Článek
Důchodový systém — kdysi chlouba poválečné solidarity — dnes připomíná pacienta napojeného na přístroje. Srdce systému, tedy průběžné financování, bije čím dál slaběji. A co na to politici? Místo skutečné reformy nám nabízejí „zázračný lék“: penzijní pilíře.
Na první pohled elegantní řešení. Ve skutečnosti jen bypass, který přesměrovává krev (a hlavně peníze) do žil finančních korporací.
Kdo doopravdy vydělává?
Penzijní fondy měly být odpovědí na „neudržitelný“ státní systém. Přenesly část odpovědnosti ze státu na jednotlivce – a otevřely dveře novému byznysu.
Jenže správci fondů, ti novodobí černí pasažéři na lodi zvané Úzkost, z našeho strachu o stáří udělali stabilní zdroj zisku.
Jejich zisky tečou pravidelně – ať fond vydělá, nebo ne.
Když se trh propadne, tratíme my. Když se daří, vydělají oni.
Soukromý zisk, veřejné riziko. Klasická definice morálního hazardu.
A v případě krize? Zachraňuje stát. Tedy my všichni, z našich daní.
Tak se z „reformy“ stal systém, který místo stability prodlužuje agonii.
Průměrné poplatky penzijních fondů v Česku (2025)
- Konzervativní fondy: 0,4 % z objemu aktiv + 10 % ze zisku
- Vyvážené a dynamické fondy: 1 % z objemu aktiv + 15 % ze zisku
Tyto poplatky se účtují bez ohledu na výkonnost fondu – tedy i v případě ztráty. To znamená, že správci fondů mají garantovaný příjem, zatímco klienti nesou investiční riziko.
Roční doplatek státu na důchodový účet (2025)
- Deficit důchodového účtu v roce 2025: cca 13 miliard Kč
- V roce 2026 se očekává přebytek mezi 8–14 miliardami Kč, ale ten je výsledkem zpřísnění podmínek pro předčasné důchody, nikoli systémové reformy.
Evoluce, ne obklička
Náš problém není demografický, ale fiskální.
Stárnutí populace je přece výsledek technologického a medicínského úspěchu, ne hrozba. Problém je, že stále žijeme v ekonomickém modelu 20. století – daníme práci, ale necháváme kapitál a automatizaci bez povinností.
Zatímco roboti, AI a finanční algoritmy generují obrovské přebytky, sociální systémy se propadají, protože z nich nevidí ani korunu.
Dividenda z pokroku
Představme si jiný model – Zdrojovou ekonomiku.
Ta by osvobodila lidskou práci od zbytečné daňové zátěže a naopak zdanila automatizovanou produktivitu – tedy kapitálový příspěvek z robotů, algoritmů a strojů, které dnes pracují místo lidí.
Z těchto příjmů by vznikl společný fond – Technologická dividenda – zajišťující důchody a základní sociální stabilitu.
Ne trest za práci, ale podíl na bohatství, které vytváříme společně, prostřednictvím technologií.
Budoucnost bez strachu
Představte si svět, kde důchod není loterie na burze, ale spravedlivý podíl na výnosech civilizace.
Kde práce není daňově penalizována a kde společnost není rukojmím korporací.
To není utopie. To je logický krok.
Buď reformujeme logiku systému, nebo budeme dál lepit hadičky na pacientovi, který potřebuje novou krev, ne další bypass.
„Reforma není otázkou odvahy, ale logiky. A logika říká: přesměrujme tok bohatství tam, kde vzniká.“
Doporučené zdroje a studie
- Piketty, T. (2014). Capital in the Twenty-First Century. Harvard University Press.
- Stiglitz, J. E. (2019). People, Power, and Profits: Progressive Capitalism for an Age of Discontent. Norton.
- OECD (2023). Pensions at a Glance 2023. OECD Publishing, Paris.
- Brynjolfsson, E., McAfee, A. (2014). The Second Machine Age. MIT Press.
- Frey, C. B., Osborne, M. (2017). The Future of Employment: How Susceptible Are Jobs to Computerisation? Technological Forecasting & Social Change.
- Česká spořitelna (2022). Makroekonomický přehled: Důchodová reforma a stárnutí populace v ČR.
