Proč je třetí série Euphoria horší - a proč první dvě fungovaly úplně jinak

První série: trauma, které působilo skutečně

První série fungovala proto, že všechno bylo subjektivní.

Divák nebyl jen pozorovatel.

Byl uvnitř hlavy postav.

Rueina úzkost působila dusivě.

Cassiina potřeba lásky bolela.

Jules připomínala člověka, který zoufale hledá identitu.

Nate byl děsivý právě proto, že působil realisticky.

Tvůrce seriálu Sam Levinson navíc postavil Euphorii na vlastních zkušenostech se závislostí, depresí a úzkostí.

A to bylo vidět.

Postavy nebyly napsané jako „cool Tumblr aesthetic“.

Působily jako lidi, kteří:

První série měla chaos, ale měla i intimitu.

Druhá série: začátek rozpadu

Druhá série byla temnější a agresivnější, ale pořád fungovala psychologicky.

Rue už nebyla „sad depressed girl“.

Byla realisticky závislá.

Epizoda „Stand Still Like the Hummingbird“ je dodnes považovaná za vrchol seriálu právě proto, že ukazuje brutálně autentický relapse a paniku závislosti.

Cassie se postupně psychicky rozpadala kvůli závislosti na mužské validaci.

Nate byl čím dál víc emočně prázdný.

Maddy začínala chápat vlastní toxicitu.

A Jules ztrácela sama sebe.

Druhá série pořád měla:

Jenže už tam začal být vidět jeden problém:

Sam Levinson začal víc milovat estetiku utrpení než samotné postavy.

Třetí série: Euphoria jako fanfiction sebe sama

A pak přišla třetí série.

A problém není jen „time skip“.

Problém je, že postavy najednou nepůsobí jako pokračování sebe samých.

Působí jako:

Kritici začali psát, že seriál připomíná „fanfiction sebe sama“.

A je těžké s tím nesouhlasit.

Cassie už není člověk, ale fetish objekt

Největší příklad je Cassie Howard.

V první a druhé sérii byla tragická, ale lidská.

Ve třetí sérii působí skoro jako exploatační fetish fantasy.

OnlyFans storyline, degradující sexuální scény a neustálé ponižování už nepůsobí jako psychologický rozbor traumatu.

Působí jako šok pro šok.

Mnoho kritiků právě kvůli Cassie obvinilo seriál, že začal ženské postavy redukovat na sexualizované objekty.

A největší problém?

Seriál už její bolest neanalyzuje.

Jen ji estetizuje.

Rue ztratila duši seriálu

Rue byla dřív srdce Euphorie.

I když byla destruktivní, pořád jsme cítili její bolest.

Ve třetí sérii působí mnohem vzdáleněji.

Ano, technicky je její linka „větší“.

Je v nebezpečnějším prostředí.

Drogy jsou tvrdší.

Sázky vyšší.

Jenže divák už skoro není v její hlavě.

Místo psychologické intimity sleduje thriller.

A právě tím seriál přišel o svůj nejsilnější prvek.

Jules skoro přestala existovat

A tohle je možná největší problém celé třetí série.

Jules Vaughn byla dřív jednou z nejkomplexnějších postav.

Teď působí skoro jako vedlejší figurína.

Dokonce i fanoušci kritizovali, že seriál přestal řešit její identitu, psychiku i vztah s Rue.

Jules dřív představovala:

Teď působí, jako by scénář nevěděl, co s ní.

Seriál už není o teenagerech. A je to vidět.

První dvě série fungovaly, protože zachycovaly velmi specifický typ generační úzkosti:

Třetí série se snaží být větší, dospělejší a temnější.

Jenže tím ztratila autenticitu.

Dokonce i recenze zmiňují, že seriál působí:

Největší problém třetí série? Už nepůsobí upřímně.

První Euphoria byla messy.

Občas přehnaná.

Občas problematická.

Ale působila osobně.

Třetí série už často působí, jako by:

Proto tolik lidí říká:

„už to není Euphoria.“

Protože první dvě série byly o bolesti lidí.

Třetí série je často jen o bolesti jako vizuálu.

zdroje: