Článek
V prosinci 1815 se v Londýně narodila Augusta Ada Byronová, jediné legitimní dítě lorda George Gordona Byrona, muže, kterého jeho milenka Caroline Lambová proslule popsala jako „šíleného, zlého a nebezpečného na to, aby ho člověk poznal“. Pouhý měsíc po Adině narození se její rodiče rozešli. Byron zemřel, když jí bylo osm let, a Ada svého otce prakticky nikdy nepoznala. To, co po něm zdědila, ale nebyla jen krev. Byla to i ozvěna jeho neklidné, vášnivé mysli, které se její matka bála ze všeho nejvíc.
Annabella Milbankeová, Byronova manželka, byla vzdělaná žena s výjimečným nadáním pro matematiku. Sám Byron jí posměšně přezdíval „princezna rovnoběžníků“. Po rozchodu s manželem, kterého považovala za nevyzpytatelného a duševně nestabilního, si předsevzala, že u dcery za každou cenu potlačí jakoukoli podobnou tendenci.
Rozhodla se, že Adu ochrání před otcovým dědictvím tím nejúčinnějším nástrojem, jaký znala: přísnou, důkladnou výchovou v matematice a logice, která měla fungovat jako protijed na „nebezpečné“ básnické sklony.
Ada tak od raného dětství studovala u soukromých učitelů. Matematické vzdělání jí pomáhal formovat William Frend a později absolvovala intenzivní studium vyšší matematiky s matematikem a logikem Augustem De Morganem.
Klíčovou postavou jejího intelektuálního života se stala také Mary Somervilleová, jedna z prvních žen přijatých do Královské astronomické společnosti. Somervilleová nebyla Adinou učitelkou v klasickém smyslu, ale byla její mentorkou: posílala jí knihy, zadávala jí úlohy, radila jí se studiem a stala se i blízkou přítelkyní, se kterou si Ada řadu let dopisovala.
Dítě, které chtělo létat
Matčina výchova z Ady neudělala suchopárnou počtářku. Naopak, spojila v ní matematickou přesnost s otcovskou představivostí způsobem, jaký byl v její době naprosto neobvyklý. Ve dvanácti letech si usmyslela, že chce létat.
Na rozdíl od většiny dětí, které by se spokojily se skokem ze židle, přistoupila k úkolu vědecky: studovala ptáky, zkoumala materiály podle jejich vhodnosti pro let a promýšlela konstrukci křídel. V éře před rozšířenou elektřinou dokonce navrhla plány na parou poháněný létající stroj. Byl to raný, dětský záblesk toho, co ji později proslavilo: schopnosti propojit exaktní vědu s odvážnou, téměř básnickou vizí.
V červnu 1833, když bylo Adě sedmnáct let, se na společenském večírku seznámila s mužem, který se měl stát jejím zásadním intelektuálním partnerem: matematikem, inženýrem a vynálezcem Charlesem Babbagem. Babbage tou dobou pracoval na takzvaném Diferenčním stroji, mechanickém kalkulátoru navrženém k výpočtu matematických tabulek, které byly při ručním sestavování často plné chyb.
Dva týdny po prvním setkání Ada s matkou navštívila Babbageův londýnský dům, kde jim předvedl funkční část Diferenčního stroje. Lady Byronová tehdy ve svém deníku mluvila o „myslícím stroji“. Ada byla fascinovaná. Podle vzpomínek lidí z jejího okolí rychle pochopila základní princip stroje i krásu jeho mechanismu.
Babbage v ní našel mimořádně vnímavou spolupracovnici. Ada se díky společenským kontaktům pohybovala mezi výraznými vědci své doby a setkávala se mimo jiné s fyzikem Michaelem Faradayem, vynálezcem Charlesem Wheatstonem nebo spisovatelem Charlesem Dickensem.
Babbage mezitím začal navrhovat mnohem ambicióznější zařízení: Analytický stroj. Na rozdíl od Diferenčního stroje neměl řešit jen jeden předem daný typ úlohy. Byl navržen jako obecně programovatelný mechanický počítací stroj ovládaný děrnými štítky, inspirovanými Jacquardovými tkalcovskými stavy. Právě v této koncepci ležel zárodek toho, čemu dnes říkáme počítač.
Mateřství a návrat k číslům
V roce 1835, v devatenácti letech, se Ada provdala za aristokrata Williama Kinga, který byl o jedenáct let starší. Když byl roku 1838 povýšen na hraběte z Lovelace, stala se Ada hraběnkou z Lovelace, jménem, pod kterým ji dnes zná celý svět.
Manželé měli tři děti: Byrona v roce 1836, Annu Isabellu v roce 1837 a Ralpha Gordona v roce 1839. Na rozdíl od většiny manželek a matek své doby Ada svůj zájem o matematiku a vědu neopustila. Rodinné povinnosti její práci samozřejmě zpomalovaly, ale nezlomily její ambici pokračovat ve studiu.
Právě na začátku čtyřicátých let začala pod vedením Augusta De Morgana systematicky studovat vyšší matematiku. De Morgan o jejím talentu napsal její matce, že by se Ada mohla stát „původní matematickou badatelkou, snad dokonce prvního řádu“. Na svou dobu to bylo mimořádné uznání.
