Článek
Na přelomu května a června 1994 se z povrchu zemského ztratila jedna z nejslavnějších žen tehdejšího Československa. Iveta Bartošová, zpěvačka, kterou znal doslova každý, prostě zmizela. Ani její dlouholetý partner a manažer Ladislav Štaidl netušil, kde je. Po čtrnácti dnech se objevila – a s ní i příběh, jaký český showbyznys do té doby nezažil.
Byla to doba, kdy si česká společnost teprve zvykala na svobodný bulvární tisk, který se po revoluci mohl konečně nerušeně vrhat na soukromí celebrit. Bartošová byla ideálním terčem – v té době osmadvacetiletá, s bouřlivým vztahem se svým o čtvrtstoletí starším partnerem a producentem Ladislavem Štaidlem, se kterým už osm let žila. Byla přesně tou hvězdou, o kterou tehdejší nový, hladový bulvár nejvíc stál – a zmizení takového rozměru pro něj znamenalo trhák, jaký ještě neměl.
Muž, který přišel opravit telefon
Podle Ivetiny vlastní verze, kterou později popsala u soudu i ve své knize Neměla jsem se nikdy narodit, se všechno začalo odvíjet ve chvíli, kdy byl Štaidl pryč – odletěl do Las Vegas, podle některých zpráv s mladou krupiérkou, a nechal zpěvačku samotnou doma ve vile v pražské Apolinářské ulici. Právě tehdy jí sousedka přivedla domů muže, který se představil jako opravář telefonů. Jmenoval se Roman Tříska, bylo mu pětadvacet let.
Podle Ivety jí Tříska začal namlouvat, že je odposlouchávaná – že ji někdo „zaměřuje“ a chce ji zlikvidovat, možná i zabít. Ukazoval jí červené světélko, před kterým prý začala v panice utíkat. „Nakonec jsem mu to všechno uvěřila a odešla s ním,“ popsala později ten okamžik. Tříska ji odvezl nejprve do svého pražského bytu, pak na chalupu u Českých Budějovic.
Následujících čtrnáct dní popsala Bartošová jako peklo. Tvrdila, že ji Tříska opakovaně napájel léky – rohypnolem, neurolem – až byla „úplně mimo“. Přivazoval ji prý k topení, s rukama za zády, a znásilňoval ji. „Byl odporný. Z těch znásilnění, ke kterým došlo, si naštěstí pamatuju jenom útržky. Byla jsem pod prášky,“ vypověděla později. Podle jejích slov ji nutil chodit nahou, protože prý jinak by ji „zaměřili“. Oba se měli schovávat pod stolem a balit se do alobalu, aby narušili neexistující „monitorovací systém“, který podle Třísky sledoval i z vesmíru.
Ostatně už předtím se kolem Bartošové vinuly zvěsti podobného ražení. V roce 1985 zemřel tragicky její tehdejší přítel a zpěvák Petr Sepéši, se kterým vystupovala jako duo, a už tehdy kolovaly protichůdné historky o tom, jak přesně Iveta tu tragédii prožívala – někdo tvrdil, že měsíce po jeho smrti nevycházela z domu, jiní přísahali, že ji o čtrnáct dní později viděli v Praze na nahrávání, jako by se nic nestalo. Byl to vzorec, který se táhl celým jejím životem: kolem Ivety Bartošové vždycky kolovalo víc verzí téže události, a každý, kdo ji znal, si byl jistý tou svou.
Součástí Ivetina líčení byla i zbraň – tvrdila, že jí Tříska vytáhl z kufříku pistoli a mířil na ni, když se pokusila vzepřít. Zmiňovala i tajemné „konspirační byty“ plné počítačů a mladých lidí, kterými měli na cestě projíždět. Byl to popis, který připomínal spíš scénář paranoidního thrilleru než běžnou výpověď – a přesně to později vzbudilo první pochybnosti u vyšetřovatelů i u veřejnosti.
Verze druhé strany
Roman Tříska od první chvíle popisoval úplně jiný příběh. Podle něj bylo všechno, co se během těch čtrnácti dní odehrálo, oboustranně dobrovolné. „Nevěznil jsem ji a necpal žádnými prášky. Naopak se mi nelíbilo, že brala diazepam,“ řekl už v létě 1994 novinářům. Tvrdil, že k Ivetě zahořel upřímným citem a že s ním odešla dobrovolně – protože zrovna procházela hlubokou krizí ve vztahu se Štaidlem, který ji nechal doma samotnou a odletěl za oceán.
Podle jeho líčení tak nešlo o žádný únos, ale o útěk zoufalé, opuštěné ženy k muži, který jí v tu chvíli nabídl pozornost a útěchu. Tato verze později nabyla na váze i díky jednomu faktu, kterého si všiml Tříska sám o mnoho let později, když srovnával svůj případ s pozdější Ivetinou kauzou z roku 2013: „Nějaké problémy v partnerském vztahu, následně její odchod s někým jiným a poté návrat zpět. A s báchorkou o únosu jako vysvětlení pro partnera, ke kterému se vrací,“ popsal svůj pohled na vzorec, který se podle něj v Ivetině životě opakoval.
Případ skončil u soudu a táhl se skoro dva roky. Obžaloba na Třísku zahrnovala znásilnění i omezování osobní svobody – obvinění, za která mu hrozil vysoký trest. Do hry vstoupil i nečekaný svědek: přihlásil se Třiskův bývalý spoluvězeň a předložil písemné doklady, které měly dokazovat, že šlo o plánovaný únos.
