Článek
Pět let po konci druhé světové války ohrožoval Československo zákeřný nepřítel z říše hmyzu. Stal se hrozbou číslo jedna, protože likvidoval základ tehdejšího jídelníčku – brambory. Dnes může boj s mandelinkou působit jako nepovedený vtip po první láhvi silvestrovského šampaňského, ale v roce 1950 to byla smrtelně vážná věc.
Proti mandelince museli bojovat školáci, dělníci, úředníci i ministři. Povolávací rozkaz nakonec dostal i Ferda Mravenec.
Sympaťák s puntíkovaným šátkem musel vyměnit práce všeho druhu za hubení imperialistického brouka. V dobovém komiksu v časopise Mateřídouška byl zákeřný škůdce líčen jako výsadkář, který vyskakuje z amerických letadel a na minipadácích se snáší na česká pole.
Ferda je chytal a topil v láhvích s petrolejem. Vítězství oslavil veršovánkou hodnou Shakespeara po lobotomii: „Už jsou v lahvích, už jsou v pánu, padli pod vlajkou svých pánů.“
Dnes je mandelinka „jen“ škůdce na poli, ale na začátku 50. let z ní komunisté udělali biologickou zbraň.
Hrozí nedostatek brambor? Hodíme to na Američany
Proč kolem mandelinky vzniklo takové haló? Bylo to prosté. Pět let po válce vázlo zásobování, maso bylo na příděl a trh se hroutil. Kdyby došly i brambory, lid by mohl začít remcat. A protože v totalitě za chyby nikdy nemůže vláda, ale vždycky vnější nepřítel, hodil se malý pruhovaný brouk náramně do krámu.
Soudruzi přišli s „geniální“ myšlenkou: Za hrozící neúrodu brambor nemůže špatné hospodaření, ale agenti USA, kteří v Československu úmyslně rozšiřují mandelinku, aby dělnická třída neměla co jíst.
Nikomu nevadilo, že první výskyt mandelinky byl u nás hlášen už v roce 1945 a odborníci vydali varování, že hrozí kalamita. Dokonce u nás od roku 1948 fungoval Výbor pro potírání mandelinky bramborové, který situaci „monitoroval.“
Nic z toho nebylo důležité, protože to nezapadalo do chystané propagandistické akce.
Brouk v žoldu Pentagonu
Státy západní Evropy braly mandelinku jako běžného škůdce, který se do Evropy dostal lodí už v 19. století. U nás z ní komunisté udělali největšího zloducha hmyzí říše ve službách USA.
Oficiální vládní provolání z června 1950 mělo jasno: Mandelinka k nám nepřilezla. Byla k nám dopravena „uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů“.
Ano, čtete správně. Ministerstvo zřejmě věřilo, že CIA umí poroučet větru a dešti – tedy něco, co komunisté teprve slibovali. Pokud by vám vítr jako dopravní prostředek přišel málo akční, propaganda nabízela i verzi s diverzanty, kteří se nenápadně plíží nocí a brouky vysypávají z krabiček od sirek.
Korea a české bramboriště jako jedna fronta
V červnu 1950 začala válka v Koreji. Pro redaktory Rudého práva to byl dar z nebes. Vytvořili fascinující paralelu: Zatímco američtí letci shazují bomby na Koreu, nad českými poli sypou mandelinky!
Byla to globální válka – v daleké Koreji se do sebe zakously tanky, v Československu odolávali zákeřnému útoku amerických imperialistů stateční zemědělci vyzbrojení láhvemi s petrolejem.
Jejich nepřítel z říše hmyzu byl líčen jako „vyslanec Wall Streetu“, „šestinohý agent“ nebo „žravý imperialistický vrah“, protože stejně jako imperialisté jen ničí a ničí.
Letáky povzbuzovaly bojového ducha s vervou, která by zahanbila i válečné plakáty:
„Všichni do boje proti mandelince! Odrazme společně hanebný, zákeřný útok západních imperialistů! Účast v tomto úsilí je věcí cti každého občana!“
Chyběl už jen rachot válečných bubnů.
