Kat a léčitel: Příběh Franze Schmidta z Norimberku

V Německu 16. století, v době, kdy spravedlnost měla ostří a víra se měřila v popravách, se rodí muž, který měl po celý život stát na hranici mezi životem a smrtí. Franz Schmidt, známý jako Meister Frantz, byl kat, který se stal léčitelem – a člověkem, jenž dokázal přepsat vlastní osud.

Příběh začíná o generaci dříve. Jeho otec Heinrich Schmidt, obyčejný řemeslník z Hofu, byl donucen šlechticem vykonat popravu tří rolníků. Kat po ruce nebyl, rozkaz zněl jasně – a odmítnutí znamenalo smrt.
Tento jediný čin, spáchaný pod nátlakem, proměnil jeho život v kletbu. Heinrich a jeho rodina byli vyhnáni z obce, označeni za „katovskou krev“. Nesměli sedět v kostele s ostatními, nesměli se účastnit cechů, nikdo s nimi nechtěl obchodovat. Katovská rodina se stala kastou vyděděnců, a jejich děti se rodily s předurčením: pokračovat v hanbě.

Franz se narodil kolem roku 1555 v Hofu a své první popravy sledoval po boku otce. Ve dvaceti letech nastoupil jako učeň a v roce 1578 se stal hlavním katem v Norimberku, jednom z nejvýznamnějších měst Svaté říše římské.
Po dobu 45 let vykonával své povolání s chladnou přesností a s rituální důstojností, která z něj udělala legendu. Podle jeho vlastních záznamů provedl 394 poprav a udělil 345 jiných trestů, od bičování po amputace.

Poprava nebyla pro Schmidta aktem krutosti, ale rituálem řádu. V jeho očích šlo o obnovu rovnováhy světa, o očištění hříchu. „Kat je nástrojem zákona,“ psal ve svém deníku, který si vedl mezi lety 1573–1617 (Frantz Schmidt’s Nachlassbuch, později vydaný jako Der Nachrichter von Nürnberg). Deník dnes představuje jeden z nejucelenějších pramenů o justiční praxi raného novověku – popisuje jména, činy i poslední slova odsouzených.

Schmidtův paradox je však v tom, co dělal po popravách. Kat měl povinnost ošetřovat zraněné vězně a zacházet s těly popravených – což mu otevřelo cestu k poznání lidského těla. Znal anatomii lépe než většina tehdejších lékařů, a často byl zván k pitvám či k ošetřování nemocných.

Po odchodu z funkce v roce 1617 se plně věnoval léčitelství. Jeho praxe v Norimberku a později v Bamberku byla natolik úspěšná, že se k němu obraceli i měšťané, kteří by se dříve katovské rodiny nedotkli ani slovem.
Záznamy z městských archivů ukazují, že Schmidt během let vyléčil kolem 10 000 pacientů. Z muže, který kdysi popravoval, se stal zachránce.

V roce 1593 obdržel norimberské občanství, což bylo pro kata mimořádnou poctou. Po smrti byl dokonce pohřben na hřbitově sv. Rocha (St. Rochusfriedhof) – mezi váženými měšťany a učenci.
Z muže, který žil mezi šibenicí a stínem, se stal člen vážené společnosti.
Jeho životní úsilí završil císařský dekret, který vrátil čest jeho rodině. Kruh byl uzavřen.

Schmidtův deník není krvavým seznamem, ale morálním dokumentem doby. Ukazuje, jak tehdejší společnost spojovala právo, víru a trest v jediný řád. V době, kdy bylo mučení legální a víra určovala spravedlnost, byl Schmidt – paradoxně – jedním z nejdisciplinovanějších a nejmravnějších lidí své vrstvy.

Jak píše historik Joel F. Harrington ve své studii The Faithful Executioner: Life and Death, Honor and Shame in the Turbulent Sixteenth Century (Farrar, Straus and Giroux, 2013, ISBN 978-0-374-29945-2):

„Franz Schmidt představuje raně novověký ideál poslušnosti vůči řádu a zároveň tragédii člověka, který dokázal proměnit dědičnou hanbu v osobní důstojnost.“

Franz Schmidt zemřel 14. června 1634. Na jeho náhrobku stojí prostý nápis:
„Ein ehrlicher Mann, der in seinem Amt treu gewesen ist.“
(„Čestný muž, jenž byl věrný svému úřadu.“)

Jeho příběh je temnou pohádkou o spravedlnosti, vině a vykoupení.
Z muže, který znal smrt lépe než kdokoli jiný, se stal ten, kdo znovu učil lidi žít.
Kat, který se stal léčitelem – a který nám i po čtyřech stoletích připomíná, že i v nejkrutějších řádech může přežít lidskost.