Sťatý pirát Klaus Störtebeker zachraňoval své druhy

Klaus Störtebeker, vůdce pirátské flotily na přelomu 14. a 15. století, je jednou z nejvýraznějších postav severoněmecké historie. Jeho jméno je spojeno s dramatickým obdobím, kdy se privatýři mění v piráty, a kdy se odpor proti obchodní oligarchii Hanzy proměňuje v lidový mýtus. Příběh Störtebekera je fascinující směsicí historických událostí, romantizovaného pirátství a legend, které přetrvaly staletí. Klaus Störtebeker a jeho Likedeelerové nebyli jen obyčejní piráti — představovali unikátní fenomén, v němž se mísí prvky vojenského oportunismu, lidového mýtu a rané formy odporu proti mocenské nerovnosti. Jejich příběh je svědectvím o tom, jak se z chaosu války může zrodit hnutí, které zpochybňilo zavedený řád.

Störtebeker začíná jako člen Vitalienbrüder — skupiny privatýrů najatých švédskou a německou šlechtou k zásobování obleženého Stockholmu během války proti dánské královně Markétě I. Po skončení války mezi Švédskem a Dánskem kolem roku 1395 se bývalí žoldnéři známí jako vitalienbrüder ocitli bez zaměstnání. Tito muži, původně najatí k přepadávání dánských lodí, se proměnili v piráty operující v Severním a Baltském moři. Jejich cílem se stávají lodě Hanzy, což z nich činí nepřátele mocného obchodního svazu. Z jejich řad se postupně vyvinula komunita Likedeelerů — „rovnodílných“ — která se odlišovala od tradičních pirátských struktur rovnostářským dělením kořisti a kolektivním rozhodováním.

Klaus Störtebeker, pravděpodobně rodák z Wismaru či Verdenu, se stal vůdcem této anarchické flotily. Jeho přezdívka, znamenající „vypij to na jeden doušek“, odkazuje na jeho údajnou schopnost vypít korbel vína bez přerušení — symbol síly a odvahy. Störtebeker útočil na lodě Hanzy, dánské i holandské obchodníky, a jeho činy získaly romantický nádech. V lidové tradici se stal mořským Robinem Hoodem — bohatým bral, chudým dával.

Roku 1401 se město Hamburk rozhodlo jednat, flotila pod velením Simona z Utrechtu zajala Störtebekera po bitvě u Helgolandu. Podle legendy byla jeho loď Bunte Kuh plná zlata a k zajetí přispěla sabotáž kormidla. Po převozu do Hamburku následuje soud a poprava. Zde se rodí nejznámější legenda: Störtebeker měl požádat, aby byli ušetřeni ti druhové, kolem nichž projde bezhlavý. Podle pověsti prošel kolem 11 nebo 12 mužů, než mu kat podrazil nohy. Radní však slib nedodrželi — všichni byli popraveni, včetně samotného kata, který se údajně chlubil, že by dokázal stít i celou hamburskou radu. Poprava se stala symbolem nezdolnosti a bratrství.

Po Störtebekerově smrti pirátství neustalo. Likedeelerové pokračovali pod vedením Gödeke Michela, ale do roku 1412 byli systematicky potlačeni. Přesto jejich odkaz přežil. Rovnost, odpor vůči mocným a bratrství se staly součástí lidové paměti. V roce 1878 byla na ostrově Grasbrook nalezena lebka, která byla připsána Störtebekerovi. Dnes je jeho příběh připomínán každoročními slavnostmi na Rujáně — Störtebeker Festspiele — které udržují legendu živou. Moderní kultura — od románů Williho Bredela po festivaly na Rügenu — proměnila Störtebekera v ikonu svobody a sociální spravedlnosti.

Příběh Klause Störtebekera a Likedeelerů není jen epizodou pirátského násilí. Je to výpověď o tom, jak se v době politického chaosu a sociální nerovnosti může zrodit hnutí, které zpochybňuje mocenské struktury. Ať už jako historická postava nebo jako mýtus, Störtebeker zůstává symbolem odvahy, rovnosti a odporu proti útlaku.