Atentát na císaře Ťia-ťinga aneb Spiknutí žen roku Renyin (1542)

„Spiknutí žen roku Renyin“ (壬寅宮變) – představuje nejen krvavou epizodu ze Zakázaného města, ale i zrcadlo zvrácené moci, která pohltila samotného vládce.

Císař Ťia-ťing, vlastním jménem Zhu Houcong (朱厚熜), nastoupil na trůn roku 1521. Zpočátku energický reformátor se postupně proměnil v paranoidního asketu, který opustil svět světské správy a zcela se odevzdal taoistické mystice.

Jeho posedlost nesmrtelností vedla k dlouhým rituálům v izolovaných komnatách, mimo dohled úředníků. Věřil, že fyzickou nesmrtelnost lze dosáhnout pomocí alchymistických elixírů – „pilulek červeného jangu“ – jejichž součástí byla rtuť, arsen, olovo a podle dvorních taoistů i „esence panenské čistoty“.

Palácové dívky ve věku 13–14 let byly proto vybírány k takzvaným rituálům očišťování těla, během nichž se od nich vyžadovala poslušnost, hladovění a úplná odevzdanost. Mnohé z nich zemřely vyčerpáním.

Co pro císaře představovalo hledání božské síly, znamenalo pro ženy v jeho okolí život v neustálém strachu a ponižování.

Na podzim roku 1542, v noci během pobytu císaře v komnatách své oblíbené Konkubíny Duan, se šestnáct žen z jeho služebnictva odhodlalo k zoufalému činu.

Pod vedením služebné Yang Jinying (楊金英) a s podporou Konkubíny Ning, která byla dříve císařovou favoritkou, se pokusily císaře uškrtit hedvábnou stuhou ve chvíli, kdy spal. Uzel se však povolil. Ve zmatku ho ženy bodaly sponami do vlasů, ale bez úspěchu.

Nejmladší z nich, vyděšená důsledky, utekla a spustila poplach. Stráže vtrhly do komnaty a nalezly císaře v bezvědomí. Spiknutí bylo odhaleno dřív, než císař zemřel.

Císař byl několik hodin v bezvědomí, a než se probral, převzala moc jeho manželka Císařovna Fang.
Ta, poháněna osobní nenávistí ke svým sokyním, nařídila popravu všech zadržených žen – bez čekání na císařův rozsudek.

Podle Mingshi (明史) byla Konkubína Ning při mučení donucena přiznat se a obvinit i nevinnou Konkubínu Duan, kterou císař miloval. Obojí bylo císařovně po vůli.
Na jejím rozkaz padlo rozhodnutí: všechny ženy včetně Duan budou popraveny metodou lingchi – smrti tisíci řezy, vyhrazené největším zrádcům.

Poprava se konala ještě téhož dne na nádvoří za palácem.
Ženy byly svlečeny, přivázány ke kůlům a rozřezávány pomalými řezy nožů.
První zemřela nejmladší – ta, která spiknutí prozradila. Poté ostatní, jedna po druhé.

Když přišla řada na Duan, byla donucena stanout před tělem své rivalky Ning.
Kronikář zaznamenal, že „její oči zůstaly otevřené i po smrti“.
Celkem bylo popraveno 17 až 18 žen; jejich zohavená těla byla vystavena jako výstraha všem, kdo by se odvážili vzepřít moci trůnu.

Když se císař Ťia-ťing probral a dozvěděl, co se stalo, byl zachráněn – ale rozzuřen.
Zjistil, že jeho milovaná Konkubína Duan byla nespravedlivě popravena. Císařovnu Fang nikdy neobvinil veřejně, ale její osud zpečetil v tichosti a s chladnou pomstou.

O pět let později, v roce 1547, vypukl v jejích komnatách požár.
Císař zakázal eunuchům oheň hasit.
Císařovna uhořela na místě, zatímco císař seděl v tichu svého taoistického pavilonu – přesvědčený, že nebe samo vykonává spravedlnost.

Tento incident neznamenal konec šílenství – Ťia-ťing se po něm stáhl ještě hlouběji do samoty.
Po roce 1542 přestal přijímat ministry a vládl jen prostřednictvím ediktů.
Dvoru začali vládnout eunuchové a taoističtí mágové, zatímco impérium trpělo korupcí a vojenskou slabostí.

Zatímco císař hledal nesmrtelnost v rtuti a modlitbách, říše se pomalu rozkládala.
Teprve po jeho smrti roku 1567 nastoupil jeho syn císař Lung-čching, který zahájil období obnovy a návratu rozumu.

Legenda praví, že otec Konkubíny Duan, významný úředník z provincie Che-nan, nechal po její smrti postavit kamenný vítězný oblouk na její památku – symbol nevinnosti ženy, která padla obětí intrik i náboženského fanatismu.
Tento památník prý stál až do poloviny 20. století, než byl zničen během modernizačních přestaveb.