Článek
Když mi napsala kráska z profilu
Všechno to začalo vcelku nenápadně. Seděl jsem u počítače, nudil se a kliknul na novou zprávu na sociální síti. „Ahoj, jak se máš?“ psala mi žena, které jsem si v životě nevšiml. Profilová fotka modelky a v biu pár vtipů ‒ znělo to až podezřele dobře. Tohle je přece ta klasika, co v mailech hned mažeme. Ale tentokrát jsem si řekl: proč ne? Trochu vzrušení po týdnech stereotypu? Beru.
Když začala velmi rychle mluvit o vztahu
Konverzace se rozjela okamžitě. Lara, jak si říkala, byla vtipná, její čeština sice šustila cizinou, ale to jen přidalo na exotickém kouzlu. Po pěti zprávách padlo první „jsi tak sympatický, ani nevím, proč jsi ještě sám!“. No jasně, proč asi? Cítil jsem, že něco nesedí, ale byl jsem rád, že si vůbec s někým povídám.
Když se z lásky vyklubal žebrácký příběh
Po dvou dnech padlo ono obligátní „miluji tě“. Smál jsem se ještě, než jsem stačil odepsat. A pak se začal rozvíjet neskutečný příběh: prý je na cestě do Prahy, vykradli ji na nádraží a zbyla jí jen wifi v hotelové hale. „Prosím, pomůžeš mi? Potřebuju jen na vlak a trochu vody, mám strašnou žízeň,“ žadonila. Tehdy mi zatrnulo. Fakt někdo uvěří, že modelka v nesnázích píše právě mně? Tak jsem to otočil ve vtip.
Když jsem zkusil žertovat s podvodnicí
Napsal jsem zpět: „Mám jen dva litry, ale můžu ti poslat lahev vody přes kurýra nebo tě nabrat na kole a zvonit ti u hotelu, co ty na to?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. „Ne, prosím, pošli peníze na účet, jinak tady umřu žízní,“ dostal jsem. Asi nebyla připravená na českou náturu. Zvědavost a chuť na fór mě hnala dál. Odpověděl jsem: „No tak to napiš, jakou máš značku oblíbené vody, ať nekoupím špatně!“
Když fraška gradovala a já měl jasno
Čím víc jsem žertoval, tím zoufalejší byly její argumenty. Nejdřív začala vyhrožovat, že si mě vymaže. Pak házela srdíčky a posílala fotky svých „slzavých očí“. Bylo mi do smíchu a trochu i líto lidí, co na tohle naletí. Nakonec jsem jí napsal: „Víš, kolik lidí ti skočilo na to tvoje divadlo před vodou a vlakem?“ Hned dorazilo jen: „Ty podvodník!“, a pak už byl účet nedostupný.
Když jsem o všem vyprávěl kamarádovi
Druhý den v hospodě jsem vyprávěl příběh Ondrovi. Řekl jen: „Ty blázne, já tě varoval, ale aspoň ses bavil, ne?“ Smáli jsme se tomu společně. Uvědomil jsem si, jak málo stačí, abyste někomu skočili na lep. Stačilo málo – trocha osamění, nudné odpoledne a vteřina naivity.
Když zjistíte, že naletět může každý
Přiznám bez mučení: taky jsem málem naletěl. Internetové podvodnice nejsou žádné pohádky, ale stále chytřejší realita. Tenhle příběh aspoň skončil bez škod – kromě toho, že jsem se dobře pobavil a naučil něco o lidské důvěřivosti. A jedno je jisté: teď už jen tak na profilovou krásku nekliknu!
Autor příběh redakčně zpracoval a anonymizoval. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
