Patch z pomsty aneb zrod sovětského hackera

Byly to tiché, šedé časy, počátek 80. let v Sovětském svazu. Přesněji se píše rok 1983. Zatímco na západě chodili kluci na diskotéky, v Togliatti u Volhy, v gigantickém komplexu AvtoVAZ, se rodil kybernetický zločin. Ne ze zisku, ne z velkého ideologického boje, ale z té nejstarší a nejpřízemnější lidské emoce: z pomsty.

Hlavní postavou je inženýr a programátor jménem Murat Urtembajev. Představte si ho: sedí u svého mohutného sovětského sálového počítače, možná ještě s páskami, a na monitoru sleduje nuly, jedničky a příkazy počítačových jazyků. Byl to možná génius – nebo byl alespoň dostatečně schopný, ale byl plný zlosti vůči nadřízeným. Důvod? Byl odvolán z pozice vedoucího směny a přeřazen na hůře placenou práci. Samolibí byrokraté v kravatách ho považovali jen za automat na příkazy a Urtembajev se rozhodl jim ukázat, co takový „automat“ dokáže.

A to je ta chyba.

Murat se na své šéfy naštval. Důvody se tentokrát neztratily v mlze času – šlo o personální křivdu a pomstu namířenou na konkrétního nového vedoucího. Důležité je, že nemohl vzít lopatu, rozbít okno a odejít. Měl k dispozici zbraň nového věku: kód.

V tichosti se přihlásil k počítači pod svým jménem – o opatrnosti tehdejší hackeři nevěděli nic – a nahrál do softwaru nenápadný, zlověstný patch (záplatu). Nešlo o vir, ale o čistou, cílenou sabotáž systému odměňování a mezd. V kódování je to jako dát malé, zlomyslné ozubené kolečko do finančního soukolí závodu, který se na první pohled zdá v pořádku.

Když se rozjela výroba, stroje sice fungovaly dál, ale systém dostal horečku. Urtembajevův program automaticky přiděloval prémie a vyšší mzdy dělníkům na jeho směně, a to i když nesplnili plánované normy. Namísto pokřivené Lady se tak zrodila finanční anomálie: stát platil za práci, která nebyla odvedena. Údaj o 460 vozech, které „vypadly z výroby“, je tak pravděpodobně metaforou pro masivní ekonomickou škodu způsobenou narušením plánovaného hospodářství.

Závod se zastavil. Ústřední výbor zrudnul. Přišla KGB.

Murat Urtembajev se brzy přiznal. Vyšetřování bylo rychlé, protože nezanechal digitální otisky, nýbrž přímo se k počítači přihlásil.

A jaký byl trest pro prvního sovětského hackera?

Nebyl odsouzen za kybernetický terorismus ani průmyslovou sabotáž. Ty pojmy ještě neexistovaly. Byl odsouzen za staré dobré chuligánství (§ 206 trestního zákoníku RSFSR). Největší ironií osudu je, že génius, který dokázal rozvrátit finanční plánování jedné z největších továren v zemi pomocí několika řádků kódu, byl z programátorského křesla převelen tam, kam patřil každý chuligán: do dílny pracovat rukama jako běžný montér, s nuceným výkonem tohoto původního povolání po dobu tří let.

A tak se stalo, že se první digitální zločinec v dějinách SSSR vrátil k té nejhmotnější práci: k montování dílů, které se snažil rozbít jiným způsobem. Jeho příběh je mementem o tom, že i v totalitě, kde se zdá, že je vše řízeno shora, stačí jeden uražený programátor, aby pomocí několika bitů vytvořil díru do plánované ekonomiky. Patch z pomsty tak napsal první kapitolu knihy, kterou dnes známe jako kybernetickou kriminalitu.