Vlastní propagandistické materiály vydávaly i jednotlivé podniky. Například v závodě Totex v Chrastavě vyšel tento kouzelný text (v tehdejší mluvě tzv. bleskovka):
„Naši výživu si rozvracet nedáme. Na hanebný čin našich západních imperialistů odpovíme ještě větším pracovním výkonem.“
Zda vyšší plnění plánu v továrně mandelinku na poli skutečně vyděsilo, zdroje neuvádějí.
Záchrana brambor měla v republice upevnit socialismus a dokázat imperialistům, že jejich snahy o maření budovatelských úspěchů jsou marné.
Do zbraně! Rozhodne se na polích!
Hledání brouka na polích bylo nazýváno „mobilizací“. Do první linie nechodili jen žáci a pionýři – často se tam objevovali i ministerští úředníci a ministři, aby šli vzorem.
Mládež v NDR se připravuje na boj proti americkému brouku.
„Boj“ měl jasně daný scénář. Lovci mandelinek si rozdělili řádky brambor a ty potom pečlivě kontrolovali a nalezené exempláře brouka házeli do lahví s petrolejem, které měli zavěšené u pasu. Nejúspěšnější z nich mohli za odměnu získat dokonce vyhlídkový let nad Prahou.
Rychle se ukázalo, že československý lid sám mandelinku neporazí. Proto stejně jako v roce 1945 přispěchal na pomoc statečný zachránce ze Sovětského svazu.
Tentokrát to nebyly tanky s rudou hvězdou na pancíři, ale sovětští „letčici“ v zelených kombinézách, kteří s pomocí letadel práškovali pole postižená kalamitou. Rudé právo o tom napsalo: Zatímco imperialistická letadla přelétala naše hranice, aby u nás rozsévala amerického brouka, přiletěla sovětská letadla s bratrskou pomocí.
Protimandelinkový merch: Bižuterie, sirky i hračky
Propagační kreativita komunistického režimu neznala mezí. Pro děti se vyráběly plechové mandelinky jako hračky. Jablonečtí skláři museli vyrábět speciální špendlíky se skleněnou mandelinkou, které sloužily jako názorná školní pomůcka.
Dokonce i mnohé každodenní předměty nesly agitační náboj – bylo vydáno deset tisíc krabiček od zápalek, jejichž etikety vyzývaly k boji proti „americkému brouku“. Ve školách byly vyvěšeny obrazy s vývojovými stadii mandelinky, a dokonce vznikla i poštovní razítka s textem: „Boj proti mandelince. Boj proti válečným štváčům“.
Média v čele s Rudým právem bojovala ze všech sil
Novináři Rudého práva se překonávali v tvůrčím šílenství. Jejich texty vypadají, jako by vznikaly pod vlivem halucinogenů – nebo upřímné víry v to, co píší. Těžko říct, co je horší.
Jedním z takových textů je i dílko Kamila Wintra:
„Parasiti z Wall Streetu si zavolali na pomoc parasity z říše hmyzu ve svém nenávistném boji proti pokroku a každé mírumilovné práci… Zrádná emigrantská banda mluví o ,politice‘, o ,svobodě‘, o ,demokracii‘, a přitom se v noci, skryti před zraky všech poctivých pracujících lidí, vtírají do naší vlasti, vyzbrojeni láhvemi se škodlivým hmyzem, aby vraždili naši úrodu, život národa.“
Tolik obrazotvornosti by člověk čekal spíš u autorů sci‑fi než u novinářů stranického deníku. Z textů o mandelince se vytratily všechny zásady seriózní žurnalistiky. Mnozí jejich autoři dokonce zcela nekriticky přijali teorii o tom, že mandelinka bramborová představuje americkou biologickou zbraň.
Pole napadená mandelinkou se musela práškovat z letadel.
Karikaturisté šli ještě dál. Mandelinka byla zobrazována s lidskou hlavičkou ozdobenou cylindrem strýčka Sama nebo americkou přilbou. Na krovkách měla pruhy připomínající americkou vlajku. Na jedné z tehdejších kreseb sedí mandelinka dokonce přímo na poradě v Trumanově štábu vedle atomové bomby a spisu s nápisem „Bakteriologická válka“.
