Článek
Zdena Hadrbolcová proto vyjde z lokace ven, zaklepe na dveře jednoho z místních stavení a vyprosí si tam vajíčko. Vrátí se, zamíchá těsto a scénu odehraje. Bylo jí dvaatřicet a hrála v tu chvíli svou první filmovou maminku. Snímek se jmenoval Už zase skáču přes kaluže a udělal z ní na dalších padesát let nejobsazovanější českou maminku, tetičku a chápající učitelku. Vlastní děti ale nikdy mít nebude.
Holka, která chtěla psát
Narodila se 13. července 1937 v Praze a vyrůstala v Holešovicích. Matka byla úřednice a dcera po ní dostala jméno. Otec František byl zapálený sportovec, cyklista a kanoista, a k tomu funkcionář několika sportovních oddílů, takže se doma moc nezdržoval. Většinu dětství strávila malá Zdena u babičky. Bratr se narodil, až když jí bylo osm.
Chtěla být novinářkou. Otec si pro ni vysnil medicínu. Nedopadlo ani jedno. Otec měl politický škraloup a v padesátých letech to znamenalo, že se dcera s takovým kádrovým posudkem na žurnalistiku ani na medicínu nedostane, ať už umí cokoli.
Jedna škola v Praze ale kádrové posudky neřešila. Na DAMU rozhodoval talent. Zdena Hadrbolcová tedy po maturitě na francouzském gymnáziu nastoupila na divadelní fakultu, protože to byla jediná dostupná cesta k vysoké škole. Přihlásila se na režii.
Po prvním ročníku jí herečka Vlasta Fabiánová poradila, ať přejde na herectví. Poslechla ji a přestoupila. V ročníku měla Ninu Divíškovou, Libuši Švormovou a Františka Husáka - tedy tři jména, která se v následujících desetiletích objevovala v titulcích stejně často jako to její.
Absolvovala v roce 1959 a nastoupila do Divadla S. K. Neumanna v pražské Libni, dnešního Divadla pod Palmovkou. Bylo to její první angažmá a zůstala v něm třicet let.
Hrála Soňu v Čechovově Strýčku Váňovi a Růženku v Šrámkově Měsíci nad řekou. Zaměstnaneckým vchodem toho divadla chodila tři desítky let a odešla z něj, teprve když jí bylo přes padesát.
V sedmdesátých a osmdesátých letech k tomu přibylo hostování v Divadle na okraji - původně amatérské scéně, která se právě profesionalizovala a orientovala se na svébytné přepisy próz. Hrála tam Maryšku v Hrabalových Postřižinách. Uplatnila tam i svůj autorský talent: dramatizovala Čechova a napsala inscenaci s názvem Ach kdybyste věděli, s jak okouzlující ženou jsem se seznámil v Jaltě.
Filmová kariéra začala v roce 1959 drobnou rolí chovankyně domova mládeže v Krejčíkově psychologickém dramatu Probuzení. Pak přišly malé role v Černé sobotě, v Tarzanově smrti a v Blbci z Xeenemünde. V roce 1968 si zahrála pokojskou Milušku v silvestrovské komedii Bohouš, ve které Jiří Sovák a Vladimír Menšík soutěží s bernardýnem v tom kdo víc sní.
Mařenka
Karel Kachyňa hledal do adaptace australského románu ženu, která zahraje matku chlapce postiženého obrnou. Vybral si Hadrbolcovou, které bylo dvaatřicet a která do té doby odehrála jen malé role. Jejího syna Adama hrál dvanáctiletý Vladimír Dlouhý.
Předlohou byl autobiografický román Australana Alana Marshalla o chlapci, kterého v šesti letech srazila dětská obrna a který se odmítl vzdát. Ve filmu se Hadrbolcová stará o dítě, jež se učí znovu chodit. Většina její práce spočívá v tom, že je u toho, drží, mlčí, čeká a nedává najevo, co si myslí. Je to role postavená celá na tom, co se dá udělat obličejem, gesty a výrazem těla.
