
Kdo je v letošních volbách největším strašpytlem?
ODS rozhodně ne. Souboj bitcoiny potřísněného Zbyňka Stanjury v Moravskoslezském kraji s těžkými vahami hnutí ANO, SPD a Stačilo! v podání Andreje Babiše, Jindřicha Rajchla a Kateřiny Konečné ukazuje až pozoruhodnou odvahu strany Petra Fialy, který je s lehkou nadsázkou schopen prezentovat za úspěch vlády i slunečné počasí. Hnutí STAN se taktéž nebojí. V mnoha krajích vyměnilo kandidáty na předních příčkách a uspořádalo podpisovou kampaň, jen aby následně podpisy voličů nebyly určujícím aspektem umístění kandidátů a státem sponzorovaná dobročinnost je posledním výstřelkem odvážného politického marketingu. Vít Rakušan, muž s represivním aparátem a nejobávanější tajnou službou ÚZSI v zádech, opravuje rodině s trojčátky střechu - to tu ještě nebylo.
Ani Piráti se nebojí. Vyměnili vedení strany v klíčovém volebním roce a množství odchozích členů dosud ustáli bez poklesu preferencí. Často bizarní kampaň navíc slibuje každodenní překvapení v podobě novodobých krotitelů korupce nebo duchů - vyberte si sami - a šedivějící Piráti se snaží, seč jim síly stačí, dodat kampani mladistvý náboj, což lze jednoznačně uznat jako odvahu.
A pak tu jsou ti méně odvážní.
O TOP09 a KDU-ČSL téměř nevíme. V kampani se lídři obou stran - kdo vlastně vede TOP09? - neobjevují a to zřejmě odpovídá i preferencím, které v samostatných průzkumech hlásily jednoznačné ztráty sněmovních křesel a výsledek hluboko pod pěti procenty hlasů oprávněných voličů.
Pak tu je Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, které rozhodně odvážně nepůsobí. Odmítá před volbami zveřejnit svůj program a Andrej Babiš se prý obává o jeho krádež. To nelze komentovat jinak než starým českým příslovím ,,podle sebe soudím tebe“. Takto odvaha nevypadá a Andrej Babiš také připomíná provazochodce nad hlubinnou propastí svým přístupem k Donaldu Trumpovi, zahraniční politice a otázce podpory Ukrajiny, kde uhýbá dotazům moderátorů lépe než Keanu Reeves kulkám ve filmu Matrix.
Zdaleka největším strašpytlem letošních voleb je ale bezesporu Tomio Okamura. Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že preference SPD sílí, lídr hnutí může být na koni a rozdávat úsměvy na všechny strany, opak je pravdou. Pozice Tomia Okamury nebyla nikdy ohrožena více než dnes a sázka na předvolební koalici pod taktovkou SPD může dopadnout stejně, jako pokus Andreje Danka o politické přežití strany SNS na Slovensku.
Tomio Okamura neuzavřel nepsanou koalici s dalšími třemi uskupeními z pozice síly či rozumu, ale jde o pouhý akt zoufalství a záměr lídra SPD politicky přežít. Mé hodnocení se zakládá na pečlivém rozboru událostí předcházejících zformování koalice a obětí Tomia Okamury v podobě vlastních straníků - ti museli jít, aby uvolnili místo často neokoukaným lídrům mimoparlamentních partají.
Zlaté časy pro SPD za vlády Petra Fialy a Okamurovo fiasko
Pro politické uskupení zakládající se na kritice všeho a podkopávání samotné podstaty zahraničně-politického ukotvení České republiky nastaly za vlády Petra Fialy zlaté časy.
Kdy jindy lze více kritizovat Evropskou unii a NATO, než za vlády proevropského premiéra apelujícího na obranyschopnost a investice do bezpečnosti? Kdy jindy poukazovat na chyby, než za vlády, která objektivně neuměla své kroky nejen vysvětlit, ale ani komunikovat důvody a budoucí plány? Kdy jindy má protestní hnutí SPD růst, než za vlády nepopulárního premiéra a v období rekordní inflace?
Zatímco Andrej Babiš posílil a Kateřina Konečná pracovala na svém místě v europarlamentu tak usilovně, že prošel i zhrzený pirátský expert Ondřej Dostál, Tomio Okamura slábl. Sázka na klausovského Petra Macha v eurovolbách skončila úplným fiaskem. Chybělo málo a SPD nezískala jediný euromandát. Nezařazený europoslanec Ivan David sice v Bruselu nezmůže zhola nic, ztráta jediného mandátu SPD by ale vyslala do společnosti nebezpečný signál - Tomio Okamura prohrává.
Ani krajské volby nedopadly dobře. Ačkoli SPD hlásila výhru a posílení v krajích, šlo o totální a neomluvitelné fiasko Okamurova hnutí.
Ve volbách roku 2020 získali kandidáti samostatné SPD celkem 35 mandátů. O čtyři roky později v příznivé situaci dosáhlo SPD včetně koaličních partnerů na 30 mandátů, tedy opticky o 5 méně. Zapomíná se ale na roli Jindřicha Rajchla, jehož lidé přeskákali kandidáty SPD v pěti krajích a ubrali hnutí Tomia Okamury neuvěřitelných sedm mandátů, tedy zhruba 23 % celkového volebního zisku. Taková byla cena za uzavření koalice s menší mimoparlamentní partají v roce 2024.
