Článek
Zatímco z kremelských tribun zaznívají stále otevřenější výhrůžky atomovým arzenálem a svět s napětím sleduje každý pohyb ruských strategických sil, v hlubinách pod zemským povrchem probíhá horečná aktivita, před níž blednou i ty nejdivočejší špionážní romány z dob studené války.
V odlehlé oblasti Ruské federace, skrytý hluboko pod masivem horniny a betonu, prochází modernizací jeden z nejutajovanějších podzemních komplexů světa – legendární Objekt 1335. Monstrózní protiatomový kryt, vybudovaný pro případ zničení hlavních velitelských center, byl rozšířen, zmodernizován a vybaven novými technologiemi.
Má poskytnout bezpečné útočiště pro obsluhu záložního velitelského stanoviště, odolat jadernému útoku a zajistit předání rozkazu k odvetnému jadernému úderu i ve chvíli, kdy z ruské metropole zbude jen radioaktivní spáleniště. Kde se tento utajovaný kolos nachází, jaká tajemství ukrývá a co jeho modernizace vypovídá o uvažování vládců současného Ruska?
Dědictví sovětské paranoie
Po kubánské raketové krizi v roce 1962 se sovětské vedení muselo vyrovnávat s mrazivou možností: v případě plnohodnotného jaderného konfliktu se Spojenými státy by Moskva a tradiční velitelská stanoviště mohly přestat existovat během prvních třiceti minut. Kreml, generální štáb i klíčová ministerstva by byly smeteny z povrchu zemského.
Pro sovětské stratégy bylo nepřípustné, aby se zničení politického vedení rovnalo porážce v celosvětovém nukleárním konfliktu. Sovětský svaz proto rozvíjel přísně tajnou síť podzemních opevnění neslýchaných rozměrů. Úkol byl jasný: vybudovat alternativní velitelská centra, která dokážou přestát jaderný útok a umožní koordinovat údery strategických raketových vojsk i v podmínkách jaderného pekla.
Po celém Sovětském svazu začala vznikat síť megabunkrů. Některé z nich se nacházely přímo pod Moskvou – například Bunkr 42 na Tagance, budovaný už v padesátých letech. Tyto městské kryty však měly zásadní slabinu: jejich poloha v hlavním městě je vystavovala útokům na jeden z hlavních strategických cílů.
Moskevský bunkr 42
Bylo nutné jít hlouběji a dál. Mimo dosah hlavních civilních center, hluboko do neprostupných horských masivů s nejpevnějším geologickým základem. A právě v rámci této doktríny byl schválen projekt, který v tajných armádních dokumentech dostal kódové označení Objekt 1335. Jeho stavba začala v roce 1982 uvnitř hory Kosvinskij Kameň na Uralu, poblíž obce Kytlym.
Anatomie nezničitelnosti
Vybudovat podzemní město schopné přežít konec světa byl inženýrský úkol, který vyžadoval obrovské prostředky. Sovětští stavitelé pracovali v režimu absolutního utajení.
Objekt 1335 byl vyražen v extrémně tvrdém horském masivu tvořeném převážně dunity a pyroxenity, s částmi komplexu v hloubce desítek až stovek metrů pod povrchem. Tato gigantická vrstva horniny poskytuje přirozený štít, který žádná konvenční zbraň a dokonce ani většina jaderných hlavic nedokáže přímo prorazit. Samotný komplex však nebyl pouhou dírou ve skále. Šlo o sofistikovanou technologickou pevnost navrženou k ochraně velitelských a spojovacích zařízení.
Komplex disponuje zařízeními pro filtraci vzduchu. Filtry mají zachytit radioaktivní spad, biologické zbraně i bojové chemické látky. K jeho energetickému zázemí patří také dieselagregáty.
Když se v prosinci 1991 Sovětský svaz zhroutil, obrovský aparát studené války se ocitl v troskách. Ruská federace pod vedením Borise Jelcina se topila v ekonomickém chaosu a zbídačená armáda neměla prostředky ani na výplaty pro důstojníky, natož na nákladnou údržbu megalomanských podzemních měst.
Mnoho utajovaných objektů potkal smutný osud. Byly zakonzervovány, vyrabovány sběrači kovů nebo ponechány napospas stoupající podzemní vodě a plísni. U Objektu 1335 po dokončení první etapy kolem roku 1990 výrazně zpomalilo tempo výstavby. Samotný komplex však nebyl zcela vyřazen z provozu a u vjezdů v lesích stále hlídkovaly stráže vojsk ministerstva obrany.