Přesto soud 11. března 1996 rozhodl jinak, než se čekalo. Podle rozsudku byla všechna tvrzení Ivety Bartošové o únosu, psychickém i fyzickém teroru nepravdivá. Roman Tříska byl obžaloby zproštěn ve všech bodech. Soud dospěl k závěru, který je od té doby často citovaný: že nešlo o žádný trestný čin, ale o řešení osobních a partnerských vztahů.
Zajímavým detailem je, že samotný Tříska měl v té době za sebou mnohem závažnější kauzu, než byla ta s Ivetou – měl se v minulosti dopustit vraždy vlastního otce, za kterou byl souzen s podstatně vyšší trestní sazbou, než jaká hrozila za obvinění spojená s Ivetou.
Pro veřejnost byl verdikt každopádně šok. Bulvární tisk předtím líčil Bartošovou jako křehkou oběť, kterou ze spárů zlosyna nakonec zachránil starší, zkušenější Štaidl jako pomyslný princ. Verdikt soudu tenhle příběh rozbil na kusy – a nikdy se ho nepodařilo znovu úplně slepit dohromady.
Režisér Michal Samir, který o Bartošové natočil televizní minisérii Iveta, se během příprav snažil k celé kauze přistupovat nestranně a nepřiklánět se na žádnou stranu. Podle něj se různí lidé z jejího okolí dodnes shodují na tom, že u konkrétních událostí „byli“, a přitom si vzájemně odporují – fámy prý provázely Bartošovou už od dob před sametovou revolucí, kdy si různí lidé z jejího okolí pamatovali tutéž dobu úplně jinak.
Historie, která se opakovala
Nejpodivnější na celém příběhu je, že se o devatenáct let později stalo cosi nápadně podobného. V létě 2013 už Bartošová žila s podnikatelem Josefem Rychtářem a procházela mimořádně těžkým obdobím. Tehdy se v jejím životě objevil muž jménem Zdeněk Macura, který se prezentoval jako „ochránce žen“ – a v době, kdy Rychtář nebyl doma, s Ivetou odjel, tentokrát do Itálie. Po několika dnech ji tam předal jejímu bývalému příteli, Italovi Martuccimu.
Rychtář obvinil Macuru z únosu a z toho, že Ivetu opíjí sedativy. Sám se vydal svou „Džambulku“, jak jí říkal, hledat do Itálie a nakonec podle svých slov násilím vnikl do Martucciho sídla, odkud si ji odvezl zpátky domů do pražské Uhříněvsi. I tuto kauzu provázel obrovský mediální zájem – média informovala o pátrání po zpěvačce po celé republice a policie musela oficiálně zasahovat i v souvislosti s Macurou. I tentokrát ale policejní šetření nakonec dospělo k závěru, že o únos nešlo.
Sám Zdeněk Macura svou verzi popisoval podobně jako kdysi Tříska – tvrdil, že Ivetu odvezl do Rakouska, protože byla zraněná a zlomená a nevěřila českým doktorům, ne že by ji násilím zadržoval proti její vůli. Rychtář se naproti tomu bránil obviněním, že Ivetě sám ubližoval, a tvrdil, že zpěvačka měla dlouhodobě velké problémy s alkoholem, kvůli kterým ji Macura pravděpodobně odvezl pryč z jejich společné domácnosti.
Iveta Bartošová se s Rychtářem po incidentu v Itálii vrátila domů. Necelý rok nato, 29. dubna 2014, ukončila svůj život pod koly projíždějícího vlaku v Uhříněvsi. Bylo jí osmačtyřicet let.
I její smrt provázely nezodpovězené otázky – dopisy na rozloučení, které po sobě zanechala, podle svědectví vypadaly příliš uspořádaně a bez gramatických chyb na to, aby je psal člověk pod vlivem léků nebo alkoholu, jak se tehdy spekulovalo. Přesně jako v případě domnělého únosu z roku 1994 se i kolem jejího odchodu vytvořilo množství protichůdných výkladů, které se nikdy nepodařilo s jistotou rozplést.
Zdroje:
https://cnn.iprima.cz/nejbizarnejsi-kauza-devadesatek-jak-otcovrah-triska-udajne-unesl-a-tryznil-ivetu-bartosovou-505889
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/616106/25-let-od-unosu-bartosove-14-dni-znasilnovani-v-alobalu-a-unosce-v-redakci-blesku.html
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/279242-bartosovou-unesli-uz-v-roce-1994-znasilnil-me-a-drzel-privazanou-u-topeni-tvrdila-pak
https://www.tyden.cz/rubriky/relax/prvni-unosce-ivety-bartosove-co-prozradil-roman-triska_562448.html
https://tv.nova.cz/porad/iveta/clanek/504200-unis-ivety-bartosove-nebo-dopbrovolny-odchod-pravdy-se-podle-rezisera-nedobereme
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/vztahy-a-sex/policie-vyhlasila-patrani-po-ivete-bartosove.A130706_101755_krimi_cen
https://www.super.cz/clanek/celebrity-bartosova-s-rychtarem-pristizeni-pri-lzi-o-unosu-policie-nam-potvrdila-iveta-sla-s-macurou-dobrovolne-201548
https://www.lidovky.cz/relax/lide/v-uhrinevsi-vlak-srazil-zenu-bulvar-je-to-bartosova.A140429_124559_lide_vsv
