Lupara je ikonickou zbraní mafie. Zkrácená brokovnice na vlky se dala snadno ukrýt pod kabát

„Oba pastýři, kteří provázeli Michaela Corleone při vycházkách jako tělesná stráž, nosili lupary. Tato smrtonosná sicilská brokovnice se stala oblíbenou zbraní mafie. Policejní velitel, jehož Mussolini vyslal na Sicílii, aby ji očistil od mafie, vydal dokonce jako jedno z prvních opatření rozkaz, že všechny kamenné zdi na Sicílii musí být sníženy do výše jednoho metru, aby neskýtaly ochranu zákeřným vrahům s luparami při jejich útocích.“

Tak zní pasáž ze slavného románu Kmotr spisovatele Maria Puza, který pojem lupara zpopularizoval mezi veřejností. Jaká ale byla skutečná historie lupary a proč se stala symbolem mafie?

Slovo lupara pochází z italského lupo, vlk. Vznikla jako zbraň sicilských pastýřů a farmářů, kteří potřebovali něco lehkého, přenosného a dost účinného na to, aby zahnali šelmy od stáda ovcí nebo z vinice.

Brokovnice se zkrácenou hlavní se k tomu hodila lépe než puška. Byla lehčí na nošení po horách, rychlejší na tasení. A bez zúžení na konci hlavně (takzvaného choku neboli zahrdlení) rozptylovala broky do širšího pole, takže trefit pohyblivý cíl nablízko bylo výrazně snadnější.

Lupara se navíc dala nosit třeba v brašně, aniž by vzbuzovala pozornost. Dříve, než se z ní stala mafiánská legenda, to tedy byla obyčejná „pracovní zbraň“, kterou otcové předávali synům stejně samozřejmě jako motyku nebo vidle.

Sicilská mafie si luparu osvojila ze stejných důvodů. Byla levná, dostupná a nenápadná – po zkrácení hlavně se dala schovat pod kabát a vytáhnout ve zlomku vteřiny.

Podle amerického zbrojařského serveru GAT Daily byl širší rozptyl broků na krátkou vzdálenost přesně to, co krevní msta (vendeta) potřebovala – nejistá muška zabijáka přestávala být problémem.

V polovině dvacátých let minulého století navíc na sicilský venkov dolehla rozsáhlá policejní kampaň proti mafii, která razie a domovní prohlídky stavěla nad běžný zákon – a lupara, ukrytá pod kabátem nebo zastrčená za trámem ve chlívku, byla zbraní, kterou šlo nejsnáze schovat. Zbraň chudých se tak stala nástrojem vyděračů a vrahů.

Do amerických dějin organizovaného zločinu se lupara zapsala v říjnu 1890, kdy byl v New Orleans zastřelen šéf tamní policie David Hennessy. Na místě činu později našli čtyři lupary. Útočníci je po vraždě prostě odhodili na zem.

Vyšetřování spustilo sled událostí, který skončil lynčováním jedenácti podezřelých Italů rozzuřeným davem, jednou z nejtemnějších kapitol protiitalské nálady v tehdejších Spojených státech.

Přesně touhle vraždou se podle historiků organizovaného zločinu v Americe často začíná vyprávění o mafii jako o dovezeném problému – a lupara v něm figuruje jako první rekvizita, kterou si přistěhovalci ze Sicílie přivezli.

Z lupary vzniklo i sousloví, které dodnes používají italští novináři: lupara bianca, bílá lupara. Neznamená konkrétní zbraň, ale typ vraždy – takové, po které se tělo oběti nikdy nenajde.

Mafie tímhle způsobem posílala trojí poselství - případným obětem strach, policii absenci důkazů a rodině nejistotu, zda je oběť skutečně mrtvá.

Světovou proslulost slovu lupara zajistil spisovatel Mario Puzo, když ve svém slavném románu Kmotr popsal zbraň v rukou sicilských bodyguardů Michaela Corleoneho. Od té doby patří lupara k ikonografii mafiánského žánru stejně pevně jako tmavý oblek nebo doutník v ústech.

Fyzický důkaz toho, že lupara skutečně hrála velkou roli v historii mafie, můžete dodnes vidět v Las Vegas. Zkrácenou dvanáctku, která kdysi patřila newyorskému bossovi Josephu Bonannovi, tu vystavuje The Mob Museum jako jeden ze svých exponátů, vedle pistolí a účetních knih jiných bossů, kterým kdysi patřily.

Z fenoménu lupary, se kterou sicilský pastýř před stovkou let chránil stádo před vlky, zbylo tohle: exponát za sklem v americkém muzeu jako připomínka zlaté éry mafie, která si luparu vzala za vlastní.

Další použité zdroje:

Mario Puzo: Kmotr, Euromedia Group (edice Světová literatura Lidových novin, 2005)

Nigel Cawthorne: Historie mafie, Dobrovský (edice Knihy Omega, 2016)