Článek
Současné vedení Pirátů, včetně Zdeňka Hřiba a Olgy Richterové, čelí jedné z největších krizí v historii strany. Vnitřní spory dosáhly vrcholu, přičemž otázka zní: zůstane na kandidátce normalizační komunista Votápek, nebo voliči začnou odcházet ke klidnější nekomunistické koalici SPOLU nebo ke STAN?
Téměř přesně napůl rozdělení Piráti hlasují
Strana dnes zahájila hlasování o tom, zda Votápek, bývalý učitel marxismu-leninismu, setrvá na kandidátce do podzimních sněmovních voleb. Hlasování potrvá do čtvrtka 31. července a uzavře se ve 20:00. Jde o zásadní moment v historii strany, která je dlouhodobě rozdělená na levicové a pravicové křídlo. Zajímavostí je, že tentokrát pravicové křídlo pod vedením Zdeňka Hřiba Votápka podporuje, zatímco levicové křídlo, jehož v čele např. s Markétou Gregorovou, usiluje o jeho odvolání. Paradoxem také je, že vedení strany si objednalo nákladný průzkum u firmy Perfect Crowd, který ukázal, že více jak 60% potenciálních voličů Pirátů, tedy cílové skupiny, považuje kandidaturu bývalého komunisty za velký problém, možná i zásadní pro finální rozhodování o volbě či nevolbě strany. Tento průzkum se v pirátských diskuzích objevoval mnohokrát, bylo varováno, že ovlivní voličské nálady zásadním způsobem. Vedení však přesto a proti tvrdým datům se rozhodlo Votápka podržet. Riskují tak masivní odliv svých voličů. Situace vyeskalovala až do nynějšího hlasování. Mezitím už o kauze psali snad všechna česká média a poškození strany se už pomalu začíná projevovat v opět slábnoucích preferencích.
Straníci napadli kandidaturu, úspěšně
Votápkovu kandidaturu oficiálně napadli členové strany. Po složitém procesu nyní dochází k finálnímu hlasování, které rozhodne, zda Votápek povede kandidátku Karlovarského kraje. Diskuze na pirátském fóru byla velmi intenzivní a odhalila řadu nových informací. Přestože byla jeho kariéra ve strukturách minulého režimu (stranický ideolog, student v Moskvě, učitel marxismu-leninismu) podrobně zmapována až do roku 1992, otázky vzbuzuje období po jeho působení na konzulátu v Petrohradě. V této funkci skončil v roce 2000 poté, co mu byla odebrána bezpečnostní prověrka. Od té doby není z jeho oficiálního životopisu ani jiných zdrojů jasné, čemu se věnoval.
Spekulace se objevily například o jeho možném zapojení do zbrojařského průmyslu, lobbingu pro Čínu a dalších aktivit, avšak tyto informace nebyly potvrzeny ani vyvráceny. Votápek na otázky ohledně své minulosti odmítá odpovědět, což je v rozporu s pravidly Pirátů, podle nichž má každý kandidát povinnost uvést úplné a pravdivé údaje o své minulosti. Do diplomatických služeb se nikdy už nevrátil, o což se pokoušel v roce 2010 účastí na výběrovém řízení Ministerstva zahraničí, ale neúspěšně. Na otázky neodpovídá a to moc důvěry nevzbuzuje
Závěrečnou řeč v rámci diskuze přednesl Daniel Halamíček, autor návrhu na Votápkovo odvolání. Ve svém shrnutí rekapituloval klíčové body diskuze a zopakoval argumenty, které byly v jejím průběhu zmíněny. Jeho projev byl zveřejněn dnes ráno, v úterý 29. července, a přikládáme jej níže k posouzení, nepotřebuje komentáře.
Závěrečná řeč navrhovatele k odvolání Votápka.
od Daniel.Halamicek » 29 črc 2025, 00:40 (text publikován se svolením autora Daniela Halamíčka)
Předně bych zdůraznil, že za mne je v pohodě, že na závěr za odpůrce se tu vyjádřili 2 členové KV kraje. Co mi přijde naprosto v nepohodě je ignorování diskuse samotným soudruhem VV. Až na jednu výjimku, kterou patrně učinil na požádání předsedy Hřiba, naprosto nulová komunikace. Toto počínání sice omlouvají jeho KV kolegiální Piráti hospitalizací po srdečním zákroku, ale když jde o veřejné vystoupení v ČT, je rázem jako rybička, včetně dnešního večera (!!!).
