Článek
Lumír a Píseň (Rukopis královédvorský)
„Aj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu
piesňú z střěda hořě jako Lumír;
ký slovy i pěniem
bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti!
Tako ty mě i vsiu bratř.“
Záboj a Slavoj (Rukopis královédvorský)
„Aj, bratřie, bozi ny vícestviem dařichu.“ … „Záboj bratřě, ty udatný lve,
neupúščej búřit v vrahy!“
Když pražská obec v roce 1881 vypsala soutěž na sochařskou výzdobu nedávno dokončeného Palackého mostu, volbu námětů nechala na sochařích. Josef Václav Myslbek, jehož návrhy rada v roce 1882 vybrala, sáhl po starých pověstech, Zeyerově Vyšehradu i po Rukopisu královédvorském: odtud pocházejí pěvec Lumír a bratři Záboj a Slavoj.
O pravosti Rukopisů se pochybovalo od počátku. Rozhodující úder jim však zasadil až v roce 1886 okruh kolem Masarykova časopisu Athenaeum. Masaryk tvrdil, že národní sebevědomí stavěné na podvrzích škodí víc, než kdyby žádné takové památky nebyly. Vysloužil si tím nálepku nevlastence a řadu nepřátel. Myslbekova sousoší přitom vznikala právě v těchto letech: Lumír a Píseň byl dokončen v roce 1888, tedy v době, kdy už bylo víceméně jasné, že Rukopisy jsou podvrhem. Není tak překvapením, že se postupně příběhy z Rukopisů dostali ze všeobecného povědomí a dnes málokdo ví, kdo byl Lumír, Záboj a Slavoj a proč je u Lumíra alegorická Píseň. Sochy tesali kameníci přímo na mostě, na čtyřech mýtních domcích, kde se od chodců vybíralo mostné, a to ještě za první republiky! Mostné bylo definitivně zrušeno až v roce 1925.
Sochy na mostě vydržely až do 14. února 1945. Tehdy americké bombardéry, které si Prahu nejspíš spletly s Drážďany, zasáhly i novoměstské předmostí. Sousoší Lumír a Píseň bylo poškozeno, Libuše a Přemysl téměř zničeno. Kvůli plánovanému rozšíření mostu rozhodl národní výbor v roce 1947 mýtní domky zbourat a sochy sejmout. Na most se už nevrátily a našly útočiště na nedalekém Vyšehradě, místě opředeném českými mýty. Ostatně zmínka o Lumírovi v Rukopisu Královédvorském je přímo propojena s Vyšehradem.
Prostranství ve Vyšehradských sadech, kde dnes stojí, zabírala až do ledna 1927 raně barokní zbrojnice. Z ní zbyla jen dvojice kamenných portálů, spojených u baziliky do brány. Na uvolněné místo se krátce upíral zájem stoupenců žehu: Spolek Krematorium tu chtěl mít pražské krematorium a v roce 1927 k tomu uspořádal ideovou soutěž. Město však dalo přednost Strašnicím. Z místa se stal park a o dvě desetiletí později do něj přišla Myslbekova sousoší.
Nejen tento příběh Vám přiblíží Prahou jinak na komentované procházce Večerním Vyšehradem jinak, která se koná už v neděli 1. 11. 2026 od 16:15. Více k tématu i další články naleznete přímo na webu Prahou jinak.
Návrh Krematoria Vyšehrad od Josefa Kalouse
Prameny:
1. Václav Rybařík: Palackého most v Praze a jeho sochařská výzdoba. Staletá Praha XL, 2024, č. 1. https://www.staletapraha.cz/pdfs/pha/2024/01/06.pdf
2. Úplné texty RKZ (přepis dle Endersova kritického vydání, 1993). https://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/text/rkztxt.htm
3. Krematorium Strašnice – Umělecké památky Prahy, ÚDU AV ČR. https://umeleckepamatky.udu.cas.cz/objekt/726-krematorium-strasnice
4. ČVUT: Zkoumá pražské stavby, které nevznikly (2019). https://aktualne.cvut.cz/zpravy-z-medii/20190222-zkouma-prazske-stavby-ktere-nevznikly
5. NKP Vyšehrad – Poklad kněžny Libuše (brána do akropole). https://praha-vysehrad.cz/en/support-us/the-treasure-of-princess-libuse/
6. Bořivoj Nechvátal: Od středověkého opevnění Vyšehradu k raně barokní citadele (2012). https://invenio.nusl.cz/record/151598
