Článek
Bydlím v řadovém domku v ulici, kde je většinou ticho, ale bojuje se o každé parkovací místo. Mám vjezd na dvůr, kterým denně jezdím do práce i domů. Soused z vedlejšího domu má sice garáž, ale tu má plnou věcí, takže parkuje na ulici přímo před domem. Dlouho to nějak fungovalo, vždycky jsme se nějak vešli. Situace se změnila, když jsem si pořídil druhé, služební auto a začal přes vjezd jezdit častěji. Jemu začalo vadit, že občas couvám, že to dělá hluk a že „mu tam furt jezdím“. Postupně začal parkovat těsněji a těsněji před moje vrata, až se občas stalo, že jsem prostě nevyjel.
Když domluva nestačí a dojde trpělivost
Nejdřív jsem to bral jako nedorozumění. Několikrát jsem za ním šel, normálně zazvonil, slušně ho poprosil, ať mi aspoň nenechává auto přímo před vjezdem. Vždycky se jen ušklíbl, mávl rukou a řekl něco jako „vždyť tam projedeš, ne?“ nebo že on taky nemá kde parkovat. Jenže jsem neprojel. Když už mě to přestalo bavit, začal jsem volat městskou policii. Jenže on měl vždycky štěstí – buď auto stihl přemístit, nebo dostal jen nějakou malou pokutu a pak mi dával najevo, že kvůli mně měl problém. Začal parkovat schválně „na centimetr“ k vratům, jen aby mi ztížil výjezd. Já jsem u toho stál, složitě couval a cítil se bezmocně a trapně i před ostatními sousedy.
Nejhorší to bylo ve chvíli, kdy jsem kvůli jeho autu nestihl odvézt dceru včas k doktorovi. Potřebovali jsme být v určitý čas v ordinaci, já vyběhl z domu a před vraty stál jeho vůz. Telefon nezvedal, než se objevil, bylo po termínu. Když jsem mu to pak před domem vyčítal, jen pokrčil rameny a řekl: „To si máš zařídit líp.“ Ten den jsem si řekl, že už toho mám dost a že to musím řešit jinak než neustálým přemlouváním a voláním policie. Na úřadě jsem podal žádost, aby mi před vjezdem vyznačili zákaz stání, třeba žlutou čárou. Musel jsem kvůli tomu dodat situační plán a výpis z katastru. Když jsem pak doma koukal do mapy, všiml jsem si, že hranice pozemku u našeho společného plotu nesedí s tím, co máme fyzicky.
Mapy, geodet a nečekané zjištění s plotem
Začal jsem nad tím přemýšlet, protože soused si před pár lety dělal novou zámkovou dlažbu a parkovací stání právě u toho našeho plotu. Ve skutečnosti to vypadalo, že ten jeho „plac“ jde až úplně k plotu, ale v mapě vycházelo něco jiného. Rozhodl jsem se, že si to nechám ověřit. Pozval jsem si geodeta, i když to nebylo úplně levné, bral jsem to jako investici do klidu a do toho, abych měl jasno. Geodet přijel, všechno přeměřil a pak mi oznámil, že plot je posunutý asi o čtyřicet centimetrů do mého pozemku, v celé délce. Včetně části, kde má soused parkovací stání. V tu chvíli mi došlo, že on vlastně roky parkuje částečně na mém, a po těch všech naschválech mi to přišlo až absurdní.
Nechtěl jsem z toho hned dělat velký spor, tak jsem to zkusil řešit ještě v klidu. Poslal jsem mu doporučený dopis s protokolem od geodeta a slušnou výzvou, že bychom měli situaci do tří měsíců napravit. Nabídl jsem, že přesun plotu rozdělíme napůl, že to prostě dáme dohromady podle skutečné hranice. On si dopis přečetl přede mnou na ulici, zasmál se, pronesl něco ve smyslu „tady ten plot stojí třicet let, nikam nic posouvat nebudu“ a papír demonstrativně hodil do koše. V tu chvíli mi bylo jasné, že dohoda nebude. Tak jsem podal žádost na stavební úřad o povolení nového oplocení podle skutečné hranice, přiložil veškerou dokumentaci od geodeta a katastru. Úřad zahájil řízení, kam si nás oba pozval. Tam se jasně ukázalo, že mám pravdu, a povolili mi nový plot přesně po hranici pozemku.
Nový plot, sousedův účet a tichý mír
Nechal jsem si udělat novou část plotu, starý se odstranil, všechno proběhlo oficiálně přes firmu, s fakturami a potřebnými doklady. Když se to dokončilo, sousedovi vznikla zvláštní mezera – část jeho zámkové dlažby a parkovací plochy se najednou ocitla za mým novým plotem, tedy na mém pozemku. Tam už logicky zaparkovat nemohl. Aby tam vůbec mohl nějak rozumně zajíždět, musel odstranit kus dlažby, posouvat obrubníky a celé to parkovací stání zmenšit a přizpůsobit novým rozměrům. Najednou sám viděl, že opravdu stál částečně na cizím pozemku. K tomu si, jak jsem se později dozvěděl, platil vlastního geodeta, právníka a ještě nějaké poplatky v rámci toho řízení.
Chvíli po dokončení plotu jsem se od společného známého z hospody dozvěděl, že ho všechny ty „opravy nespravedlnosti“, jak tomu říkal, vyšly dohromady asi na padesát tisíc. Prý si na mě u piva často stěžoval a pořád o mně mluvil. Od té doby mi ale před vraty nikdy nezaparkoval. Radši stojí o ulici dál, i když u toho brblá. Vztahy mezi námi jsou napjaté, nepozdravíme se, jen se občas míjíme pohledem přes plot. Na jednu stranu mi to není příjemné, dřív jsem si myslel, že sousedské vztahy mají vypadat jinak. Na druhou stranu mám klidný vjezd, nemusím řešit, jestli ráno vyjedu, a vím, že jsem to vyřešil legálně, bez scén na chodníku. Občas si v duchu řeknu, že to byla docela tvrdá pomsta, ale po těch letech schválností toho nelituju.
