Článek
Když v říjnu 1938 začalo gestapo s hromadným zatýkáním v pohraničí, mělo práci usnadněnou. V opuštěných československých úřadech zůstaly podrobné seznamy těch, kdo zůstali věrni republice. Stali se prvními oběťmi nacistického teroru - a o sedm let později i oběťmi poválečného uspořádání Evropy.
Zrada začala doma
Masová podpora sudetských Němců nacistické straně je historický fakt. V květnových volbách 1938 získala Sudetoněmecká strana (SdP) přes 90 % německých hlasů. Tato většina se stala nástrojem teroru proti vlastní menšině.
„Sudetoněmecký Freikorps s 40 000 členy a později Sudetská Allgemeine SS s 20 000 muži tvořili nejpočetnější nacistické struktury na okupovaném území,“ uvádí historik Detlef Brandes ve své knize Přemístění a vyhnání Němců z Československa.
Právě tito lidé - často bývalí sousedé a kolegové - se podíleli na zatýkání členů Německé sociálně demokratické strany (DSAP), komunistů, odborářů a novinářů. Nacisté měli díky československým archivům přesné informace o všech významnějších odpůrcích režimu.
Cesta do táborů a zpět
Tisíce zatčených putovaly do prvních transportů do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald. Míra přežití byla nízká. „Většina aktivního politického jádra byla buď fyzicky vyhlazena, nebo donucena k emigraci,“ potvrzuje historik Tomáš Staněk.
Ti, kteří přežili, se vraceli do země, která se mezitím radikálně proměnila. Místo vděku je často čekalo další trauma.
Odsun jako mezinárodní rozhodnutí
Poválečný odsun nebyl československým samostatným rozhodnutím. Na Postupimské konferenci v létě 1945 se USA, Velká Británie a SSSR dohodly, že transfer německého obyvatelstva je nezbytný pro stabilizaci poválečné Evropy.
„Edvard Beneš byl nucen se tomuto rozhodnutí podřídit. Československo nebylo iniciátorem odsunu, ale vykonavatelem mezinárodního rozhodnutí,“ vysvětluje historik Václav Houžvička.
Pro sudetoněmecké antifašisty to znamenalo krutou ironii. Byli postiženi stejným opatřením jako ti, kdo je předtím posílali do koncentračních táborů.
Boj o status antifašisty
Získat oficiální status „osvědčeného antifašisty“ byl složitý byrokratický proces. Podle historických odhadů se to podařilo pouze 130 000 až 150 000 lidí. Mnozí další byli zařazeni do odsunu, ačkoli podle dekretů neměli být.
„V atmosféře poválečné pomsty a byrokratického chaosu často neuspěli ani ti, kdo měli protinacistickou minulost dobře doloženou,“ dodává Staněk.
Závěr: Vítězové na straně poražených
Příběh sudetoněmeckých antifašistů zůstává varovným mementem. Byli prvními oběťmi nacismu v českých zemích, ale také oběťmi poválečného uspořádání světa. Jejich osud připomíná, že individuální loajalita často nestačí proti geopolitickým rozhodnutím mocností.
„Kdyby sudetští Němci neposkytli tak masivní podporu nacistům, nemuselo k odsunu nikdy dojít. Tragédií antifašistů je, že zaplatili za viny svých krajanů,“ uzavírá historik Brandes.
Zdroje:
- Detlef Brandes: Přemístění a vyhnání Němců z Československa (ISBN 978-80-86429-34-6)
- Tomáš Staněk: Perzekuce 1945–1946 (ISBN 978-80-7286-099-5)
- Václav Houžvička: Návraty sudetské otázky (ISBN 978-80-200-1684-6)
- (Archivní sborník): Edvard Beneš – Odsun Němců z Československa. ISBN: 978-8085440263 (Oficiální Benešův postoj k dekretům.)
- Jaksch, Wenzel: Europas Weg nach Potsdam. ISBN: 978-3771501334 (Perspektiva sudetoněmecké sociální demokracie (DSAP).)
- ÚSTR (Kolektiv autorů): Himmlerova elita v Sudetech (Studie, role SS v Sudetech.)
- Jiří Kostečka – Sudety pod hákovým křížem ISBN: 978-80-7422-813-7
- Alfred-Maurice de Zayas – A Terrible Revenge: The Ethnic Cleansing of the East European Germans, 1944–1950
ISBN: 978-1403973085 - R.M. Douglas – Orderly and Humane: The Expulsion of the Germans after the Second World War
ISBN: 978-0300166606
