Piráti na rozcestí: Komunistického prominenta by se měli zbavit, ohrožují bezpečnost země

Pirátská strana se od svého vzniku vyprofilovala jako síla, která přinesla naději na skutečnou změnu a která má zatočit se „starými strukturami“ české politiky.

Stali se hlasem mladých, progresivních voličů, kteří už nechtěli dál sledovat, jak českou politiku ovládají tytéž figury spojené s érou komunismu a následnou transformací, kdy se bývalí nomenklaturní kádři často beztrestně přeměnili na oligarchy či vlivné postavy v pozadí.

Přesto nyní hrozí, že právě Piráti, kteří se prezentují jako strana bojující za transparentnost a moderní politiku pro mladé, udělají krok, jenž by mohl podkopat jejich vlastní hodnoty a znevěrohodnit je v mnoha očích nejenom mladé generace.

Kandidatura bývalého učitele marxismu-leninismu a dvojnásobného studenta moskevských univerzit 80. let Vladimíra Votápka jako lídra v jednom z krajů do parlamentních voleb na podzim 2025 je alarmující nejen pro ně, ale i pro budoucnost české demokracie. Jeho instalováním např. do bezpečnostního výboru Parlamentu by mohla naše čím dál více křehká demokracie do svého centra nainstalovat člověka, který může být podezřelý se spoluprací s cizí mocností. To je ostatně podezření, které vedlo v roce 1998 k rozpuštění zastupitelského úřadu (Konzulátu) v Petrohradě, který právě Votápek v těch dobách řídil. Ano, slyšíte správně, rozpustili ho pro podezření na infiltraci. Votápek pak přišel o bezpečnostní prověrku a zmizel z české diplomacie. Dodnes se ale v České republice pohybují osoby, kterým Votápek vydal jako pracovník konzulátu víza, což byla ostatně jeho hlavní agenda na Petrohradském konzulátu. A že jsou to osoby podezřelé, osoby přímo navázané na dnešní vládnoucí třídu v Rusku, asi netřeba zdůrazňovat. A bylo jich určitě větší množství než malé.

A Piráti nechají kandidovat Votápka právě v době (článek píšeme uprostřed července 2025), kdy snad opustili hrobníkovo lopatu 5% hranice vstupu do Parlamentu a jejich vstup do Sněmovny je opět reálný. Vstup, který ale může přinést hořkou tečku v podobě ohrožení české a evropské bezpečnosti.

„Chceme změnit systém, který je postavený na klientelismu, neprůhlednosti a vlivu starých struktur,“ zní z pirátských úst už roky. Tak odvolejte Votápka, chtělo by se jim poradit.

„Piráti se hádají“ je pro Piráty velmi nebezpečná věta, které se horko těžko zbavovali. Nechcete asi volit lidi do čela země s tím, že volíte rozhádaný pytel blech, což Piráti dříve skutečně byli a občas jsou dodnes. Kandidatura Vladimíra Votápka na lídra do parlamentních voleb v roce 2025 je proto nejen překvapivá, ale i mimořádně problematická. A to nejen pro samotné Piráty, ale v širším měřítku i pro celý demokratický systém České republiky. Samotné pirátské vedení jakoby nevidělo a neslyšelo, a neposlouchá ani hlas své členské základny, která se bouří, opakovaně jedná (zatím neúspěšně) o jeho stažení, vytváří petice atd. Ubírá to mnoho času všem, kteří by se měli věnovat kampani a tvorbě programu. Co je ještě více hořké v bývalé nejdemokratičtější a nejotevřenější straně, že za veřejný boj proti Votápkovi byli právě vyloučeni někteří jejich výrazní členové. Jedná se zejména o zastupitele Prahy 2, zakladatele Pirátské strany Jaroslava Němce, výraznou postavu v oblasti legalizace konopí Roberta Veverku, či dalšího zastupitele Tomáše Čady, který jsou autoři interní petice za stažení Votápka zveřejněné na webu jsmepirati.cz. První jmenovaný také vytvořil blog Pět legend Vladimíra Votápky, kde pokládá mnohé otázky provázející život a práci Votápka, je toho hodně a otázky nejsou zodpovězeny. Otázky nejenom že nejsou zodpovězeny, ale tázající se jsou vyloučeni. To bychom jistě od strany zakládající si na transparentnosti a otevřenosti nečekali.