Vakuové elektronky, analogové komunikační linky a reléové ústředny ze sedmdesátých let přestávaly odpovídat požadavkům moderní války. V éře digitalizace, satelitního navádění a přesných zbraní však podzemní pevnosti neztratily svůj význam: nadále chránily záložní spojení a velení pro případ zničení hlavních stanovišť.
Jenže s příchodem Vladimira Putina do Kremlu a postupným návratem Ruska k imperiální a konfrontační rétorice se strategické priority začaly radikálně měnit.
Návrat k jaderné apokalypse
Modernizace řídicího systému pro Objekt 1335 začala podle vzpomínek jednoho z jeho vývojářů už v roce 2005; rozsáhlé stavební práce dokládají zakázky z let 2018 až 2024. Kreml si uvědomil, že jeho geopolitické ambice nevyhnutelně povedou k eskalaci napětí s NATO, v níž bude jaderné odstrašení hrát hlavní roli. Pokud má být jaderná hrozba věrohodná, musí její iniciátor disponovat infrastrukturou, která zachová schopnost odvetného úderu i po zničení nejvyššího vedení.
Modernizace Objektu 1335 zapadá do širší obnovy ruských strategických jaderných sil. Do podzemí zamířily obrovské objemy stavebního materiálu a technologického vybavení. Stavební zakázky zajišťovalo 8. hlavní ředitelství vojenské výstavby pro ruské ministerstvo obrany.
Co modernizace znamenala v praxi? Do komplexu směřovaly elektrické kabely, transformátory, zařízení pro ražbu horniny, ventilační systémy i elektrické vybavení odolné proti otřesům a výbuchům.
Klíčovým prvkem modernizace bylo podle publikovaných svědectví vývojářů nové řídicí vybavení související se systémem jaderného odvetného úderu, na Západě známým jako Dead Hand (Mrtvá ruka), v Rusku označovaným jako Perimetr. Perimetr slouží především k předání rozkazu k odvetnému úderu, pokud jsou běžné komunikační kanály zničeny. Pokud by byla přerušena komunikace s velením v Moskvě a potvrzen jaderný útok, může záložní velitelské stanoviště za stanovených podmínek předat rozkaz k odpálení zbylých raket.
Architektura přežití v Objektu 1335 odráží strategické priority ruského státu. Nejde o veřejný kryt, který by měl v případě jaderné katastrofy zachránit běžné ruské občany. Obyvatelé Moskvy, Petrohradu či jiných měst by v případě plnohodnotné jaderné výměny čelili katastrofálním následkům. Objekt 1335 je určen pro záložní velení a spojení – pro posádku, která má zajistit předání vojenských rozkazů i po zničení hlavních velitelských stanovišť.
Hra na kočku a myš
Přestože Moskva úzkostlivě dbá na utajení každého detailu kolem Objektu 1335, v dnešní éře digitální rozvědky nelze stavbu takových rozměrů zcela skrýt. Západní zpravodajské služby sledují ruské strategické bunkry s nejvyšší pozorností.
Družice na oběžné dráze zaznamenávají intenzivní stavební ruch: rozsáhlé výkopové práce a úpravy vstupů do podzemí. Zakázky zároveň dokládají dodávky silnoproudých kabelů, těžké stavební techniky a ventilačního vybavení.
Pentagon na hrozbu hluboko uložených a silně chráněných cílů reaguje vlastním vývojem zbraní. Pro ničení takových objektů vyvinulo americké letectvo supertěžké hlubinné pumy GBU-57 MOP (Massive Ordnance Penetrator), schopné před výbuchem proniknout hluboko pod povrch, a Spojené státy také modernizovaly jaderné letecké pumy B61-12.
Vzniká tak nová, ještě nebezpečnější spirála zbrojení. Rusko staví hlubší bunkry a vyvíjí ještě odolnější materiály. Západ vyvíjí ještě ničivější zbraně určené k jejich proražení. V této válce nervů však nikdo nemůže skutečně zvítězit.
Zdroje:
https://dossier.center/dead-hand/
https://danwatch.dk/en/military-documents-reveal-how-russia-has-reactivated-a-top-secret-doomsday-system/
https://www.thetimes.com/world/europe/article/russia-dead-hand-nuclear-bunker-vladimir-putin-urals-ckltcknx3
https://theins.press/en/news/297641
https://bunker42.com/en/history-bunker-42/
https://www.af.mil/About-Us/Fact-Sheets/Display/Article/104614/massive-ordnance-penetrator/
https://www.dvidshub.net/video/968143/gbu-57-massive-ordinance-penetrator-test
https://www.studyguides.af.mil/Portals/15/documents/AFH%201%20v2019.pdf?ver=2019-10-07-133050-243
