Článek
Máme výjimečnou možnost nahlédnout do světa očima člověka, který se vymanil z řad prostých diváků a nahlédl za kulisy běžné existence. Co je tak zvláštního na tom, že jedinec prodělá klinickou smrt, a co mu tato hraniční zkušenost může dát? Tuto otázku můžeme řešit z mnoha pohledů – z nichž se mnohé odporují, a mnohé se doplňují. Představme si lineární řeku času, v jejímž proudu pluje celé universum. Každý živý tvor je jako malá jiskra, která se zrodí interakcí dvou starších jisker, postupně více a více září, je ovlivněna jinými jiskrami a sama je ovlivňuje. Každá jiskřička během života buď stoupá k jasné hladině, nebo klesá do hluboké temnoty, přičemž pouze ona sama má tu moc ovlivnit směr. Některé jiskry se shlukují do společenství, jiné následují významné jiskry, některé pouze existují v tiché samotě. Všechny tyto jiskry po určité době zhasnou a buď klesnou do temnoty, nebo se vznesou nad hladinu, kde se spojí s oslňující září, která se vznáší nade vším. Vyprávět o klinické smrti není jednoduché, ale svědectví člověka, který zažil ono vynoření z proudu času a překročil hranici více než jednou, nám umožňuje nahlédnout za oponu toho, co je nám všem skryto.
Po těžké autonehodě se dotyčný ocitl v kritickém stavu na samé hranici života a smrti. Utrpěl závažná, život ohrožující zranění: sériové zlomeniny žeber s posuny úlomků, poranění páteře a rozsáhlé zhmoždění vnitřních orgánů (kontuze). Avšak nejvážnější daň si vyžádalo poškození mozku, způsobené jak přímým zhmožděním mozkových laloků, tak především nedostatkem kyslíku (hypoxií) při selhání životních funkcí. Následovaly poúrazové epileptické záchvaty a pacient upadl do hlubokého kómatu, které posléze přešlo v apalický syndrom (vegetativní stav). Trvalo dlouho, než tento boj o život, kde hrál roli každý dech a každá vteřina, vyhrál, a byla to z jeho pohledu celá věčnost.
Po propuštění z nemocnice se dotyčný vrátil na ARO, aby personálu poděkoval. Právě při rozhovoru s primářem padla poznámka o klinické smrti. Reakce primáře byla nečekaně přímá a potvrdila to, co pacient podvědomě tušil: Primář se na něj podíval a řekl, že „na druhém břehu určitě byl“ – a ne jednou. Tato slova ho hluboce zasáhla a zpětně mu začala vysvětlovat zvláštní pocit, že v paměti nosí fragmenty, které jako by nebyly jeho vlastní – nerozuměl jim, ale věděl o nich, jako by se do jeho vědomí otiskly z míst, kam běžné vědomí nedosahuje. Tyto nepatřičné znalosti a vzpomínky se staly hmatatelným důkazem prožitku na hranici existence.
Popisovat tento zážitek je pro něj nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Jak sám říká, je to jako ponořit se do hlubokého oceánu, stát se jeho součástí, vidět vše, chápat vše v celé komplexnosti, a po vynoření se snažit skládat obraz prožitého na základě pouze několika kapek vody, které ulpěly na povrchu těla. Byl vytržen z pozice pouhého pozorovatele a vržen za oponu. Na hranici klinické smrti uviděl něco, co přesahuje běžnou realitu a co navždy změnilo jeho chápání života. Toto je svědectví o násilném návratu a o stopách cizího vědění, které si přinesl z druhého břehu.
Tento člověk prodělal zranění na samé hranici slučitelnosti s životem a upadl do hlubokého kómatu. Díky nepolevující lásce blízkých a nadlidské práci lékařů však přežil. Nyní má možnost přinášet svědectví o tom, jak ho tento prožitek změnil a ovlivnil mu život. Je to příběh, jak sám o sobě říká, „bezvýznamného jedince“, který se z pozice pacienta, jehož museli učit znovu chodit, znovu chápat smysl slov a písma, který bloudil a narážel na překážky při hledání sama sebe a nakonec se posunul dál. Skrze nečekanou cestu víry, která mu pomohla, našel sám sebe a posléze se dostal až do pozice, kdy začal jako dobrovolník nezištně pomáhat lidem s podobným osudem. Skrze toto vše, skrze tento radikální zlom, nalezl svůj nový, hlubší smysl života.
Tento člověk se setkává s mnoha protichůdnými reakcemi ze strany okolí na jeho prožitky. Někteří se jich děsí, někteří jsou nesmírně zvědaví, u jiných je to až posvátná úcta. Najdou se i ti, kteří celou událost bagatelizují, a samozřejmě ti, které to nezajímá. On sám nemá problém se o těchto věcech bavit a naopak se rád dělí o své prožitky, které budeme v dalších částech tohoto vyprávění postupně přinášet. Chceme Vám nabídnout možnost aktivně se zapojit do diskuse. Pro začátek tedy napište do komentářů své dotazy a pomozte nám lépe směřovat další kapitoly vyplněním anketních otázek.
