Článek
Vždycky jsem ponožky v sandálech nosila, protože bez ponožek v nich moje nohy trpí a nevím, proč bych měla sama sobě škodit. A nikdy jsem nerozuměla tomu, proč má někdo potřebu dívat se jinému po nohách a posuzovat, jestli je dostatečně na úrovni podle přítomnosti nebo absence ponožek. Copak nevidíte tu absurditu? Osobně se mě to nijak nedotýká, ale mám sklon zkoumat motivy lidského chování (včetně toho svého), a u těch ponožek jsem prostě na nic nepřišla.
Celkově pro mě vždycky byla tzv. móda úkaz z jiného světa. Asi proto, že jsem silně svobodymilovná a nemám ráda, když mi někdo něco nařizuje, a ještě méně snáším snahy o manipulaci. A celý módní průmysl není založen na ničem jiném než právě na ní. Vždyť si to uvědomte: každoročně dostanete instrukce, co si máte oblékat, abyste nebyli za mimoně, „socku“ nebo prostě celkově nemožní. Kdejaký ženský časopis nebo web chrlí články na téma „co se bude nosit na jaře, v létě, na podzim, v zimě“, předepíší vám barvy, které máte nosit, střihy, které máte nosit, kousky oblečení, které „letos vytáhněte ze šatníků, protože zase přicházejí do módy“. A právě v tuto chvíli mají přísní ponožkoví kontroloři – samozřejmě pouze na přechodnou dobu – utrum. Kdo nenosí ponožky nejen v sandálech, ale třeba i v lodičkách, je prostě absolutně out.
Kdyby šlo jen o to, že lidé podléhají manipulaci módních návrhářů, moc by na tom nezáleželo – ať se každý obléká, jak chce, módně nebo nemódně. Bohužel módní průmysl je globální ekologický průšvih. Módní značky produkují stále nové a nové oblečení, každou sezónu vyhlásí změnu trendu, aby donutili lidi vyhodit oblečení, které je „out“ a koupit si nové. A o to jde. Také už se rovnou počítá s krátkodobým nošením, takže kvalita šití i materiálů upadá. Navíc oděvní značky z nepochopitelných důvodů vyrábějí mnohem víc (některé prý až o 40 %) kusů oblečení, než se prodá.
Zamysleli jste se někdy nad tím, kde končí ty obrovské masy oblečení, které v tom našem civilizovaném světě lidem proběhnou šatníkem? Podívejte se třeba na dokument „Dead White Man’s Clothes = Šaty mrtvých bělochů“. Pokud neumíte anglicky, stačí se podívat na obraz v minutě 14.01, kde vidíte auto naložené oblečením, které veze na skládku. Každý týden přistává v zemích západní Afriky, v tomto případě v Ghaně, jedna loď za druhou s balíky oblečení z Evropy, USA, Číny a Austrálie. 40 % z toho, co se doveze (pozor, Afričané nedostanou toto oblečení zdarma, jejich obchodníci si ho musí koupit v balících, aniž by předem viděli, za co platí), je odpad, který se neprodá (leckdy jsou to opravdu nechutné kousky, co lidé odnesou do charity).
Co se tedy děje s tímto textilním odpadem? Odveze se na skládku – horu hnijícího oblečení. Na jednu takovou se ve videu můžete podívat v minutě 25.35. Protože oficiální skládka je plná, zakládají se po městě neregulované skládky, které tak zapáchají, že je často zapalují, což plní oblohu štiplavým kouřem a lidé v městě dýchají kouř ještě několik dní. A to není všechno. Vyhozený textil také za monzunových dešťů zaplaví městské komunikace, kde ucpe kanály, i pláže, což představuje nebezpečí pro rybáře a vodní živočichy.
„Stali jsme se jakousi skládkou textilního odpadu z Evropy a Ameriky,“ říká ředitelka odboru životního prostředí Solomon Noi, správce odpadu v Akkře. Co vzkazuje lidem v západním světě? „Pokud sem přijdou, jako jste přišli vy, přesvědčit se o praktičnosti této vaší služby, pak pochopí, že by se měli o textilní odpad postarat v rámci své země a neposílat ho jinam a tím způsobit problémy jiným lidem.“
Tak pokud nemáte peníze nebo chuť měnit každé tři měsíce svůj šatník, může vás hřát vědomí, že pomáháte africkým zemím dostat o pár kousků nepoužitelného šatstva méně. Kdyby se podle toho zařídila většina lidí… co by se stalo?
