Článek
Po Budějovickém století jsem přemýšlela, po které knize sáhnout dál. Sběratel sněhu mě zaujal už svým názvem a po prvních stránkách mi bylo jasné, že je to trefa do černého.
Opět jsem se nechala zavést do Českých Budějovic. Tentokrát hned ve třech časových liniích, kde mě provázely tři generace se třemi odlišnými osudy.
Okrajově jsem se tu znovu setkala s milovanou Kathy. Babičkou samotného autora, kterou jsem poznala už v jeho prvotině.
Každou volnou chvíli jsem se těšila, až zapnu čtečku a ponořím se do příběhů. První časová linie mě zavedla do roku 1956, do Šmídovny na Pražské. Do života po válce. Seznámila mě s osudy místních obyvatel, kterými mě provázeli dva… a přece byli tři.
Druhá časová linie začíná na počátku třicátých let a sleduje osud jedné rodiny až do konce války, se všemi jejími radostmi i strastmi.
Třetí časovou linií mě provázel poloromský mladý muž. Na první pohled možná neurvalec a oplzlý hrubián, ale i přesto si mě svým příběhem dokázal získat.
Na konci každé kapitoly jsem se nemohla dočkat té další. Přechody mezi obdobími byly často plné napětí a změna časové linie přicházela v tom nejméně vhodném okamžiku. Jako když vám napínavou scénu náhle ukončí slovy „pokračování příště“.
Sledovala jsem tři příběhy, tři generace, tři časové linie, abych na samém konci odhalila, co je spojuje a jak se vzájemně proplétají.
Kniha Sběratel sněhu
Autorův styl psaní, citlivé používání češtiny i výrazy činí z knihy opravdové pohlazení na duši a to i přes vážná témata, která otevírá.
Ještě jste nečetli? Přečtěte si ji…
Už jste četli? Přečtěte si ji znovu…
Rozhodně nebudete litovat.
