Článek
Když dítě přestane patřit rodičům
Ilse Hirsch, narozená v roce 1922 v Hammu, patřila k tisícům dívek, které nacistický stát systematicky vtahoval do své mládežnické mašinérie. V šestnácti letech vstoupila do Bund Deutscher Mädel (BDM) – „sesterské“ organizace Hitlerjugend. Propagandistická hesla zaplňovala školy i učebny. Jeden z dobových sloganů BDM zněl: „Německá dívka slouží lidu, národ je její rodina.“
Hitler sám shrnul model „výchovy“ v roce 1938:
„Tyto chlapce a dívky získáváme v deseti letech… a po čtyřech letech Hitlerjugend a šesti měsících pracovních služeb z nich uděláme národní socialisty.“
(Toto je doložený citát z Hitlerova projevu v Norimberku roku 1938. Je to autentické svědectví o tom, jak indoktrinace na školách mění děti na materiál potřebný k získání moci.)
Rodina jako překážka
Historici se shodují, že organizace jako Hitlerjugend a BDM měly narušit tradiční rodinné vazby. V dětských denících a výpovědích pamětníků se opakují situace, kdy mladí členové obviňovali rodiče z „příliš slabé víry“, „defétismu“ nebo „reakcionářství“.
Nacistická ideologie indoktrinovala děti vnímat stát jako vyšší autoritu než matku či otce. Rodina měla vychovávat „malé poslušné bojovníky“, ne osobnosti. Poslušnost autoritám byla ctnost a kritické myšlení hřích.
1933 – Studentky vylepují náborový plakát pro Bund Deutscher Mädel.
Od hesla k vraždě
Hirsch byla v březnu 1945 nasazena do komanda Werwolfu v rámci Operace Karneval, jejímž cílem byla vražda Franze Oppenhoffa – starosty Cách jmenovaného americkou správou.
- Hirsch byla průvodkyní a znala terén.
- Střelcem byl SS-Rottenführer Sepp Leitgeb.
- Hirsch utrpěla při ústupu zranění nohy po výbuchu miny.
- Archivní dokumenty uvádějí, že po válce dostala mírný trest – přihlíželo se k věku, indoktrinaci a faktu, že nevystřelila.
Memento pro dnešek – a proč je téma aktuální
Nacisté přesně chápali, že kdo získá mysl dítěte, získá i budoucnost národa. Jejich cílem bylo odstřihnout děti od paměti rodiny, od plurality názorů, od kritiky. Nešlo o vzdělávání, ale o psychologickou kolonizaci.
A právě zde je paralela, kterou nelze ignorovat:
Lidé narození v období normalizace pamatují, jak se školy stávaly místem politické indoktrinace. Pedagogové a profesoři zneužívali své autority a zákeřně využívali děti k vedení politického boje. Děti byly systematicky vedeny k „lepšímu názoru“ – přes učebnice, třídní schůzky, školní aktivity, povinné projevy loajality.
Platí to i dnes v době demokracie, kdy se objevují případy, kdy školské autority využijí asymetrii moci, aby žáky přivedli k „správnému postoji“ – k jediné a lepší interpretaci aktuálních problémů, genderových témat, klimatické politiky nebo historie.
Podobný princip bývá někdy využíván i v demokratických médiích, která rozdělují přívržence politických směrů na „vzdělané“ a „nevzdělané“. Tvrdí, že na jedné straně stojí nevzdělaní lidé bez širšího rozhledu, zatímco na jejich straně jsou ti skutečně vzdělaní a chytří intelektuálové. Dítě je vůči takovému tlaku zranitelné a přirozeně se nechce zařadit mezi ty „hloupé“. Proto se intuitivně postaví na stranu „lepších“ nebo „správných“ lidí, přičemž se bez kritického uvažování nechá zmanipulovat a přijme požadovaný postoj.
Případy v Evropě i USA ukazují, že když učitel začne hodnotit „politickou správnost“ namísto znalostí, tak se dítě ocitne v pasti podobné té, kterou nacisté perfektně znali: loajalita k systému proti rodině.
Děti jsou vůči autoritě školy nejzranitelnější skupinou. Pokud je jim vnucováno, „co si mají myslet“, pokud jsou za odlišné názory zesměšňovány nebo penalizovány, pokud je jim říkáno, že pohled rodičů je „zastaralý“ či „nebezpečný“, pak opouštíme prostor vzdělávání a vracíme se do prostoru indoktrinace – byť v demokratickém balení.
Norský dramatik a básník Henrik Johan Ibsen (1828–1906) měl pravdu, když psal:
„Duch pravdy a duch svobody – to jsou pilíře společnosti.“
Jakmile je jeden z nich odlomen ve škole, je to varovný signál pro celou společnost.
Zdroje:
- Michael Wildt: Volksgemeinschaft als Selbstermächtigung (ISBN 978-3-486-70526-8) – studie o nacistické mládeži a společnosti.
- Gerhard Rempel: Hitler’s Children: The Hitler Youth and the SS (ISBN 0-8078-4253-1).
- Guido Knopp: Hitlers Kinder (ISBN 3-426-73064-4).
- Holan, Hans: Werwolf – The History of the National Socialist Guerrilla Movement 1944–1946 (ISBN 978-1-61200-737-1).
- Holocaust Encyclopedia – Indoctrinating Youth.
- Archivní citáty H. Hitlera – Projev v Norimberku, 14. 9. 1938.
- LibQuotes – Henrik Ibsen.