Průzkumy v listopadu a prosinci 2024 hnutí Tomia Okamury nešetřily. Výzkumníci hlásili sníženou podporu na úrovni mezi 7 až 8 % a dlouhodobě šlo o klesající trend. To vše v době, kdy Andrej Babiš atakoval historická maxima a spekulovalo se o překročení magické 40% hranice. Preference hnutí ANO se na rozdíl od těch Okamurových chovaly přesně tak, jak měly. Expremiér z opozičních lavic využíval kritiku a mobilizoval své voliče proti vládě. Okamura se snažil o to samé s tristními výsledky.
Pro Tomia Okamuru nemohla být situace horší. Andrej Babiš zároveň dával lídrovi hnutí SPD najevo své opovržení a čelní představitelé ANO Okamuru jako koaličního partnera otevřeně vylučovali, čímž mu dále snižovali volební potenciál.
Faustovská dohoda SPD - volební zisk za 40 % kandidátek
Nyní čtenáře upozorňuji - následující řádky jsou pouze mým tvrzením a můžete je tak vnímat jako spekulaci. Píšu je totiž na základě vlastních znalostí tématu i aktérů samotných. V období listopadu až prosince hrozilo, že Jindřich Rajchl uzavře koalici se Svobodnými a půjdou do voleb společně, čímž vytvoří SPD přímou konkurenci a současně existovala i varianta výsledku pod pěti procenty pro obě volební koalice. Tomio Okamura musel reagovat, a nakonec k dohodě o široké koalici došlo, někteří členové Svobodných, PRO i SPD jsou ale dodnes proti. Lze jmenovat Ivanu Turkovou, Michala Haška, Jiřího Kobzu a umírněné křídlo Svobodných.
Zde ale končí neověřitelné a začíná práce s daty. Sázka na koalici se dosud pohledem zvenčí Tomiu Okamurovi vyplácí - SPD roste a zaujímá třetí místo v průzkumech. Roste ale skutečně SPD a lze současné preference hodnotit jako úspěch?
Začnu u druhé otázky - preference rozhodně nelze hodnotit jako úspěch, od roku 2021 totiž nedošlo k výraznému nárůstu a procentuální zisk pouze reflektuje nižší deklarovanou volební účast, zejména díky averzi některých voličů SPOLU vůči politice obecně. K volbám by přišlo o 20 % méně voličů a SPD má o 20 % lepší výsledek, Tomio Okamura je tak na první pohled na svém. Ani to ale není pravda a složení kandidátek odhalí další erozi hnutí SPD na úkor nových tváří, které dosud zajistily v průzkumech pouze preference na úrovni voleb z roku 2021.
Tomio Okamura v 14 českých krajích obětoval pět prvních míst na kandidátkách. Jde o Markétu Šichtařovou v Praze, Libora Vondráčka v Jihočeském kraji, Miroslava Ševčíka v Jihomoravském kraji, Zuzanu Majerovou ve Zlínském kraji a Jindřicha Rajchla v Moravskoslezském kraji. Hazard Tomia Okamury se může a nemusí vyplatit. V případě, kdy SPD dosáhne dnes avizovaného zisku 13 %, získá přibližně 25 mandátů v Poslanecké sněmovně a pokud by napříč celou kandidátkou SPD nedošlo ke kroužkování a posty poslanců získali lídři kandidátek a pod nimi straníci SPD, bude Tomio Okamura na svých 20 poslancích a pět čelních tváří mimoparlamentních stran posloužilo svému účelu.
Pokud by ale Okamura získal méně, podíl straníků SPD mezi lídry mimoparlamentních uskupení klesá a při zisku 10,9 % jako ve volbách roku 2021 by SPD přišla o více než 25 % poslanců. S nižším ziskem se poměr mandátů SPD a uskupení nepsané koalice zvyšuje.
Okamura obětoval věrné straníky na úkor čerstvých tváří a nestalo se tak se záměrem sjednotit mimoparlamentní opozici, ale šlo o akt čirého zoufalství po několika volebních propadácích. Hrozba v podobě sjednocení mimoparlamentní opozice mimo hnutí SPD pak děsila Okamuru natolik, že raději celou kampaň zafinacoval a obětoval více než třetinu pozic krajských lídrů uskupením, které nikdy nebyly v parlamentu.
Ať už volby dopadnou pro hnutí SPD jakkoli, Tomio Okamura prohrál jako lídr již dnes. V příznivé době dosáhl špatných výsledků a dnes je závislý na výkonech neokoukaných a nevyzpytatelných nových tváří široké koalice Jo!
Vrátím-li se k úvodní polemice o strašpytlech letošních voleb, Tomio Okamura vítězí na plné čáře. Od roku 2021 neustále zkoušel jakýmkoli způsobem zastavit propad vyčpělé a věčně protestní SPD. Postavil nevýrazného kandidáta Jaroslava Baštu proti Andreji Babišovi, vyčpělého Petra Macha proti Filipu Turkovi a nyní ve sněmovních volbách Okamura spoléhá na peníze strany a práci mimoparlamentních partají, zatímco dál ukrajuje z SPD, jen aby politicky přežil.
To není odvážné, Tomio.
