Proč někteří homofobové potlačují přitažlivost ke stejnému pohlaví?

Tato myšlenka se často objevuje ve veřejných debatách, na sociálních sítích i v médiích. Je ale pravdivá?

Psychologie nabízí zajímavé vysvětlení. Některé výzkumy skutečně naznačují, že u části lidí může být silně negativní postoj k homosexualitě spojen s potlačovanými pocity vůči stejnému pohlaví. Zároveň je však důležité zdůraznit, že rozhodně nejde o pravidlo a už vůbec ne o vysvětlení všech homofobních postojů.

Co znamená potlačená přitažlivost?

Sexuální orientace není něco, co si člověk vědomě vybírá. Někteří lidé ale mohou své pocity odmítat nebo se je snažit potlačit - například kvůli přísné výchově, náboženskému přesvědčení, společenskému tlaku nebo strachu z odmítnutí.

Pokud je pro ně představa vlastní přitažlivosti ke stejnému pohlaví nepřijatelná, mohou se objevit různé psychologické obranné mechanismy.

Reaktivní formace: když se člověk brání vlastním pocitům

Jedním z nejznámějších obranných mechanismů popsaných v psychologii je reaktivní formace.

Jde o situaci, kdy člověk začne navenek projevovat přesný opak toho, co uvnitř prožívá, protože jsou pro něj vlastní pocity nepřijatelné nebo vyvolávají silnou úzkost.

Například člověk, který v sobě cítí nežádoucí přitažlivost ke stejnému pohlaví, může svou nejistotu nevědomě kompenzovat velmi hlasitým odsuzováním homosexuality.

To ale neznamená, že každý hlasitý odpůrce homosexuálů je skrytý homosexuál.

Co říkají vědecké studie?

Jednou z nejcitovanějších studií je výzkum psychologů Henryho Adamse, Lestera Wrighta a Bethany Lohr z roku 1996.

Výzkumníci zkoumali skupinu mužů, kteří se označovali za silně homofobní, a porovnávali jejich fyziologické reakce při sledování různých erotických videí.

Zjistili, že část mužů s výrazně homofobními postoji vykazovala vyšší fyziologické známky vzrušení při sledování homosexuálních scén než muži s nízkou mírou homofobie.

Studie vzbudila velký zájem, ale také kritiku. Odborníci upozorňovali, že fyziologická reakce sama o sobě nemusí znamenat sexuální přitažlivost a že výsledky nelze zobecnit na všechny lidi.

Pozdější výzkumy přinesly smíšené výsledky. Některé existenci této souvislosti podpořily, jiné ji nenašly nebo ukázaly, že je mnohem složitější.

Současný vědecký pohled proto říká, že potlačená přitažlivost může být jedním z faktorů u některých lidí, nikoli univerzálním vysvětlením homofobie.

Jaké jsou častější příčiny homofobních postojů?

Výzkumy ukazují, že negativní postoje vůči homosexuálům častěji souvisejí s jinými faktory, například:

Ve většině případů tedy není důvod předpokládat, že homofobní člověk sám prožívá přitažlivost ke stejnému pohlaví.

Proč je důležité nedělat ukvapené závěry?

Označit každého homofobního člověka za „skrytého homosexuála“ je nejen nepřesné, ale může být škodlivé.

Takové tvrzení:

Psychologie obecně upozorňuje, že lidské postoje vznikají kombinací mnoha biologických, psychologických i společenských faktorů.

Lze s těmito postoji pracovat?

Ano. Výzkumy ukazují, že předsudky nejsou neměnné.

K jejich zmírnění může přispět:

Pokud je za silně odmítavými postoji skutečně skrytý vnitřní konflikt, může člověku pomoci i psychoterapie, která nabízí bezpečný prostor pro pochopení vlastních emocí bez odsuzování.

Závěr

Myšlenka, že největší homofobové jsou ve skutečnosti skrytí homosexuálové, je atraktivní a často se objevuje v médiích. Současná psychologie však ukazuje, že realita je mnohem složitější. U některých lidí může být silná homofobie spojena s potlačovanou přitažlivostí ke stejnému pohlaví a s obrannými mechanismy, jako je reaktivní formace. To ale zdaleka neplatí pro všechny.

Ve většině případů jsou homofobní postoje výsledkem kombinace výchovy, kulturního prostředí, společenských norem, osobních zkušeností i individuálních přesvědčení. Pokud chceme tomuto tématu skutečně porozumět, je důležité opírat se o vědecké poznatky a vyhýbat se jednoduchým vysvětlením složitého lidského chování.

Použité odborné zdroje: