Článek
V horkém prachu Apeninského poloostrova nebo v mokrém blátě Germánie se táhne římská legie. Tisíce mužů, ocel, kůže a tvrdá disciplína, která drží impérium pohromadě. Vpředu kráčí velitel kohorty za ním v zástupech legionáři, mezi zástupy nesou na nosítkách tribuny a vzadu jedou vozy plné proviantu. Nic nemůže tuto válečnou mašinu zastavit. A přesto… je tu jeden zákeřný nepřítel.
Nejsou to zrádní Galové ani divocí Germáni. Je to něco, co se vejde za nehet, ale dokáže to zastavit či zpomalit římský válečný stroj, podobně jako když nasypete písek do motoru. Není to však písek, ale scrupulus – malý, špičatý kamínek, který se záludně zakutálel do sandálu, na němž stojí celé impérium.
Voják, ten hrdý a otrlý muž, cítí, jak se mu ten zrádný scrupulus tlačí mezi chodidlo a podrážku. Je to neustálé, hlodavé, drobné peklo, které roste s každým dalším krokem. Jde jen o milimetrový střípek reality, ale stává se z něj jediný střed jeho vesmíru.
A v tu chvíli přichází rozhodnutí, které dělí hrdinu od renegáta.
Má se zastavit? Porušit rytmus pochodu, vystoupit z řady a riskovat trest od centuriona, který rozhodně nevypadá, že by měl pro drobnou bolest pochopení? Má se vzdát imperativu účelnosti a poslechnout volání pohodlí? Pro mocné tribuny a senátory, které nesou v pohodlných nosítkách, to žádný problém není. Ti jsou – doslova – bez skrupulí. Žádný kamínek je netlačí.
Ale legionář ví: mít skrupule je ten moment, kdy malá, otravná bolest (zpočátku fyzická, později morální) donutí vojáka zastavit.
A tak Římská říše, která neváhala dobýt celý svět, byla den za dnem a po tisíce kilometrů pochodu zdržována tím nejmenším a nejotravnějším z nepřátel – malým, epickým kamínkem. Když se dnes řekne, že někdo nemá skrupule, představte si ho, jak ho nesou plebejci na nosítkách, zatímco kolem něj poskakují na jedné noze tisíce jeho kolegů, zoufale si zouvajících boty, aby se zbavili toho, co je trápí na těle i hlodá na duši. Všichni trpí a ten, který se nechá nést, má čistá jemná chodidla nerozedřená do krve – jen aby dorazil na zádech ostatních do cíle první s největší slávou.
Co znamená slovo skrupule a proč se používá
Slovo skrupule pochází z latinského scrupulus, což doslova znamená drobný ostrý kamínek, který tlačí v sandálu.
Římané však výraz začali používat i metaforicky: scrupulus byla malá nepříjemná bolest, která člověka nutí zastavit, přemýšlet nebo váhat.
Od toho se vyvinul dnešní význam:
- Skrupule = morální zábrany, pochybnosti, výčitky svědomí nebo vnitřní nepohodlí, které člověka brzdí v nějakém jednání.
- Být bez skrupulí = jednat bez váhání a bez ohledu na lidi a morální důsledky.
Stejně jako legionáře zpomalil malý kamínek, zpomaluje nás dnes malý „kámen“ svědomí, který nás nutí znovu zvážit, zda náš krok je správný.