Do kampaně se zapojil i Československý státní film. Připravil filmový týdeník, ve kterém propojil boj s mandelinkou s procesem s Miladou Horákovou, který skončil 27. června 1950 popravou čtyř lidí včetně ní.
O boji s mandelinkou se v něm říkalo:
„Tyto žravé larvy, to je kultura atomových válečných paličů. Jenomže páni imperialisté dělali účet bez hostinského. Počítali, a zase se přepočítali… My všichni a především mládež, pionýři, se dáváme do boje. Najdeme každého amerického brouka a zničíme ho! […] Vypořádali jsme se s Horákovou … ,vypořádáme se s mandelinkou bramborovou – americkým broukem!“
Hlas Ameriky se směje
Zatímco Československo šílelo, redaktoři české sekce stanice Hlas Ameriky kroutili hlavou. Nejdřív se divili, proč Praha neřeší válku v Koreji, ale brouky. Pak celou akci označili za nesmysl, který má zakrýt krachující zemědělství a špatný průběh vytváření socialistického zemědělství po vzoru Sovětského svazu.
Nakonec udělali to nejpraktičtější, co mohli – prostě odvysílali návod amerického ministerstva zemědělství, jak mandelinku hubit pesticidem DDT, hašeným vápnem nebo petrolejem.
Komunistická propaganda zřejmě americké imperialisty tak vyděsila, že nepříteli dobrovolně prozradili, jak zabít jejich vlastního agenta. Tohle si fakt nevymyslíš.
Když končí komedie
Až dosud to znělo jako absurdní fraška, které se u chlebíčků zasmějeme. Jenže humor končí tam, kde začínají politické procesy. Komunisté to mysleli smrtelně vážně – a kampaň jim posloužila i k hledání vnitřních nepřátel.
Za údajné „šíření mandelinky“ padaly drakonické tresty. Úředník Josef Sluka byl v roce 1954 odsouzen k jedenácti letům vězení za trestný čin velezrady jen proto, že měl údajně převzít krabičku s těmito brouky k dalšímu rozšiřování.
Bývalá národněsocialistická funkcionářka Anna Kvášová dostala čtyři roky a železničář Václav Smaha po vykonstruovaném procesu dostal neuvěřitelných 25 let vězení za údajnou špionáž kombinovanou s šířením mandelinky.
Z komického hmyzu se stal nástroj politických represí.
Epilog
Hon na brouka s pruhovanými krovkami symbolicky skončil v roce 1963. V tomto roce přišel do kin film Pavla Juráčka Postava k podpírání. V něm se objevila scéna, kde výzva k boji proti „americkému brouku“ leží v zaprášeném sklepě jako nepotřebná veteš.
Mandelinka bramborová zůstává mementem doby, kdy se režim neštítil udělat ze škodlivého hmyzu agenta amerických imperialistů.
Až si budete o Silvestru dávat chlebíček s bramborovým salátem, vzpomeňte si na dávnou absurdní komedii, kterou napsal sám život. Ferda Mravenec a tisíce dětí s lahvemi petroleje v ní bránili naše brambory před „vrahy z Wall Streetu“. Méně veselá vzpomínka by pak měla patřit těm, kteří za údajné šíření mandelinky strávili roky v komunistických věznicích.
Zdroje:
PAVLÍNA FORMÁNKOVÁ: Kampaň proti „americkému brouku“ a její politické souvislosti.
Petra Wurmová : KOMUNISTICKÁ PROPAGANDA V ČESKOSLOVENSKU OD NÁSTUPU REŽIMU K MOCI A V PRŮBĚHU 50. LET 20. STOLETÍ. Praha 2011. Vysoká škola CEVRO Institut.Bakalářská práce.
Pavlína Hajzlerová : Vybrané propagandistické kampaně 50. let 20. století na stránkách regionálního tisku. Praha 2018. UNIVERZITA KARLOVA. Diplomová práce.
Pavlína Kourová: Propagandistické kampaně v Československu v letech 1948–1953. Praha 2013. Univerzita Karlova v Praze. Disertační práce.
