Článek
Piráti stojí asi před nejzásadnějším rozhodnutím ve své historii. Buď se vydají cestou obhajoby komunistických pohlavárů, učitelů marxismu leninismu a stanou se tak tradiční stranou prolezlou komunistickými pohrobky, což byly téměř všechny polistopadové strany, nebo ukážou nebývalou sílu a porozumění současné době, která žádá oproštění se od minulosti a nová řešení bez na postkomunistické oligarchy napojených lobbistů.
Piráti svým Celostátním fórem, což je společenství všech jejich členů, hlasují o odvolání lídra karlovarského kraje, Vladimíra Votápka. Po půl roce ignorování výzev k zásahu se situace změnila. Votápkovu kandidaturu nyní napadli oficiálně členové celé strany. Důvodem je především jeho mlčení vůči dotazům členů na minulost i odebrání prověrky v době, kdy působil jako diplomat v Rusku a měl četné styky s KGB.
Piráti své ikonické otevřené fórum sice zavřeli, přesto se vždy najdou desítky z nich, kteří informace v duchu pirátských tradic a idejí sdílejí všem.
Dnes vám nabízíme vhled do jednání o odvolání Vladimíra Votápka, učitele marxismu-leninismu, který v 80. letech působil jako učitel marxismu-leninismu, což bylo považováno za vědomé šíření ideologie totalitního režimu. U komunistů navrch zůstával do roku 1992, když radil na tehdejším Ústředí komunistů (ÚV KSČM) jejich šéfům s privatizací státních podniků do rukou novodobých oligarchů. Jeden z nejdéle sloužících Pirátů Daniel Halamíček vysvětluje důvody, proč je nutné Vladimíra Votápka odvolat a postavil se tak do čela odporu proti . Piráti budou hlasovat na konci měsíce, jestli návrhu Daniela Halamíčka, podpořeného 204 Pirátů, vyhoví. Text je natolik silný, že ho ponecháváme tentokrát bez komentáře.
Text Daniela Halamíčka k odvolání dlouholetého komunisty a učitele marxismu-leninismu Vladimíra Votápka, pirátského lídra Karlovarského kraje. Zahájení jednání pro odvolání podpořila 1/5 Pirátské strany. 204 Pirátů a Pirátek.
(text publikován se svolením autora Daniela Halamíčka)
Milé Pirátky, milí Piráti, milé Pirátstvo.
Svou řeč začnu lidovou anekdotou z doby totality.
„Víte, co se stane s komunistou v případě, že na něj spadne atomová bomba? To se pak promění na radioaktivní záření a škodí dál.“
Již samotná tato metafora by coby závěrečná řeč měla být dostačující. Nicméně rozvedu další teze, jak, co se působení soudruha VV týče, tak k narativu o strachu z medializace pirátského sporu ohledně této kandidatury.
VV učinil chybný krok v raném mládí, poté prozřel, svého pochybení upřímně zalitoval a od té doby do dneška ho odčiňuje svou prací pro společnost.
Ne, nevěřím v tuto zázračnou proměnu. VV své kariérně prokomunistické rozhodnutí nečinil z naivity mládí, nýbrž z čistého kalkulu velmi dobře informovaného jedince, když informace pocházely v prvním sledu z pokřiveného rodinného prostředí (otec dobrovolný agent STB, matka komunistickou legitimací si jistící pracovní kariéru), v druhém pak z pozice režimního propagandisty působícího v Ústavu marxismu-leninismu při ČVUT. Už v tomto prvotním životním údobí VV se nachází celá řada záhad a nejasností. Kam nastoupil po absolvování VŠ na vojenskou službu. Proč k tomu mlčí? Jakou tam měl funkci? Byl to politruk, a když byl, jak se proslýchá, jakou náhodou se do takové tehdy výsostné pozice dostal. Proč si z čista jasna po jeho návratu z vojny vzpomněli na ČVUT, že se jim personálně právě on hodí, aby přednášel vědecký komunismus, když k tomu neměl žádnou aprobaci, ani dokonce ten již tehdy vysmívaný VUML (Večerní univerzita marxismu-leninismu). Údajně nikoho pak coby vyučující nevyhodil ze zkoušky, čemuž by se dalo i věřit, neb v pozdních 80tkách existoval již úzus, že toto se díti nemá. Jedině kdyby to byl stranický úkol shora, a takový pravděpodobně nepřišel. Na druhou stranu je ve vzduchu otázka, zda působil nad rámec své „pedagogické „činnosti i v kárném senátu fakulty, který studenty ze školy vylučoval fakticky. Tuto informaci se mi v krátkém čase nepodařilo na ČVUT ověřit, neboť jejich archív z údobí před rokem 1989 je v žalostném stavu.