V letech 1842 a 1843 dostala Ada úkol, který definoval její odkaz. Na popud Charlese Wheatstona přeložila z francouzštiny článek italského vojenského inženýra Luigiho Menabrey, popisující Babbageovu přednášku o Analytickém stroji. Ada překlad nejen dokončila, ale na Babbageův návrh jej doplnila vlastními poznámkami, které nakonec vyšly přibližně třikrát delší než samotný originální text.
Tyto poznámky, značené písmeny A až G, obsahovaly mnohem víc než pouhé vysvětlivky. Vysvětlovaly princip Analytického stroje, jeho paměť, způsob práce s děrnými štítky i rozdíl mezi samotným mechanismem a instrukcemi, které má vykonávat.
Jádrem celého díla byla takzvaná Poznámka G. Aby demonstrovala sílu stroje, zvolila Ada výpočet Bernoulliho čísel, posloupnosti racionálních čísel používaných ve vyšší matematice. Nešlo jen o to, aby stroj vydal výsledek. Šlo o přesný postup, podle něhož by měl pracovat.
poznámka G
Analytický stroj byl Babbagem navržen tak, aby dokázal opakovat určité operace a reagovat na průběžné výsledky. Ada ve své Poznámce G popsala, jak by se tento princip dal použít při výpočtu Bernoulliho čísel. Dnes se její tabulka tradičně označuje za první publikovaný počítačový program nebo za jeden z nejstarších publikovaných algoritmů určených pro univerzální programovatelný stroj.
Snad ještě důležitější než samotný algoritmus byl Adin vhled do toho, k čemu všemu by podobný stroj mohl sloužit. Babbage navrhl Analytický stroj jako obecně programovatelný mechanismus, ale Ada dokázala jeho možnosti formulovat mimořádně daleko za hranice obyčejného počítání.
Napsala, že „Analytický stroj tká algebraické vzorce stejně, jako Jacquardův stav tká květiny a listy“. A dodala, že pokud by se vztahy mezi tóny daly vyjádřit pomocí symbolů a pravidel, mohl by stroj jednou skládat „propracované a vědecké hudební skladby jakékoli složitosti a rozsahu“.
Konec, který přišel příliš brzy
Poslední roky Adina života provázely zdravotní i osobní potíže. Už od počátku čtyřicátých let trpěla zhoršujícím se zdravím a na bolesti užívala laudanum a další tehdy běžné léky s opiáty. Podle některých pramenů propadla také hazardní hře, když se pokoušela vytvořit matematický systém pro sázení na dostizích. Místo úspěchu tím ale prohloubila finanční problémy.
Zemřela 27. listopadu 1852 ve věku šestatřiceti let. Tehdejší lékařské záznamy hovořily o rakovině dělohy, moderní historici častěji uvádějí pravděpodobnou rakovinu děložního čípku. Její stav zhoršovala i tehdejší léčba, včetně opakovaného pouštění žilou. Její otec zemřel také ve věku šestatřiceti let. Ada ho přežila přesně o 266 dní.
Na vlastní přání byla pohřbena po boku otce, kterého sotva znala, v rodinné hrobce Byronů v kostele Panny Marie Magdalény v Hucknallu. Pohřeb byl komorní. Matka se jej nezúčastnila, stejně jako Charles Babbage, kterého Ada jmenovala vykonavatelem své závěti.
Adiny Poznámky zůstaly po její smrti dlouho známé jen úzkému okruhu badatelů. Analytický stroj nikdy nevznikl jako funkční celek. Nešlo ale jen o údajný nedostatek technických možností doby. Zásadní roli sehrály finance, politická podpora, Babbageovy stále se proměňující návrhy i jeho komplikované vztahy s dodavateli.
Pozdější stavba Babbageova Diferenčního stroje č. 2 podle dochovaných plánů ukázala, že jeho návrhy nebyly pouhou fantazií. Science Museum v Londýně dokončilo funkční stroj v roce 1991.
Jako jedna z prvních velmi jasně popsala, jak může programovatelný stroj vykonávat předem definovaný postup a pracovat s abstraktními pravidly. V květnu 1979 dostal nový programovací jazyk vyvíjený pro americké ministerstvo obrany jméno Ada na její počest. V prosinci 1980 se stal vojenským standardem.
Dnes se druhé úterý v říjnu slaví jako Den Ady Lovelaceové, mezinárodní připomínka žen ve vědě, technice, inženýrství a matematice.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ada_Lovelace
https://www.computerhistory.org/babbage/adalovelace/
https://www.britannica.com/biography/Ada-Lovelace
https://www.sciencemuseum.org.uk/objects-and-stories/ada-lovelace-visionary-computer-age
https://blog.sciencemuseum.org.uk/ada-lovelace-visionary-of-the-computer-age/
https://www.fourmilab.ch/babbage/sketch.html
https://findingada.com/about/who-was-ada/
https://www.newyorker.com/magazine/2001/03/05/the-ada-perplex
