Článek
Podolsko, kdysi malá obec na břehu Vltavy. Dnes místo, které láká turisty z celé České republiky a dokonce i ze zahraničí. Odhalené řopíky trošku přibližují dobu, kdy na místě rostl Podolský most. Vidět jsou i základy mostu, který spokojoval břehy Vltavy před stavbou dnešního velikána. O pár kroků dál můžete vidět další řopík. A ti odvážnější se podívají i do sklepů, z nichž některé jsou přístupné, i když jejich průzkum z bezpečnostních důvodů nedoporučuji.
Co ovšem na fotkách neuvidíte, je atmosféra místa. Kromě toho, že se bývalým Podolskem nese pach mrtvých ryb, je to místo, kde se psala historie. Končila tu druhá světová válka. Stal se tu válečný zločin, který se málem podařilo zamést pod koberec.
Kdo si nejde pouze pro virální fotky, ale pro zážitek, s nejvyšší pravděpodobností si odsud odnese poznání o tom, jak je život pomíjivý. Vždyť neuběhlo ani 100 let a Podolsko zažilo něco, co zažije jen málokterá obec.
Vedle nádherného řetězového mostu rostl most, o kterém se mluvilo napříč Evropou už v době, kdy byl jen a pouze na papíře. Oblouk, který se začínal klenout nad řekou, mnozí nazývali ďáblovým dílem. A není se čemu divit. Nic podobného nikdy předtím neviděli. A ani vidět nemohli. Byla to právě stavba Podolského mostu, která zachránila mnoho lidí před narukováním do války.
Album aktuálních fotografií z Podolska najdete na mém Facebooku
Podolský most byl postaven. Prošel zátěžovými zkouškami. Byť od samotných plánů budil pozornost u nás i ve světě, místo velkolepého slavnostního otevření byl otevřen téměř bez pozornosti. Byla druhá světová válka. A byť byl most unikátní, na pozadí bylo mnoho důvodů, proč jej neotvírat s velkou slávou.
Nedlouho stál Podolský most v celé své kráse nad řekou Vltavou. Jen chvíli plnil svou funkci, když dostal funkci novou. Stal se součástí demarkační linie. Na levém břehu řeky Vltavy, u obce Temešvár, se řadili Američané. Na druhém břehu přicházela Rudá armáda. Tedy spíše nepřicházela. Když už se dostavila, neměla velení. Zda právě to jí umožnilo spáchat zločin, který se tu stal, se jen stěží dozvíme. Ale alespoň dnes víme, jak se rudá armáda zachovala, když převzala německé zajatce, které Američané sovětské armádě podle práva vydat museli, i když už prý moc dobře tušili, co se se zajatci stane.
Druhá světová válka skončila. Hráz vodního díla byla postavená. Kdo tu žil, byl přestěhován. Domy byly částečně rozebrány. Voraři a převozníci zmizeli. Na Podolsko se začala valit voda. Místní i přespolní se chodili dívat, jak voda přibývá. Pozorovali, jak mizí domy. Na pilířích Podolského mostu bylo vidět, jak voda přibývá. Než se nadáli, Podolsko bylo pod vodou.
Po mnoho desítek let bylo Podolsko skryté pod hladinou vody. Ze světa jako by zmizelo. Místní si začali vyprávět, jak to tu kdysi vypadlo. Jak se tu žilo. Dodnes se tu vyprávějí příběhy o vorařích, tehdy běžné práci, kterou už má generace zná pouze z románů.
Jenže přišla oprava hráze a ruku v ruce s ní zmizela voda. Dnes je možné navštívit místa, která byla po desítky let lidskému oku neviditelná. Bývalým Podolskem, kde žili lidé, se line pach mrtvých ryb. Místo alespoň malého zamyšlení a piety se sem ve velkém množství sjíždí „turisté“, aby získali tu nejlepší fotku na sítě. To, že pod jejich nohami žili lidé, jako by neviděli. Přijedou, vyfotí se, odjedou. V tom lepším případě. V opačném případě vyryjí svá jména už na tak dost poškozený Podolský most, o jehož nutné rekonstrukci se mluví mnoho let a která je stále v nedohlednu.
Moc bych si přála, aby lidé, kteří na toto místo přijedou, jej alespoň trošku vnímali očima místních. Aby se nehnali za super fotkami, ale aby načerpali atmosféru místa. Aby si uvědomili, jak je život pomíjivý. Vždyť zrovna na Podolsku se děly věci, které ve své době, a vlastně ani dnes, neměly obdoby. Tady se psala historie, která je v místě dodnes patrná. Žili tu naši předci. Zbytečně a za krutých podmínek tu umírali váleční zajatci. Tohle místo není o super fotkách na socky. Tohle je místo, které si zaslouží alespoň malé pochopení.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Jste milovníci Vltavy a širšího Povltaví, rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst, napít a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací, hotelů a penzionů. Chybět nebudou rozhovory s místními obyvateli a články o tom, jak se v Povltaví žilo, které svátky se slavily a co se vařilo. Všechny články najdete také na mém webu vltavina.cz.
Zdroj: Archiv Technického muzea, Praha, naučná tabule, vyprávění pamětníků
