Článek
Poplatek fondu je v dokumentech napsaný jako procento a procenta si člověk špatně představí. Jedna celá sedm devět procenta zní jako zaokrouhlovací chyba. Rozhodl jsem se proto všechny poplatky převést na koruny a podívat se zvlášť na to, jestli si za dražší fond člověk kupuje lepší výsledek.
Pracoval jsem s databází 1 348 fondů dostupných v Česku, kterou zveřejňuji na PorovnejFondy.cz. Celková nákladovost, tedy TER, se dá dohledat u 1 309 z nich. U zbylých devětatřiceti se veřejně nedohledá vůbec, což je samo o sobě údaj. Počítám řádky nabídky, tedy jednotlivé třídy, a záměrně je neslučuji: každá třída má vlastní roční náklad a o nákladu tenhle text celý je.
Medián nákladovosti je 1,79 % ročně, rozpětí od 0,03 % do 4,00 %
Prostřední hodnota vzorku vyšla 1,79 % ročně. Čtvrtina fondů je pod 1,28 %, čtvrtina nad 1,96 %. Nejlevnější fond v databázi má 0,03 % ročně, nejdražší 4,00 %. Nad dvě procenta se dostalo 282 fondů, nad dvě a půl 49 fondů. Pod půl procenta se vejde 95 fondů, což jsou skoro výhradně indexové fondy a burzovně obchodované fondy.
TER se neplatí převodem a na výpisu ho nenajdete. Strhává se průběžně z majetku fondu, takže výnos, který vidíte, už je po jeho odečtení. Právě proto ho lidé podceňují: peníze nikdy neodejdou z účtu, jen se nikdy nepřipíšou.
Vstupní poplatek se platí hned: tři procenta z půl milionu je 15 000 Kč
Roční nákladovost není jediné číslo v sazebníku. Vedle ní stojí vstupní poplatek, který se strhne z první částky. Prošel jsem sazebníky dvanácti největších tuzemských distributorů fondů a rozpětí je od nuly do pěti procent. Nula bývá u aplikací a u vybraných fondů v akci, horní hranice se objevuje jako strop v prospektech akciových fondů, přičemž konkrétní sazbu nastavuje distributor.
V korunách to vypadá takto. Tři procenta z půl milionu je 15 000 Kč zaplacených první den, pět procent 25 000 Kč. Investice tedy startuje pod nulou a musí ten schodek nejdřív dohnat. U pravidelného spoření se navíc často počítá z plánovaného objemu, tedy ze součtu všech budoucích vkladů, ne z první splátky.
Rychlý přepočet: kolik je poplatek v korunách za jediný rok
- medián všech fondů 1,79 %: na 100 tisících 1 790 Kč, na 250 tisících 4 475 Kč, na půl milionu 8 950 Kč
- medián akciových fondů 1,89 %: na půl milionu 9 450 Kč ročně
- medián dluhopisových fondů 1,23 %: na půl milionu 6 150 Kč ročně
- medián fondů peněžního trhu 0,50 %: na půl milionu 2 500 Kč ročně
- nejdražší fond v databázi 4,00 %: na půl milionu 20 000 Kč ročně
Model počítá s neměnným zůstatkem po celý rok, skutečná částka se mění podle hodnoty investice.
Nejlevnější čtvrtina akciových fondů měla medián 10,18 %, nejdražší 5,63 %
Pak jsem 571 akciových fondů, u kterých znám poplatek i pětiletý výnos k 30. červnu 2026, seřadil podle nákladovosti a rozdělil na čtyři stejně velké skupiny. Nejlevnější čtvrtina má medián poplatku 0,94 % ročně a medián pětiletého výnosu 10,18 % ročně. Nejdražší čtvrtina má medián poplatku 2,21 % a medián výnosu 5,63 %. Mezi krajními skupinami je tedy rozdíl 4,60 procentního bodu ročně.
Než z toho někdo udělá pravidlo, je nutné dodat, co v té nejlevnější čtvrtině sedí. Jsou to hlavně indexové fondy na americké a světové akcie, tedy na trh, který měl za posledních pět let mimořádně dobré období. Nejde tedy o důkaz, že levnější fond je z podstaty lepší. Jde o výsledek složení té skupiny.
U dluhopisových fondů vyšlo pořadí obráceně: 0,09 % proti 1,92 %
Že to není zákon, ukazuje stejné cvičení na 266 dluhopisových fondech. Nejlevnější čtvrtina má medián poplatku 0,86 % ročně a medián pětiletého výnosu 0,09 % ročně. Nejdražší čtvrtina má medián poplatku 1,63 % a medián výnosu 1,92 % ročně. Tady tedy dražší skupina dopadla lépe, a to o 1,8 bodu.
Vysvětlení je znovu ve složení, ne v dovednosti. V levné čtvrtině dluhopisových fondů sedí hlavně fondy držící státní dluhopisy eurozóny, které v uplynulých pěti letech doplácely na růst sazeb. V dražší čtvrtině je víc korporátních a korunových fondů, kterým vyšší sazby naopak přinesly vyšší úrok.
Napříč 1 065 fondy vyšel vztah poplatku a výnosu na minus 0,01, tedy na nulu
Když spočítám korelaci mezi poplatkem a pětiletým výnosem přes všech 1 065 fondů, u kterých znám obě čísla, vyjde minus 0,01. To je nula. Uvnitř akciové kategorie vyjde minus 0,24, uvnitř dluhopisové plus 0,17. Jinými slovy: výše poplatku sama o sobě nepředpovídá, jak fond dopadne.
To je nepohodlný závěr pro obě strany sporu. Neplatí, že za vyšší poplatek si člověk kupuje lepší správu, ale neplatí ani, že stačí koupit nejlevnější fond a je hotovo. Poplatek je jedna z veličin, ne rozhodovací pravidlo.
Co si z čísel odnést: neptejte se, kolik to stojí, ale co za to dostáváte
Z čísel plyne jediná praktická věc. Poplatek je jistý a předem známý, výnos jistý není. U kategorie s očekávaným výnosem kolem jednoho procenta ukrojí procentní bod ročně velkou část výsledku, u akciové kategorie s mediánem 7,16 % ročně mnohem menší. Stejná dvě procenta tedy nejsou stejně drahá.
Pro představu jeden zjednodušený model. Půl milionu korun, dvacet let, hrubý výnos sedm procent ročně. Při nákladech 0,20 % ročně z toho v modelu vyjde přibližně 1 864 000 Kč, při nákladech 1,89 % ročně přibližně 1 355 000 Kč. Rozdíl 509 000 Kč není poplatek, který někdo strhl. Je to složené úročení částky, která se nikdy nezhodnocovala. Model přitom předpokládá stejný hrubý výnos u obou, což ve skutečnosti nikdo nezaručí.
Užitečná otázka u přepážky proto nezní, jestli je poplatek vysoký. Zní, co konkrétního se za něj dělá, a jak fond dopadl proti ostatním fondům své vlastní kategorie za stejné období. Odpověď na to první je v sazebníku a platí od zítřka. Odpověď na to druhé leží v minulosti, která není zárukou ničeho.
Zdroje: Sdělení o poplatcích ve sdělení klíčových informací, Česká národní banka (cnb.cz); Míra inflace, Český statistický úřad (csu.gov.cz).
