Článek
Když jsem uviděla ty skvrny na talíři…
Upřímně, byla jsem tak natěšená na odpoledne u Hanky, že jsem si ani nevšimla, jak rychle letí čas. Hanka mě pozvala na dort a kávu, jako už tolikrát, a já po náročném týdnu potřebovala vypnout. Ještě na chodbě vonělo čerstvě uvařenou mletou arabikou a já kolem sebe rozprostřela představu příjemného odpočinku.
Dveře otevřela s úsměvem, ale sotva jsem vkročila do obýváku, trochu mě zarazil nepořádek. Hračky na zemi, na pohovce rozházené staré deky… Hanka se ale nedala vyvést z míry a hned mě z úzkosti vytáhla milým „Pojď, pojď, dáme si něco dobrého!“
Když jsem zahlédla kuchyňský stůl…
Usadila mě ke stolu, kde se už válela polovina jejího loňského časopisu o pečení a všude byly drobky. Ještě jsem doufala, že je to omyl, nějaké momentální selhání, prostě nestihla uklidit. Z kuchyně se ozývalo cinkání a já si v duchu říkala, že na kamarádky se má být tolerantní, ne?
Za pár minut přinesla Hanka dva hrnky a dvě misky s koláčem. Stačila mi jediná zběžná kontrola – na lžičce tmavá zaschlá šmouha! Skelně jsem se zadívala na svůj díl a modlila se, že je to aspoň od čokolády, ne od minulého oběda.
Přemýšlela jsem: Co teď udělat?
Co teď udělat? Chvíli jsem talíř jen tak posouvala po stole. Měla jsem sevřený žaludek, ruce se mi trochu třásly. Jak je možné, že mi tohle nabízejí? V hlavě mi blikala červená kontrolka a já přemítala, jestli mám něco říct nahlas, nebo to tiše přejít. Zkusila jsem nenápadně začít: „Hani, nemáš náhodou jinou lžičku?“ Podívala se na mě malinko dotčeně, ale s úšklebkem jen zamumlala: „Ajo, ta myčka nějak blbne, pořád tam zůstávají fleky.“ Nevěděla jsem, jestli mám smích potlačit, nebo se urazit.
Začalo to být trapné
Když mi přinesla další lžičku a na její špičce byla kapka neidentifikovatelné hnědé skvrny, zatmělo se mi před očima. Věděla jsem, že už nemůžu couvnout ani předstírat, že je všechno v pořádku. Chytla jsem talíř rozklepanými prsty a pomalu ho odsouvala.
„Promiň, já dnes asi nemám chuť na sladké,“ vyhrkla jsem nervózně, i když jsem lhala jako když tiskne. Hanka vypadala zmateně, možná se ji můj náhlý odpor dotkl, možná jí to ale konečně došlo.
Utečeme, nebo to překousneme?
Celou dobu mi běželo hlavou, kdybych to byla já, asi bych se v hanbě propadla. Určitě bych se omluvila a napravila to. Místo toho jsme seděly proti sobě, v místnosti, kde ještě před chvílí byla pohoda, teď ale visel ve vzduchu ledový stín trapnosti.
- Kdo z nás udělal větší chybu?
- Měla jsem být shovívavější nebo to říct narovinu?
- Vědomí, že neumyté nádobí není jediný problém hygieny, mi nedalo spát ještě několik dní.
Když jsem šla domů, dunělo mi v hlavě, že tahle návštěva mi zůstane na paměti navždy.
Autor příběh redakčně zpracoval a anonymizoval. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