Natáčení bylo náročné i proto, že Kachyňovi se na place přezdívalo Dědek a proslul jako režisér, který si nenechá do práce mluvit. Hadrbolcová se mu podle vlastních slov dokázala postavit.
Na Dlouhého vzpomínala takhle: „Mireček byl báječnej kluk. Už nebyl tak malej, bylo mu asi tak třináct let. Ale jak začal hrát už jako dítě, trávil život v hereckých šatnách a trochu si to spletl a myslel si, že už je dospělej.“
Vladimír Dlouhý zemřel v roce 2010, ve dvaapadesáti letech, třiadvacet let před ní. Film se dodnes promítá i v Austrálii, odkud pochází předloha.
Od té chvíle byla Hadrbolcová maminka z povolání. Hrála paní Vágnerovou v Pánech klucích, kde je matkou jednoho z kluků, co si postaví vlastní republiku na půdě. Hrála Trnkovou v Létajícím Čestmírovi, kde spolu s Vladimírem Menšíkem tvořili rodiče chlapce, který spolkl kouzelné semínko.
Byla maminkou Aleše Chvojky v Křečkovi v noční košili a profesorkou Šindlerovou v Básnících. Ve Návratu idiota i ve Františku, který je děvkař hrála matku hlavního hrdiny. K tomu se přidaly Slavnosti sněženek, Sanitka, My všichni školou povinní, Chlapci a chlapi a Pan Tau.
Od roku 1960 do roku 2013 natočila 112 filmů a osmnáct seriálů. Skoro vždycky ve vedlejší roli. Hlavní role dostávala v divadle, ne před kamerou - kamera po ní chtěla vždycky totéž, tedy aby byla ta, která stojí kousek stranou a stará se o někoho jiného.
Svatební ráno
Vdávala se mladá, ještě jako studentka, za svou studentskou lásku. Ráno v den svatby brečela. O správnosti toho kroku pochybovala už tehdy a nechtěla tam jít.
Matka jí na to řekla, že už to stálo spoustu peněz a že si to měla rozmyslet dřív. Odvolávat se nic nebude. Zdena Hadrbolcová se tedy oblékla a šla.
„Byla jsem vdaná z romantismu a způsobem života jsem zůstala slečna,“ shrnula to o desítky let později. Manželství se rozpadlo brzy a k oltáři už ji nikdo nedostal.
Dlouhá léta byla sama. Pak potkala kameramana a dokumentaristu Jiřího Průchu a zůstala s ním až do jeho smrti. Nikdy si ho nevzala. Na dítě už v té době bylo pozdě.
O mateřství mluvila bez sentimentu: „Je to celoživotní úvazek a někdy, jak vidím kolem sebe, je to nejen radost, ale občas je to i těžké.“ Zároveň říkala, že děti má moc ráda. Bylo to podle ní její rozhodnutí, ne osud.
Svůj postoj k rodině vysvětlovala i tím, co si odnesla z vlastního dětství. Otec doma nebýval, matka trvala na disciplíně a malá Zdena vyrůstala hlavně u babičky. Chtěla život, ve kterém nebude na nikom závislá, a ten si také vytvořila..
O Vánocích s Průchou pak vyprávěla ráda. Hlavně o tom, jaké praktické dárky od něj nacházela pod stromečkem.
Vedle stovky natočených filmů dělala ještě několik dalších věcí. Mluvila francouzsky, anglicky a italsky. Francouzštinu měla z gymnázia, zbytek se doučila sama. Jednu dobu si překládáním přivydělávala a do češtiny převedla hru Briana Friela Afterplay. Psala fejetony o Paříži, Londýně a Itálii.
V roce 1976 vydala vlastní detektivní román Paraple paní Černé. Napsala scénář ke komedii Smíme si vypůjčit vašeho manžela?
Učila na DAMU, na katedře autorské tvorby a pedagogiky, kde pod vedením Ivana Vyskočila vyučovala hereckou výchovu založenou na dialogickém jednání. Vrátila se tak na fakultu, na kterou se před desítkami let dostala jen proto, že tam nerozhodovaly kádrové posudky.