VV se snažil reformovat polistopadovou KSČ v demokratickou levicovou stranu. Toto životní údobí VV je jedna velká záhada. Nenápadný vyučující vědeckého komunismu se zčista jasna začíná pohybovat v prostředí stranických špiček na UV KSČ. Není jasné, čím se po zrušení Ústavu marxismu-leninismu vlastně živí, a ani sám neví, kdy svého „reformování“ přesně zanechal.
VV byl coby diplomat přijat na přímluvu Jiřího Dienstbiera do diplomatických služeb. Pravdou je, že byl přijatý na úřednické místo v konzulátní službě. Určitě za nejasných okolností a určitě ne po ministrově intervenci. Nejspíše mu dost pomohla obstojná znalost ruštiny, když v té době měl za partnerku nebo už manželku Rusku.
VV je uznávaný expert na Rusko, českou zahraniční politiku a kdovíco ještě. Obecně mi není jasné, jak se získává kvalifikace experta, a pirátského už vůbec ne. Ovšem těžko konzulární službou, ze které je dotyčný odejit a pak působí a živí se, bůh ví jak.
Necítím se povolán činit psychologický posudek osobnosti VV. Když pomineme možnost, že by byl stejný bídák jako jeho vlastní otec, a stal se agentem KGB a jejich následnických služeb, jeho opakované pokusy dostat se do společenského povědomí, potažmo do státních struktur (včetně údajného koketování s Okamurovým Úsvitem a Babišovým ANO) mi implikují jediné. Je to ješitný exhibicionista, který ze všeho nejraději poslouchá sám sebe a kochá svými rétorickými výkony nad jakýmkoliv tématem. O obecné blaho mu nejde ani v poslední řadě, jako mu o něj nešlo nikdy v životě, vstupem ke komančům počínaje a Pirátům konče.
Piráti se kvůli VV pustili do sebe, respektive se zase střílejí do vlastních nohou, což je před voliči nezodpovědné, neboť jim jde v následujících volbách o holé (hlavně ekonomické) přežití. Tento narativ jsem slyšel opravdu mnohokrát: Prvně od Zdeňka Hřiba, když se mě RP snažilo přesvědčit, ať svůj podnět nerealizuji, naposledy včera v noci od obyčejného pirátského člena z Jižní Moravy. Já jsem si nikdy nemyslel, že budu součástí bázlivého společenství a rozhodně nemůžu souhlasit s tezí, že účel světí prostředky, neb i malý ústupek v tomto směru může vyústit třeba až v rudý teror. Zůstaňme prosím i před volbami sebevědomí a prezentujme toto jednání na interních platformách, a především navenek tak, jak ve vší upřímnosti a otevřenosti ho prezentuji já. Tedy jako sebeočistný mechanismus spočívající v aktivním působení samotné členské základny coby záchranné brzdy Pirátů. Prodemokratičtí voliči, hledající po léta politickou alternativu, rokem 1992 u ODA počínaje a v roce 2017 u Pirátů konče, toto ocení. Věřte mi.
Nesčetněkrát jsem nejen z vedení strany ale i z úst nejednoho člena slyšel názor, že jsme jediná morálně čistá strana na politickém kolbišti. Jestli chceme být morálním sloupem pevným a nikoliv hliněným, který se při prvním otřesu sesype, je třeba činit za každých okolností, co je správné. Odvahy k tomu přeci netřeba, má to být součást pirátského genomu.
Metaforou jsem svoji řeč začal, metaforou ji i ukončím. Ve chvílích, kdy se soudruh VV promenádoval po sovětské Moskvě, seděl český básník a vůdčí osoba undergroundu v kriminále v III. nápravné skupině ve Valdicích. Nevěda, zda vůbec z něj někdy vyleze živý, stvořil tam následující verš:
Píseň si zpívám
má jeden takt
s ďáblem se nesmí
uzavírat pakt
