Článek
Někteří lidé dokážou během několika minut vytvořit příjemnou atmosféru, uklidnit napjatou situaci nebo přesně odhadnout, co druhý právě prožívá. Ne proto, že by uměli číst myšlenky, ale protože disponují vysokou emoční inteligencí.
Ještě před několika desítkami let se věřilo, že úspěch v životě závisí především na IQ. Dnes však psychologie ukazuje, že stejně důležitou - a často ještě důležitější - roli hraje schopnost rozumět emocím, zvládat je a efektivně pracovat s mezilidskými vztahy.
Emoční inteligence ovlivňuje kvalitu partnerských vztahů, přátelství, rodičovství, pracovní spolupráce i celkovou psychickou pohodu. Lidé s vysokou emoční inteligencí nebývají bezchybní. Liší se ale tím, jak reagují na stres, konflikty nebo vlastní chyby.
Co je emoční inteligence?
Pojem emoční inteligence (Emotional Intelligence - EQ) zpopularizoval americký psycholog Daniel Goleman v roce 1995. Navázal přitom na výzkumy psychologů Petera Saloveye a Johna D. Mayera, kteří emoční inteligenci definovali jako schopnost rozpoznávat, chápat, využívat a regulovat vlastní emoce i emoce ostatních lidí.
Na rozdíl od IQ není emoční inteligence pevně daná. Může se rozvíjet během celého života prostřednictvím zkušeností, sebereflexe i psychologického vzdělávání.
Jak poznat člověka s vysokou emoční inteligencí?
1. Umí pojmenovat své emoce
Místo věty:
„Jsem naštvaný.“
často řekne:
„Cítím zklamání.“
„Jsem nervózní.“
„Mám strach, že to nedopadne dobře.“
Rozlišování jednotlivých emocí totiž pomáhá lépe pochopit vlastní reakce a účinněji je zvládat.
2. Nenechá emoce řídit své chování
Každý někdy prožívá vztek, smutek nebo frustraci.
Rozdíl je v tom, že člověk s vysokou emoční inteligencí většinou nereaguje impulzivně.
Než něco řekne nebo udělá, snaží se pochopit, proč danou emoci právě cítí.
To neznamená, že emoce potlačuje. Naopak je přijímá, ale nenechá je převzít kontrolu.
3. Umí opravdu naslouchat
Mnoho lidí poslouchá jen proto, aby mohli odpovědět.
Emočně inteligentní člověk poslouchá proto, aby porozuměl.
Nepřerušuje druhého, neskáče mu do řeči a nesnaží se okamžitě nabízet řešení.
Často pokládá doplňující otázky a ověřuje si, zda správně pochopil, co druhý skutečně prožívá.
4. Je empatický, ale neztrácí sám sebe
Empatie není souhlas.
Člověk s vysokou emoční inteligencí dokáže pochopit pohled druhého, aniž by musel souhlasit s jeho názorem.
Rozumí tomu, že každý člověk jedná na základě svých zkušeností, hodnot a emocí.
Zároveň si ale umí zachovat vlastní hranice.
5. Neobviňuje ostatní za své emoce
Místo vět:
„Ty mě pořád rozčiluješ.“
častěji řekne:
„Cítím se rozrušeně, když se tohle děje.“
Přebírá odpovědnost za své emoce místo toho, aby je automaticky přenášel na ostatní.
6. Dobře zvládá konflikty
Konflikt nevnímá jako souboj, který musí vyhrát.
Snaží se pochopit obě strany a hledat řešení.
Nevyužívá ponižování, urážky ani manipulaci.
Dokáže uznat vlastní chybu a omluvit se bez zbytečných výmluv.
7. Umí přijímat kritiku
Nikdo nemá rád kritiku.
Lidé s vysokou emoční inteligencí ji však většinou nevnímají jako osobní útok.
Nejprve se snaží zjistit, zda na ní není něco pravdy.
Pokud ano, využijí ji jako příležitost ke zlepšení.
8. Má zdravé sebevědomí
Nemá potřebu být neustále obdivovaný.
Nepotřebuje dokazovat svou hodnotu tím, že bude ostatní shazovat nebo se neustále chlubit.
Je si vědom svých silných stránek, ale zároveň dokáže přiznat i své slabiny.
9. Umí zvládat stres
Neznamená to, že stres nezažívá.
Rozdíl spočívá v tom, že má vytvořené zdravější strategie, jak se s ním vyrovnat.
Může jít například o:
- sport
- relaxaci
- hluboké dýchání
- rozhovor s blízkým člověkem
- plánování nebo odpočinek
10. Respektuje hranice druhých
Nepředpokládá, že mu ostatní něco dluží.
Respektuje, když někdo potřebuje čas, prostor nebo odmítne jeho žádost.
Stejně tak dokáže říct „ne“, aniž by měl pocit viny.
11. Nesoudí lidi podle prvního dojmu
Ví, že lidské chování ovlivňuje mnoho okolností.
Místo rychlých závěrů se snaží pochopit širší souvislosti.
To z něj dělá člověka, se kterým se ostatní často cítí bezpečně.
12. Má vysokou míru sebereflexe
Pravidelně přemýšlí nad svým chováním.
Klade si otázky:
- Proč jsem reagoval právě takto?
- Co jsem mohl udělat lépe?
- Jak moje chování ovlivnilo druhé?
Právě schopnost učit se z vlastních zkušeností patří mezi nejvýznamnější znaky vysoké emoční inteligence.
Co emoční inteligence není?
Existuje několik rozšířených mýtů.
Emočně inteligentní člověk není:
- vždy milý
- neustále pozitivní
- člověk, který nikdy neprožívá vztek
- někdo, kdo se vším souhlasí
- člověk bez konfliktů
Naopak dokáže být i rozhodný, asertivní nebo nesouhlasit. Rozdíl spočívá v tom, že své emoce zvládá způsobem, který neubližuje jemu ani jeho okolí.
Dá se emoční inteligence rozvíjet?
Ano.
Právě to je jedna z jejích největších výhod.
Psychologické výzkumy ukazují, že emoční inteligenci lze zlepšovat prostřednictvím:
- vědomé práce se svými emocemi
- rozvoje empatie
- aktivního naslouchání
- sebereflexe
- psychoterapie
- mindfulness
- kvalitních mezilidských vztahů
Stejně jako posilujeme svaly cvičením, lze trénovat i schopnost lépe rozumět emocím.
Proč je emoční inteligence tak důležitá?
Výzkumy dlouhodobě ukazují, že lidé s vyšší emoční inteligencí mívají kvalitnější partnerské vztahy, bývají spokojenější v práci, lépe zvládají stres a častěji si budují stabilní sociální vazby.
To samozřejmě neznamená, že mají jednodušší život nebo nezažívají těžké chvíle. Rozdíl spočívá především v tom, jak na tyto situace reagují.
Závěr
Emoční inteligence není schopnost být neustále usměvavý nebo potlačovat své emoce. Je to umění rozumět sobě i druhým lidem. Člověk s vysokou emoční inteligencí dokáže své pocity rozpoznat, přijmout a vyjádřit zdravým způsobem. Umí naslouchat, zvládat konflikty, respektovat hranice a budovat vztahy založené na důvěře.
Dobrou zprávou je, že emoční inteligence není vlastnost, se kterou se člověk buď narodí, nebo nenarodí. Každý z nás ji může postupně rozvíjet. Právě ochota učit se z vlastních zkušeností, otevřenost zpětné vazbě a zájem o druhé lidi představují první kroky na cestě k vyšší emoční inteligenci
