Článek
Ignazio Lupo, „vlk“ z Palerma
Ignazio Lupo se narodil 21. března 1877 v Palermu na Sicílii, kde od dětství pracoval v obchodě s textilem. Roku 1898 se tam pohádal s obchodním rivalem a zastřelil ho, podle svých slov v sebeobraně.
Na radu rodičů utekl. Tři měsíce zkoušel štěstí v Liverpoolu, ale obchodování s ovocem mu vážně moc nešlo. Pak přes Kanadu dorazil do Spojených států.
V New Yorku provozoval výčep na Prince Street ve čtvrti Malá Itálie. Podle webu GangRule agenti americké tajné služby tenhle podnik označili za jednu z nejhorších putyk ve městě. V zadní části budovy měl restauraci Giuseppe Morello, šéf gangu, ze kterého vyrostla nejsilnější mafie New Yorku. Lupo si vzal jeho nevlastní sestru a stal se členem rodiny.
Šedesát vražd, žádný rozsudek
Ignazio Lupo měl v Malé Itálii pověst jako nikdo. Podle Encyklopedie mafie Carla Sifakise, na kterou odkazuje Wikipedie, ho podezírali z nejméně šedesáti vražd.
V létě 1902 patřil k posledním, s kým byl viděn brooklynský kupec, kterého pak našli ubodaného v pytli od brambor. O rok později Lupa zatkli kvůli vraždě muže nacpaného do sudu, ale pro nedostatek důkazů vyvázl. V roce 1906 měl unést syna bankéře, který mu ale utekl. I to mu prošlo.
Ignazio Lupo na policejním snímku.
Nejokázalejší obchod Malé Itálie
Lupo závratně bohatl. Jeho velkoobchod s potravinami na Mott Street popsal list The New York Times jako nejokázalejší podnik celé čtvrti, s ročním obratem až šest set tisíc dolarů.
Zákazníky si hledat nemusel. Šéf tajné služby později vypověděl, že kupci museli brát zboží u Lupa, jinak jim hrozila bomba nebo požár.
Lupův majetek rostl i jinde. Koupil třeba dům za víc než 75 tisíc dolarů, i když na něj složil jen tři tisíce a zbytek zastavil. Patřily mu i dva šestipatrové činžáky.
Vyhublý, uplakaný a neposlušný
V roce 1908 Lupo onemocněl. Agenti tajné služby, kteří ho sledovali, si zapsali, že je tak vyhublý, že sotva chodí. Jakou měl nemoc, to záznam neříká. V listopadu téhož roku zmizel. Za sebou nechal dluhy až sto tisíc dolarů u banky i u obchodníků s vínem.
Do New Yorku se vrátil o rok později a skončil v síti vyšetřovatelů coby člen skupiny padělatelů bankovek. Soud Lupa, Giuseppe Morella i další muže odsoudil. Lupo dostal třicet let těžkých prací ve věznici.
Ve vězení padal zoufalstvím na kolena, plakal. Podle webu American Mafia History je ve vězeňském spisu zapsán pokus podplatit dozorce, za který Lupo dostal samotku a omezenou stravu. Později přibylo napomenutí za plivání na podlahu a pět dní samotky za přečíslování uniformy.
Don Fanucci v Kmotrovi II
Ignazio Lupo vyšel na podmínku v červnu 1920, jenže se opět zapojil do vyděračského byznysu. V roce 1936 se tak musel vrátit do vězení, které opustil až těsně před Vánoci 1946. Zemřel tři týdny po propuštění a skoro nikdo si toho nevšiml.
Jednu stopu v historii ale přece jen zanechal. Vyděrač Don Fanucci z filmu Kmotr II podle Wikipedie vychází hlavně z Ignazia Lupa.
Postava se poprvé objevila už v Puzově románu Kmotr z roku 1969. Ve filmu z roku 1974 chodí Fanucci Malou Itálií v krémovém obleku a širokém klobouku,a vybírá od obchodníků výpalné a chce si u nich „smočit zobák“. Vychází to ze sicilského rčení „fari vagnari u pizzu“, které znamená platit výpalné. Slovo pizzu (zobák) dalo jméno i mafiánskému vydírání.
Na rozdíl od svého vzoru ale Don Fanucci špatně skončí, mladý Vito Corleone ho zastřelí v jeho vlastním bytě. Skutečný Ignazio Lupo se dožil 69 let.
Další použité zdroje:
Nigel Cawthorne: Historie mafie, Dobrovský (edice Knihy Omega, 2016)
John Dickie: Cosa Nostra: Dějiny sicilské mafie (Fortuna Libri, 2009)