Toto mlžení se táhne nejenom v interakci s Pirátskou členskou základnou, ale i celým oficiálním životopisem soudruha VV. Každý ho sice může najít zde, nicméně větší CV torzo by jeden pohledal., když musím zdůraznit, že aktualizace proběhla na konci května 2025.
Ano členství v KSČ není ke chlubení, každopádně jistě nejen já bych rád znal odpovědi ohledně následujících bílých míst života soudruha VV.
Kde a na jakém zařazení absolvoval vojenskou službu (politruk-?)
Čím se živil po zrušení Ústavu Marxismu- leninismu v roce 1990 do nástupu na úřednický post konzulární služby?
Jak se živil, když ho odtud vyhodili, a než se dal k CSG, která se angažovala v zbrojních obchodech s Ruskem? (Působil ve firmě, jež založili bývalí agenti STB, včetně jeho otce, s kterým se tak názorově po svém názorovém prozření v roce 1990?)
Proč ve svých veřejných výstupech bagatelizoval činnosti straníků před r. 1989 jako např. zde, ve svém blogu, kde se zastává komunistických soudců.
Co ještě o jeho působení nevíme než zakotvil v Nejdku, coby kontrolor kvality, respektive se dožil důchodu, který pobírá i za roky své komunistické kariéry režimního propagandisty?
Myslím, že z mé strany i od podpůrcú podnětu již bylo řečeno k osobě VV a vyznění jeho kandidatury do sněmovních voleb směrem k veřejnosti vše. Nejvíce z duše mi mluví posty Milana Dadourka. Zde bych se jen opakoval. Závěrem tedy ve stručnosti chci dát na vědomí následující skutečnosti.
Není třeba se obávat černých Válkových scénářů ohledně schválení podnětu po dnešním odevzdání kandidátek. Předpokládám, že by pak soudruh VV bezprostředně odstoupil z kandidátky sám. Kdyby ne, předpokládám, že by ho z kandidátky stáhlo PKS KV kraje a zároveň ji přeskládalo a doplnilo. Dle slov jejich předsedy z našeho víkendového telefonátu nějakou B variantu na rozdíl od nečinného RV mají připravenou.
Opravdu to není nemístný zásah do subsidiarity KV kraje. Zvláště když tady máme precedens, kdy jsme před lety odvolali z kandidátky předního disidenta Jana Rumla, coby starou strukturu, což mimochodem tehdy veřejně a vehementně podporoval a proklamoval @Ivan.Bartos , jaká to struktura pak je soudruh VV???
Názorově je v tomto tématu Pirátská strana rozdělena na přibližně 2 poloviny. Ovšem nejsem to opravdu já, kdo zde vede, ať vyhlášenou, či dokonce tajnou válku.
Každopádně je s podivem, že když jsem požádal před třemi dny moderátory Signálové informační skupiny Vysílač Nové vlny o možnost prezentace hlasování, nedostalo se mi žádné odpovědi. Nemluvě o Mikuláši Ferjenčíkovi, který mě odebral v okamžiku zveřejnění mého podnětu ze Signálové diskusní skupiny Nové vlny. A to podotýkám, že jsem byl jeden z prvních aktivních podporovatelů NV.
Zaznívalo tu nejedenkrát v diskusi, že dnes již nesejde na tom, kdo si jak počínal před rokem 1989, respektive má těmto soudruhům být odpuštěno. Možná pro novogenerační stranu, kterou se kdysi Piráti snažili být, by opravdu o tolik nešlo, neb její kandidáti by věkově již byli době totality na hony vzdáleni. Já se přesto do doby komunistické nesvobody ještě jedním příběhem vrátím.
Psal jsem tu o Petru Pospíchalovi, brněnském disidentovi, kterého tehdy STB přivlekla se svázanýma očima na kraj skály. Petr má ještě mladšího bratra, jmenuje se Ondřej, a který v té době chodil na střední školu. Cca měsíc před maturitou dovršil osmnáctiny. Den poté podepsal Chartu 77. K maturitě už ho totalitní moc nepustila.
Někoho takového na kandidátce do sněmovních voleb nemáme vůbec.
Dřívější vyjádření navrhovatele odvolání Votápka
Pro přehlednost a pro Jiřího Hlavenku níže kopie mých minulých úvodních řečí.
Milé Pirátky, milí Piráti, milé Pirátstvo.
Svou řeč začnu lidovou anekdotou z doby totality.