Jméno Vladimír Votápek nebylo dosud v české politice příliš slyšet, o to více však rezonuje jeho životopis mezi těmi, kdo si pamatují doby nedávno minulé. Na výsluní ho dostala až TV Prima někdy okolo let 2021 - 2022, která si ho podezřele mnohokrát zvala do svých diskuzních pořadů jako experta, to je samo o sobě zajímavé, budeme se tomu věnovat v dalších dílech našeho blogu. Již více novinářů se zabývá tématy okolo TV Prima a jejich politických preferencí.

Začali ho zvát právě v době, kdy bylo reálné, že tehdy čerstvý Pirát Votápek se objeví v kabinetu kandidáta a později skutečně ministra zahraničí Jana Lipavského. Pro úplnost nutno dodat, že Lipavský přes opakované žádosti a snahy Votápka o přijetí do jeho služeb ho přijmout odmítl, asi měl informace, které veřejně dostupné nejsou.

Votápek studoval dvakrát v Sovětském svazu, což v době hluboké normalizace nebylo možné bez souhlasu a dozoru tehdejších tajných služeb (KGB, StB). Tyto instituce měly ze své podstaty zájem pečlivě prověřovat, vychovávat a ovlivňovat své „vyvolené“ – zvlášť pokud šlo o studium v samotném centru tehdejšího komunistického impéria.

Každý student z „bratrské“ země byl pod drobnohledem KGB. Kontakt se sovětskými tajnými službami nebyl možností, byl rutinní procedurou, součástí pobytu. Otázkou není zda byl kontaktován, ale jak intenzivní a úspěšný tento kontakt byl. Tato období zanechávají nezodpovězené otázky o povaze jeho vztahů a možných závazcích z minulosti.

Po svém návratu do Československa se Votápek stal vyučujícím marxismu-leninismu na českých vysokých školách. Tato pozice nebyla v 80. letech určena jen tak někomu. Učit tuto ideologii mohli pouze ti, kdo prošli přísným kádrovým sítem a byli považováni za ideově pevné komunisty. Jinými slovy – Votápek byl pro tehdejší režim člověkem důvěryhodným a loajálním. Nezapomínejme, že ještě v roce 1988 umírá ve vězení poslední politický vězeň a represe pokračují až do roku 1989 a lidé jsou stále zavíráni a odtrhováni od svých rodin za politické protirežimní myšlení.

Piráti se dlouhodobě profilují jako strana, která je otevřená, transparentní a razantně odmítá jakékoli napojení na staré struktury. Přítomnost Votápka na kandidátce je tak v příkrém rozporu s tímto obrazem. Hrozí, že Piráti přijdou o svou největší devizu – důvěru mladých voličů, kteří jsou alergičtí na jakékoli náznaky návratu minulosti.

Jak může strana, která chce „zatočit se starými strukturami“, postavit do čela člověka s takovou minulostí? Není to jen vnitrostranický rozpor, ale i příležitost pro politické soupeře, kteří budou Piráty právem obviňovat z pokrytectví. Už v tuto z pohledu voleb v říjnu okurkové sezóně se objevila celá řada celostátních článků, postů na sociálních sítích a řetězových mailů, které na Votápkovo angažmá na vrcholu komunistické moci upozorňuje. A Voliči Pirátské strany očekávají autenticitu a morální integritu. Pokud Piráti tento obraz ztratí, hrozí jim nejen propad ve volbách, ale i dlouhodobá ztráta důvěry. Voliči, kteří je dříve podporovali kvůli jejich odhodlání měnit systém, budou hledat alternativy, ať už na progresivní, nebo dokonce na radikálnější scéně.