Padesát let bydlela v domě na Malé Straně pod Pražským hradem, kam se chodilo po opravdu dlouhých schodech. Za chalupářku se sama nepovažovala, přesto si nedokázala představit léto bez chalupy.
Chalupaření jí začalo v Jizerských horách, kde koupil stavení její otec, a v posledních letech jezdila do Výhně nedaleko Kaplice, kde si opečovávala domeček, jak té chalupě sama říkala. Konec prázdnin trávila v třeboňských lázních. Hrála tenis a pila skotskou whisky.
Do světa vyrážela v teniskách. „Někdy mě ráno napadne, že blbnu, když vyrážím do světa v teniskách,“ říkala s tím, že usedlý kostýmek, jaký nosí její vrstevnice, si nikdy nepořídila.
Pekařka Růžena
V posledních dvou desetiletích ji přesto většina republiky znala z jedné jediné role. V nekonečném seriálu televize Nova hrála pekařku Růženu Habartovou a byla v Ulici skoro od začátku. Hrála ji téměř dvě desetiletí.
Na tuhle škatulku si nestěžovala. Stěžovala si ale na něco jiného. Třináctého července 2022 slavila pětaosmdesáté narozeniny. Strávila je sama doma.
„Nikdo mi nepopřál, a dokonce se na mě vykašlala i celá Ulice,“ řekla tehdy deníku Aha!. „Ani ta moje kamarádka Nyklová - Jarka Obermaierová - nezvedla telefon.“
A pak dodala větu, kterou by v žádné ze svých rolí říkat nemusela: „Takže mi vlastně ani neměl kdo přát, když jsem bezdětná a můj celoživotní druh zemřel. Jsem už stará a nikoho nezajímám.“
Popsala i stav svého těla: „Všechno hapruje, nejenom srdíčko. Chodit už téměř nemohu, takže polehávám, ani nečtu a nekoukám na televizi.“
Za to, že už nic nedělá a ani dělat nechce, se prý nestydí, protože se v životě napracovala dost. „Já ale už také na nic nemám síly, natožpak ještě něco točit. Budu ráda, když doklepu tu Ulici.“
V prosinci 2022, těsně před Vánocemi, prodělala mrtvici a skončila v nemocnici. Odtud putovala do léčebny dlouhodobě nemocných. Poslední rok života strávila odkázaná na péči cizích lidí. Zemřela 20. listopadu 2023 ráno, ve věku šestaosmdesáti let.
Urnu s jejím popelem uložili do společného hrobu na Vyšehradském hřbitově, mezi ostatky dalších herců. To místo koupila už před lety Herecká asociace.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrela-zdena-hadrbolcova-herecka-z-filmu-pani-kluci-ci-uz-zase-skacu-pres-kaluze-343268
https://www.mestskadivadlaprazska.cz/blog/1939/zemrela-zdena-hadrbolcova/
https://cinoherniklub.cz/magazin/posledni-vecer-na-psich-dostizich-a-dalsi-udalosti/
https://www.super.cz/clanek/celebrity-herecka-z-filmu-uz-zase-skacu-pres-kaluze-vlastni-deti-nikdy-nemela-v-rolich-maminek-ale-excelovala-921289
https://www.super.cz/clanek/celebrity-dokonala-filmova-maminka-i-hvezda-ulice-proc-oblibena-herecka-nikdy-nemela-deti-661797
https://cnn.iprima.cz/show-time/zdena-hadrbolcova-ve-filmech-hrala-starostlive-matky-v-soukromi-se-ji-ale-odmitla-stat-418182
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/195369/nejsmutnejsi-narozeniny-hadrbolcove-cela-ulice-se-na-ni-vykaslala.html
https://www.denik.cz/spolecnost/zdena-hadrbolcova.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/761008/online-pohreb-herecky-zdeny-hadrbolcove-86-prisla-cela-plejada-hvezd.html
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10090925908-vsechnoparty/213522161600003/cast/242741/