„Víte, co se stane s komunistou v případě, že na něj spadne atomová bomba? To se pak promění na radioaktivní záření a škodí dál.“
Již samotná tato metafora by coby závěrečná řeč měla být dostačující. Nicméně rozvedu další teze, jak, co se působení soudruha VV týče, tak k narativu o strachu z medializace pirátského sporu ohledně této kandidatury.
VV učinil chybný krok v raném mládí, poté prozřel, svého pochybení upřímně zalitoval a od té doby do dneška ho odčiňuje svou prací pro společnost.
Ne, nevěřím v tuto zázračnou proměnu. VV své kariérně prokomunistické rozhodnutí nečinil z naivity mládí, nýbrž z čistého kalkulu velmi dobře informovaného jedince, když informace pocházely v prvním sledu z pokřiveného rodinného prostředí (otec dobrovolný agent STB, matka komunistickou legitimací si jistící pracovní kariéru), v druhém pak z pozice režimního propagandisty působícího v Ústavu marxismu-leninismu při ČVUT. Už v tomto prvotním životním údobí VV se nachází celá řada záhad a nejasností. Kam nastoupil po absolvování VŠ na vojenskou službu. Proč k tomu mlčí? Jakou tam měl funkci? Byl to politruk, a když byl, jak se proslýchá, jakou náhodou se do takové tehdy výsostné pozice dostal. Proč si z čista jasna po jeho návratu z vojny vzpomněli na ČVUT, že se jim personálně právě on hodí, aby přednášel vědecký komunismus, když k tomu neměl žádnou aprobaci, ani dokonce ten již tehdy vysmívaný VUML (Večerní univerzita marxismu-leninismu). Údajně nikoho pak coby vyučující nevyhodil ze zkoušky, čemuž by se dalo i věřit, neb v pozdních 80tkách existoval již úzus, že toto se díti nemá. Jedině kdyby to byl stranický úkol shora, a takový pravděpodobně nepřišel. Na druhou stranu je ve vzduchu otázka, zda působil nad rámec své „pedagogické „činnosti i v kárném senátu fakulty, který studenty ze školy vylučoval fakticky. Tuto informaci se mi v krátkém čase nepodařilo na ČVUT ověřit, neboť jejich archív z údobí před rokem 1989 je v žalostném stavu.
VV se snažil reformovat polistopadovou KSČ v demokratickou levicovou stranu. Toto životní údobí VV je jedna velká záhada. Nenápadný vyučující vědeckého komunismu se zčista jasna začíná pohybovat v prostředí stranických špiček na UV KSČ. Není jasné, čím se po zrušení Ústavu marxismu-leninismu vlastně živí, a ani sám neví, kdy svého „reformování“ přesně zanechal.
VV byl coby diplomat přijat na přímluvu Jiřího Dienstbiera do diplomatických služeb. Pravdou je, že byl přijatý na úřednické místo v konzulátní službě. Určitě za nejasných okolností a určitě ne po ministrově intervenci. Nejspíše mu dost pomohla obstojná znalost ruštiny, když v té době měl za partnerku nebo už manželku Rusku.
VV je uznávaný expert na Rusko, českou zahraniční politiku a kdovíco ještě. Obecně mi není jasné, jak se získává kvalifikace experta, a pirátského už vůbec ne. Ovšem těžko konzulární službou, ze které je dotyčný odejit a pak působí a živí se, bůh ví jak.
Necítím se povolán činit psychologický posudek osobnosti VV. Když pomineme možnost, že by byl stejný bídák jako jeho vlastní otec, a stal se agentem KGB a jejich následnických služeb, jeho opakované pokusy dostat se do společenského povědomí, potažmo do státních struktur (včetně údajného koketování s Okamurovým Úsvitem a Babišovým ANO) mi implikují jediné. Je to ješitný exhibicionista, který ze všeho nejraději poslouchá sám sebe a kochá svými rétorickými výkony nad jakýmkoliv tématem. O obecné blaho mu nejde ani v poslední řadě, jako mu o něj nešlo nikdy v životě, vstupem ke komančům počínaje a Pirátům konče.