Je však nutné jít hlouběji. Kandidatura Votápka představuje i významné bezpečnostní riziko. Lidé, kteří byli vychováváni a školeni sovětským aparátem, mohli být vystaveni dlouhodobému působení tajných služeb a jejich metodám. Votápek mohl být nejen objektem, ale i nástrojem jejich zájmů – ať už vědomě, nebo nevědomě. Je absurdní, abychom v době, kdy čelíme hybridním hrozbám a dezinformacím z Východu, riskovali, poslance jedné z nejsilnějších stran bude dělat člověk, jehož loajalita k Západu a demokratickým principům je minimálně sporná. Pokud by se Piráti stali součástí vlády a Votápek by získal vlivnou pozici, mohl by se stát rizikem pro celou demokracii. Jeho minulost v sovětském systému a možné vazby na tajné služby z něj činí bezpečnostní riziko, které nelze ignorovat. V době, kdy je vliv zahraničních mocností na českou politiku stále aktuálním tématem, je nepředstavitelné, že by člověk s takovou minulostí mohl zastávat klíčovou roli v řízení státu.

Navíc je zde otázka integrity a loajality. Jak může veřejnost věřit, že člověk, který byl kdysi součástí režimu, jenž potlačoval svobodu a demokracii, nyní bude hájit zájmy demokratického státu? Takový krok by byl nejen rizikem pro Piráty, ale i pro celou vládu a demokratický systém České republiky.

A že Votápek je v tuto dobu silně protiruský jestřáb a my vlastně s ním všichni souhlasíme, co říká? Nenechte se zmýlit, to co chce západ slyšet, není tak těžké vymyslet a říkat. Zvládne to každý solidní řečeník.

Pokud by Piráti pod Votápkovým lídrováním v Karlovarském kraji uspěli a stali se součástí příští vlády, dostáváme se do nebezpečné situace. Votápek by měl přístup k citlivým informacím, mohl by ovlivňovat směřování klíčových bezpečnostních institucí a jeho minulost by byla stálým terčem pro vydírání i manipulaci – jak ze strany domácích, tak zahraničních aktérů. Stal by se s největší pravděpodobností jako poslanec člen bezpečnostního výboru a získal tím tak přístup k nejtanějším dokumentům státu, EU i NATO.

Piráti stojí na křižovatce. Pokud chtějí zůstat věrni svým kořenům a skutečně bojovat proti starým strukturám, nemohou si dovolit luxus přehlížet minulost svých lídrů. Votápek je ztělesněním všeho, proti čemu Piráti dosud bojovali. Jeho kandidatura je nejen politickou chybou, ale i varováním: staré struktury nikdy nespí a vždy si najdou cestu, jak znovu proniknout do mocenských pozic. Je na Pirátech, zda tomu dokážou zabránit – nebo se stanou jen další epizodou v nekončícím českém příběhu návratu minulosti. Pokud chtějí Piráti skutečně „zatočit se starýma strukturama“, musí začít tím, že je nepustí do svých vlastních řad. Demokratická politika si žádá nejen transparentnost, ale i odpovědnost vůči minulosti. A právě na této odpovědnosti nyní stojí budoucnost nejen Pirátské strany, ale dost možná i celé české demokracie.

Další díly našeho blogu budou následovat v tomto pořadí

V dalších dílech tohoto blogu i se blíže podíváme na jeho působení po roce 1989. Proč zůstával v Komunistické straně až do roku 1992? Proč pravidelně docházel do Ústředního výboru KSČ až do roku 1992 a co tam komu radil? Komu radil s transformací komunistických státních firem do rukou novodobých oligarchů?

V dalších dílech se také podrobně podíváme na to, kdo Votápka zhruba v roce 2020 vytáhl znovu do povědomí široké veřejnosti, kdo se za něj u Pirátů přimlouval a proč. A není jeho angažmá náhodou spojené s nějakým sponzoringem strany?

Podíváme se také na jeho výpověď u mandátového výboru Pirátské strany, kde po vyhrocené debatě o blízkém východě otevřeně nařkl pirátskou europoslankyni Markétu Gregorovou, že z Pirátů dělá „levicové blbečky“.

Také se podíváme podrobně na to, jak to bylo s bezpečnostníma prověrkami, o které Votápek přišel, jak to bylo s jeho působením po roce 2000, kdy byl propuštěn z diplomatických služeb.