Piráti se kvůli VV pustili do sebe, respektive se zase střílejí do vlastních nohou, což je před voliči nezodpovědné, neboť jim jde v následujících volbách o holé (hlavně ekonomické) přežití. Tento narativ jsem slyšel opravdu mnohokrát: Prvně od Zdeňka Hřiba, když se mě RP snažilo přesvědčit, ať svůj podnět nerealizuji, naposledy včera v noci od obyčejného pirátského člena z Jižní Moravy. Já jsem si nikdy nemyslel, že budu součástí bázlivého společenství a rozhodně nemůžu souhlasit s tezí, že účel světí prostředky, neb i malý ústupek v tomto směru může vyústit třeba až v rudý teror. Zůstaňme prosím i před volbami sebevědomí a prezentujme toto jednání na interních platformách, a především navenek tak, jak ve vší upřímnosti a otevřenosti ho prezentuji já. Tedy jako sebeočistný mechanismus spočívající v aktivním působení samotné členské základny coby záchranné brzdy Pirátů. Prodemokratičtí voliči, hledající po léta politickou alternativu, rokem 1992 u ODA počínaje a v roce 2017 u Pirátů konče, toto ocení. Věřte mi.
Nesčetněkrát jsem nejen z vedení strany ale i z úst nejednoho člena slyšel názor, že jsme jediná morálně čistá strana na politickém kolbišti. Jestli chceme být morálním sloupem pevným a nikoliv hliněným, který se při prvním otřesu sesype, je třeba činit za každých okolností, co je správné. Odvahy k tomu přeci netřeba, má to být součást pirátského genomu.
Metaforou jsem svoji řeč začal, metaforou ji i ukončím. Ve chvílích, kdy se soudruh VV promenádoval po sovětské Moskvě, seděl český básník a vůdčí osoba undergroundu v kriminále v III. nápravné skupině ve Valdicích. Nevěda, zda vůbec z něj někdy vyleze živý, stvořil tam následující verš:
Píseň si zpívám
má jeden takt
s ďáblem se nesmí
uzavírat pakt
Původní text k odvolání Votápka z kandidátní listiny
Milé Pirátky, milí Piráti, milé Pirátsvo.
Ani ve snu mě na sklonku roku 1989, kdy společenský převrat nazývaný Sametovou revolucí byl završen zvolením Václava Havla prezidentem, nenapadlo, že nastane situace, kdy budu dávat ve veřejnou známost, coby argumentační apel, svůj příběh z předlistopadové doby. Pro pochopení kontextu ho zde v nejnutnější míře shrnu.
V polovině 80. let jsem byl studentem na tehdejší Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Takže jsem na vlastní kůži zažil i vyučování tzv. marxisticko – leninských předmětů a zejména soudruhy, jež toto učivo přednášeli a zkoušeli. V drtivé většině to byli buď fanatici nebo zcela jistě inteligencí oplývající rétoři, kteří vyargumentovali cokoliv ve prospěch bolševické ideologie. Jestli VV patřil do první nebo druhé kategorie vyjde nicméně nastejno, obě kategorie byly stejně lidsky odporné a odsouzeníhodné.
Ovšem ne tak lehce v té době. Fakticky odsouzen jsem byl tehdy (nejen) já.
Když jsme jednou zase ničili v našem městě komunistickou výzdobu vyvrcholilo toto mým stržením sovětské vlajky se srpem a kladivem. Bohužel nás tentokrát udal některý z místních konfidentů. Když se nás pak policajti domákli, zbili kluka, co tu vlajku odnesl a měl ji u sebe, takovým způsobem, že z toho má dodnes šrám na noze. Mě okamžitě vyloučili nepodmínečně ze studia, u soudu jsem pak naštěstí skončil jen s podmínečným trestem odnětí svobody. Střet s režimem jsem zažil nejen já, ale i má rodina. Na vlastní kůži jsem již před toto událostí byl podroben tlaku na podepsání spolupráce, následně mu musela čelit i má matka. Dlužno dodat, že z širší rodiny, jeden její člen po drsném vydírání ze strany STB tomuto tlaku podlehl.
Mnohokrát jsem slyšel a četl názory, že osmdesátá léta už byla v podstatě totalitní idylka. Nic není tak daleko od pravdy. Začátkem roku 1988 represivní aparát komunistického režimu nechal utýrat k smrti politického vězně Pavla Wonku, za to, že si dovolil vyhlásit na komunistické straně nezávislou kandidaturu ve volbách. Nebo čelního brněnského opozičního aktivistu z mladé generace Petra Pospíchala dovlekli STBáci spoutaného a s páskou přes oči na kraj skály, s výhružkou, že je to naposledy, kdy z ní nebude shozen dolů.
Vše výše uvedené uvádím zejména proto, abych zdůraznil, že stateční a odhodlaní občané byli schopni žít a chovat se obdivuhodným způsobem, když soudruh VV se taky odhodlal. Ovšem místo práce v oboru, který vystudoval a existence aspoň v tzv. šedé zóně, se rozhodl pro kariéru komunistického prominenta. Argumentace, že pocházel z pokřiveného rodinného prostředí je zde naprosto lichá.
Při své nesporné inteligenci, si rozhodně byl vědom, jakému režimu bude sloužit a zejména se pokusí z něj osobně prospěchářsky vydobýt všemožné tehdejší prebendy. I když si nejspíš nikdy na rádiu nenaladil stanici Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky, ohledně protitotalitních opozičních aktivit musel mít dostatečný, ne-li výborný přehled. Nejen, že s nimi byl seznamován na katedře Marxismu- leninismu interně prostřednictvím ideologických školení, ale dokonce, což se málo ví, byly zde ke studijním účelům k dispozici i zabavené tiskové materiály tehdejší opozice.
Pobyt v Moskvě za tehdejší tzv. glasnosti, musela být vůbec takříkajíc kapitola soudruha VV sama pro sebe. V tomto období už ho zde nemohly minout informace, odhalující největší zvěrstva sovětského režimu, jako byla hromadná vražda více než dvaceti tisíc polských důstojníků a válečných zajatců v Katyni, nebo genocida desítek miliónů občanů vlastního státu uskutečněná formou záměrného vyvolání hladomoru v 30. letech na Ukrajině. Přivážel snad zpět do Československa soudruh VV ze svých pobytů v SSSR takové materiály a pomáhal je zde rozšiřovat? Zcela jistě ne!
Na přetřes bych zde pak nedával, zda někdo ukončil členství v KSČ v polistopadových dnech roku 1989 nebo v roky následující. Když se to neudálo nejpozději 16.11. 1989 má se to za naprosto irelevantní. Obecné povědomí ještě i v roce 1989 spočívalo v narativu, že stávající neměnný režim je zde minimálně na další roky či spíše desetiletí více než jistý. Tento narativ musel sdílet i soudruh VV, kdyby jeho politický odhad byl správný, určitě by se nevracel v lednu 1989 na stáž do Moskvy.
Nemíním zde interpretovat poměrně zamlženou životní dráhu soudruha VV po roce 1990. Nicméně, je nutné si uvědomit, že společenský převrat v roce 1989 přišel prakticky znenadání a tehdejší politickou opozici v podstatě zaskočil, když na něj nebyla minimálně personálně připravena. Proto prosadila společenský konsensus přijatelnosti byvších členů KSČ ve státní správě. Bohužel nebyla KSČ rozpuštěna, hlavně však nebyly zabaveny její archívy. Mezi agenty STB se zřídkakdy nacházeli kariérní komunisté. Nebylo to potřeba. Členové byli úkolováni po vnitřní linii tzv. stranickými úkoly, kterým se nedalo regulérně vzepřít. Že potom tito soudruzi v novém režimu mohli čistě projít instituciálními prověrkami je nanejvýš nasnadě.
Byl to myslím spisovatel Pavel Kohout, kdo popsal, že výčitky za své komunistické mládí slyší občas dodnes. S porozuměním k tomu dodává, že snad učinil ve zbytku svého života na druhé straně barikády dosti, nejspíše však nikoliv dost.
Soudruh VV neměl být nikdy přijat do Pirátské strany. Ovšem, kdyby měl charakter, do kterého, jak sám tvrdí, dorostl, musel by, při vědomí své reputační ne akceptovatelnosti, za nastalé situace, sám zde své členství ukončit.
Bohužel své členství u Pirátů kvůli jeho přítomnosti ukončují jiní.
Toto je výzva pro ty, co se se situací nesmířili a ještě neodešli, i pro, troufám si tvrdit, přemýšlivou, avšak mlčící většinu. Proto vás žádám o podporu tohoto podnětu a následně o hlasování pro návrh odvolání Vladimíra Votápka z kandidátní listiny Pirátské strany do sněmovních voleb.
P. S. Setkal jsem se s míněním ze strany některých lídrů z kandidátek v ostatních krajích, že by odvoláním VV spadla celá kandidátka v Karlovarském kraji, a její nesestavení by ohrozilo celorepublikové výsledky ve sněmovních volbách. Doufám, že pro tento scénář disponuje RP krizovou variantou. Kdyby ne, já záložní plán mám.
Návrh usnesení k hlasování:
Celostátní fórum se usnáší, že kandidatura Vladimíra Votápka ve sněmovních volbách roku 2025 za Pirátskou stranu je nepřípustná a zároveň úkoluje Republikový výbor, aby toto fakticky i procesně zabezpečil.
